Berbr u soudu zmínil vztah s Rogozem. Řešil se Vyšehrad, klub je zničený
Druhý blok soudního líčení s Romanem Berbrem a dalšími obžalovanými v pondělí odstartoval na okresním soudě v Plzni. Soudce Vladimír Žák vyslechl zástupce Slavoje Vyšehrad a Petra Tarkovského. Někdejšímu vládci českého fotbalu vystoupení, které znovu pozorně sledoval z lavice obžalovaných, hrálo do karet. „Z pohledu klubu jsme od něj nic nezákonného nezaznamenali,“ prohlásil Jan Rösler, advokát, který hájil počínání pražského klubu, jenž kvůli praktikám dalšího obžalovaného Romana Rogoze spadl ze třetí ligy do Pražského přeboru.
Soudní líčení začalo přesně v devět, Roman Berbr byl znovu na místě. Na programu bylo počínání Slavoje Vyšehrad, jediné právnické osoby, které je mezi obviněnými. Klub, jenž byl v prosinci 2021 potrestán etickou komisí vyřazením ze třetí ligy a nuceným přihlášení do Pražského přeboru, od soudu hrozí peněžitý trest podplácení ve prospěch organizované zločinecké skupiny 900 000 korun.
„Klub byl trestem od etické komise úplně zničený a popravený,“ vyjádřil se Jan Rösler, který před soudem hájil klub. „Ten trest je drakonický. Znamenalo to zničení A týmu i obrovsky závažné poškození klubu. Je zničená dvacetiletá práce prezidenta klubu Jaroslava Klímy. Ve Vyšehradu zůstali jenom věrní. Naštěstí dětí je tam dost, takže budoucnost je zajištěná.“
Vysvětloval i roli Romana Rogoze. Trval na tom, že s klubovým bossem Klímou měl uzavřenou smlouvu o poradenské činnosti, která odpovídala pozici sportovního ředitele klubu. „Klub jsme postupně profesionalizovali. Na pravidelných poradách se řešilo všechno, nešlo, aby si někdo dělal, co chce, aniž by to neodsouhlasil pan Klíma. Takhle byly stavěny i smlouvy s panem Rogozem,“ uvedl Rösler.
„Rogoze jsem vnímal jako sportovního ředitele, tak mi ho představil Jarda Klíma. Není možné z pozice FAČR kontrolovat každou smlouvu, jak to má s klubem. Bral jsem ho tak, že mluvil za Vyšehrad,“ vyjádřil se na konci pondělního dopoledne sám Berbr.
Během Röslerovy výpovědi seděl dlouho se založenýma rukama, soustředěně poslouchal a v závěru si dělal poznámky. Určitě ho potěšila slova, která na jeho adresu pronesl právník hájící Vyšehrad. „Mediální pověst, jaká ho provázela... Uvnitř hnutí to vypadá trošku jinak, než se píše. Považoval bych to až za nespravedlivé. Z pohledu klubu jsme od něj nic nezákonného ani žádné ovlivňování nezaznamenali,“ řekl.
Před soudem mluvil ještě Petr Tarkovský, povoláním instalatér, jenž měl pomoct s finančními machinacemi bývalého hráče a funkcionáře Petra Káníka. Tomu jako jednomu z hlavních podezřelých hrozí čtyři roky ve vězení a pokuta přes půl milionu korun. Podle obžaloby měl Tarkovskému, s jehož sestrou žije, převést na účet ve dvou splátkách 1,3 milionu, které Tarkovský následně vybral a Káníkovi předal v hotovosti. „Potřeboval pomoct, neřešil jsem, na co ty peníze jsou,“ opakoval, čemuž se soudce divil. „Když se o celou situaci zajímala policie, být vámi, zajímalo by mě, na co byly ty peníze, k čemu byly určené. Chtěl bych mít co nejvíc informací. Proč si (Káník) vybral mě, co je to za peníze, abych to mohl řešit. Proto jsem se ptal, zda jste se dodatečně nezajímal o to, na co ty peníze byly určené,“ uvedl Žák.
Výslechy dalších obvinění probíhají u plzeňského soudu tento týden až do čtvrtka, v plánu jsou bloky výslechů až do prosince.
Zprávy ze dne 19. října 2023
Dnešní soudní jednání končí. Těžko vidět do hlavy soudce Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by dnešní výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv.
Děkujeme za pozornost, jednání pokračuje v pondělí příští týden.
Jako poslední znovu vystoupil Roman Berbr. Byl velmi stručný, ale velmi tvrdý. „Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Malík: „Předpisy FIFA říkají, že kluby musí hráče uvolnit, ale je strašně jednoduché říct, že jim na magnetické rezonanci něco našli v koleni. Proto platí, že FAČR potřebuje servis od klubů a kluby servis od hráčů.“
Berbrův obhájce Michal Sýkora se ptá stejně jako v případě Petra Fouska. „Jaký je vztah FAČR a profesionálních klubů?“
Malík odpovídá: „Kluby si řídí soutěže, shání si partnery, prodají práva, ale rozhodčí jsou pod FAČR. FAČR potřebuje kluby a kluby potřebují FAČR.“
Státní zástupce: „Jaký byl členů výkonného výboru vztah k agendě rozhodčích?“
Malík: „Velmi individuální. Někdo reagoval na články v novinách, někdo byl zatažený do větší hloubky.“
Začíná se ptát státní zástupce Jan Scholle. „Kdo měl na starosti agendu rozhodčích?“ Malík říká, že nikdo takový nebyl. „Ovšem v rámci výkonného výboru se k ní z logiky věci vyjadřovali Roman Berbr a Dagmar Damková.“
Soudce: „Profitoval pan Berbr z účasti na rozhodovacím procesu FAČR?“
Malík: „Jedině z pohledu toho, že byl ve vedení STES, za což byly vypláceny odměny. Jinak ne.“
Soudce se ptá, zda asociace po zásahu policie v říjnu 2020 prováděla audit. „V celé řadě oblastí, spolupracovali jsme i s UEFA,“ říká Malík a připomíná, že předsedou komise rozhodčích se stal portugalský odborník Melo Pereiera. Soudce zajímá, jaké měly audity zjištění. „Došlo k určitým změnám v nastavení předpisů,“ říká Malík a soudce se doptává na nějaké zásadní zjištění. Podle Malíka nebylo.
Soudce se ptá na společnost TV.com a Malík vysvětluje její smysl. Tedy že natáčí utkání nižších soutěží. „Bylo to opatření směrem k match fixingu. Z mého pohledu velmi logická věc.“
Soudce: „Nakolik jste byl seznámen se soukromými aktivitami pana Berbra?“
Malík: „Do jisté míry ano. Nemohl jsem zůstat imunní vůči tomu, že mediální prostor byl zaplněn spekulacemi o působení Romana Berbra v rámci asociace. Věděl jsem, že podniká ve stavebninách. Mluvili jsme o tom spolu.“
Soudce: „Měla jeho firma nějaký vztah s FAČR?“
Malík: „Nemám sebemenší povědomí.“
Soudce: „Jaké byly kompetence místopředsedů ve vztahu k jejich komorám?“
Malík: „Oni byli někdo jako ředitelé těch komor. Lidé se na ně obraceli se svými problémy. Finančními, organizačními.“
Soudce Žák opouští téma rozhodčích a ptá se na kompetence předsedy a místopředsedů výkonného výboru.
Soudce: „Vyjadřovaly se kluby tak, že nechtějí, aby je pískal konkrétní rozhodčí?“
Malík: „Občas se to objevovalo, ale ne přímo jako žádost ke komisi rozhodčích. Nedomnívám se, že to bylo součástí oficiálního předpisu. Řešila to komise rozhodčích. Dokážu si představit, že pokud se někdo v posledních třech kolech cítil poškozený jedním rozhodčím, před začátkem příštího ročníku mohl vznést žádost, aby už jeho klub nepískal.“
Soudce: „Vy jste se na předsedu rozhodl kandidovat sám?“
Malík: „Uvažoval jsem o tom sám, ponoukl mě taky Dušan Svoboda. Považoval jsem za svou výhodu, že nejsem ve fotbale pro nikoho persona non grata.“
Soudce: „Proč pan Hrubeš nechtěl v komisi být?“
Malík: „Nezdálo se mu složení a nebyl si jist, zda dostane dostatečný prostor pro svou roli specialisty na video.“
Soudce: „Kdo navrhoval pana Hrubeše?“
Malík: „Nejsem si jist, ale asi někdo z klubů nebo přímo LFA.“
„Se všemi účastníky jsem mluvil osobně. Pro mě bylo zklamáním, že v okamžiku sestavení komise se Roman Hrubeš rozhodl, že v ní nechce pracovat. Přemlouval jsem ho, on zůstal. Zpětně to hodnotím jako svou velkou chybu. Stejně komisi opustil.“
Soudce: „Z komise rozhodčích vedené panem Chovancem odcházeli lidé. Jakým způsobem jste do toho zasahoval?“
Malík: „Moje role tu byla zcela jednoznačně aktivní. Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Fungování mezi asociací a kluby je jako jiné partnerství. Kdybyste ustanovil komisi na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, tak jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne.“
„Romana Rogoze v podstatě neznám. Znám to jméno. Jenom jsme se při setkání pozdravili. Ze Slavoje Vyšehrad nikoho osobně neznám.“
„S Romanem Berbrem jsem se poprvé potkal z pozice ředitele STESu. Vnímám ho jako člověka, pro kterého byl fotbal vášeň. Měl velký přehled nejenom o rozhodčích, ale o celém fotbale. Už naše první setkání bylo v tom duchu, že byl tvrdý a neústupný, šel si za svým. Ale pokud jsem na něj měl logické argumenty, vždy dokázal ustoupit ze svých původních pozic.“
„O Slavoji Vyšehrad jsem neměl až do vypuknutí soudu jedinou informaci. Identické je to i se situací na Plzeňském kraji. Vše až z médií.“
