Ve čtvrtek vypovídal v soudním líčením s Romanem Berbrem a spol. bývalý rozhodčí Tomáš Grímm, jeden z hlavních obviněných. Už dřív se rozhodl spolupracovat a přistoupil na návrh dohody o trestu. Dnes podrobně popsal jednání s Romanem Rogozem i Berbrem, přiznal úplatky i podvod s fakturou. Na jeho výpověď Berbr reagoval. „Kdo uvěří kazetě, kterou tady přehrál pan Grímm..." začal. Řeč zakončil třemi slovy: „Pomáhej všem pánbůh." Mluvil i Martin Svoboda přezdívaný Chřestýš. Dnešní jednání jsme na webu iSport.cz sledovali ONLINE, projděte si podrobně všechny výpovědi.
Některé věty se mu neposlouchaly lehce. Roman Berbr (68) nesnáší, když se mu někdo postaví. Přesně tohle udělal Tomáš Grímm (43). Bývalý sudí přiznal vinu v aféře kolem někdejšího místopředsedy FAČR. Během téměř čtyřhodinové výpovědi v síni plzeňského okresního soudu popsal, jak přebíral úplatky, chystal fiktivní faktury, jaký vliv měl Berbr na celé fotbalové hnutí. Hlavní obžalovaný na konci čtvrtečního jednání vše popřel. „Kdo uvěří kazetě, kterou tady přehrál pan Grímm...,“ prohlásil razantně.
Zatímco předchozí výpovědi hrály do not hlavnímu obžalovanému, Grímm přiznal některé věci, kvůli kterým stojí Berbr před soudem. Už během vyšetřování se rokycanský podnikatel rozhodl přijmout status spolupracujícího obviněného. Pomohl tak rozkrýt případy podezřelých zápasů, kde se točily úplatky a dohodnuté výsledky, i machinace s fiktivními fakturami.
Berbr čekal až na samotný závěr čtvrtečního líčení, kdy vstal a na Grímma spustil rychlé otázky. Co mimo jiné zaznělo?
Berbr: Pamatuješ si mě jako rozhodčího? Jaký jsem byl? Výborný, dobrý, špatný?
Grímm: „Dobrý.“
B: Byla dobrá volba, když jsem skončil v lize a šel do odborné komise rozhodčích?
G: „Pro rozhodčí to byl určitě přínos.“
Poté ho soudce upozornil, že musí přejít do vykání.
Byli v Česku dobří rozhodčí? „Byli.“
Špatní? „Ano.“
Za jakého rozhodčího jsem vás považoval já? „Za dobrého.“
Je pravda, že jste nechtěl jezdit pískat na některé kluby? „Ano.“
Vetovaly vás některé kluby? „Ano.“
Semináře pro rozhodčí, kdo dělal přednášky a videa? „Roman Berbr.“
Kdo měl nejvíc zákulisních informací v českém fotbale? „Roman Berbr.“
Palbu otázek přerušil soudce Žák a tázal se: „Kam otázkami směřujete?“ „Abyste navnímal, že fotbal nefunguje černobíle,“ reagoval Berbr. Na samý závěr rozcupoval celou Grímmovu výpověď.
„Kdo uvěří kazetě, kterou tady přehrál pan Grímm... Je na každém, jak to navnímal. Že se ta přehratá kazeta hodila policii, o tom žádná. Poté, co jsem dnes osobně slyšel od Grímma, nemohu přijmout variantu, že v procesu má osoba s největším počtem návrhů na tresty také největší výhodu. Na závěr řeknu jen tři slova - pomáhej všem pánbůh,“ narážel na to, že spolupracujícímu Grímmovi hrozí podmínka, zatímco Berbrovi navrhuje žalobce až sedmiletý trest ve vězení s ostrahou.
Grímm figuruje v šesti kauzách z jara 2019 a zimy 2020. Přiznal úplatky od Romana Rogoze, dalšího obviněného v té době pracujícího ve prospěch Vyšehradu. Šlo například o zápas ČFL Radotín – Dobrovice, Grímm od Rogoze přijal 20 000 korun. „Jelikož se Berbr znal s Rogozem, vnímal jsem to tak, že by bylo lepší, aby vyhrály Dobrovice,“ řekl sudí. Situace se opakovala v zápase Vyšehrad - Ústí nad Orlicí. Grímm tentokrát převzal od Rogoze 30 000. „Jednu část dostával rozhodčí, druhou delegát. Dvacet tisíc bylo výhradně pro mě,“ vyjádřil se Grímm.
Na stejný zápas dostal nabídku 200 000 korun od Záp, které naopak tlačily na úspěch Ústí, což nahlásil nadřízenému Berbrovi. „Byla to velká částka, chtěl jsem, aby o tom věděl, bylo na něm, jak s tím naloží. V žádném případě nechtěl, abych nabídku akceptoval,“ řekl. Nabídku od Rogoze už Berbrovi nezmínil. „Kdybych nabídku od něj nevzal, mimo jiné to znamenalo, že jsem přijal tu od Záp.“
Soudce zajímaly i faktury, které Grímm vytvořil pro Berbra spolu s dalším obviněným Michalem Káníkem za účelem fiktivního semináře a nákupu fotbalových pomůcek pro Plzeňský krajský fotbalový svaz. Za to inkasoval 50 000 a opět přiznal vinu.
Soud pokračuje v týdnu od 12. června, vypovídat by měl i další obviněný Roman Rogoz. Finální verdikt zazní od soudu nejspíš až na začátku nového roku.
Roman Rogoz
Dnešní soudní jednání končí. Těžko vidět do hlavy soudce Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by dnešní výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv.
Děkujeme za pozornost, jednání pokračuje v pondělí příští týden.
Jako poslední znovu vystoupil Roman Berbr. Byl velmi stručný, ale velmi tvrdý. „Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Malík: „Předpisy FIFA říkají, že kluby musí hráče uvolnit, ale je strašně jednoduché říct, že jim na magnetické rezonanci něco našli v koleni. Proto platí, že FAČR potřebuje servis od klubů a kluby servis od hráčů.“
Berbrův obhájce Michal Sýkora se ptá stejně jako v případě Petra Fouska. „Jaký je vztah FAČR a profesionálních klubů?“
Malík odpovídá: „Kluby si řídí soutěže, shání si partnery, prodají práva, ale rozhodčí jsou pod FAČR. FAČR potřebuje kluby a kluby potřebují FAČR.“
Státní zástupce: „Jaký byl členů výkonného výboru vztah k agendě rozhodčích?“
Malík: „Velmi individuální. Někdo reagoval na články v novinách, někdo byl zatažený do větší hloubky.“
Začíná se ptát státní zástupce Jan Scholle. „Kdo měl na starosti agendu rozhodčích?“ Malík říká, že nikdo takový nebyl. „Ovšem v rámci výkonného výboru se k ní z logiky věci vyjadřovali Roman Berbr a Dagmar Damková.“
Soudce: „Profitoval pan Berbr z účasti na rozhodovacím procesu FAČR?“
Malík: „Jedině z pohledu toho, že byl ve vedení STES, za což byly vypláceny odměny. Jinak ne.“
Soudce se ptá, zda asociace po zásahu policie v říjnu 2020 prováděla audit. „V celé řadě oblastí, spolupracovali jsme i s UEFA,“ říká Malík a připomíná, že předsedou komise rozhodčích se stal portugalský odborník Melo Pereiera. Soudce zajímá, jaké měly audity zjištění. „Došlo k určitým změnám v nastavení předpisů,“ říká Malík a soudce se doptává na nějaké zásadní zjištění. Podle Malíka nebylo.
Soudce se ptá na společnost TV.com a Malík vysvětluje její smysl. Tedy že natáčí utkání nižších soutěží. „Bylo to opatření směrem k match fixingu. Z mého pohledu velmi logická věc.“
Soudce: „Nakolik jste byl seznámen se soukromými aktivitami pana Berbra?“
Malík: „Do jisté míry ano. Nemohl jsem zůstat imunní vůči tomu, že mediální prostor byl zaplněn spekulacemi o působení Romana Berbra v rámci asociace. Věděl jsem, že podniká ve stavebninách. Mluvili jsme o tom spolu.“
Soudce: „Měla jeho firma nějaký vztah s FAČR?“
Malík: „Nemám sebemenší povědomí.“
Soudce: „Jaké byly kompetence místopředsedů ve vztahu k jejich komorám?“
Malík: „Oni byli někdo jako ředitelé těch komor. Lidé se na ně obraceli se svými problémy. Finančními, organizačními.“
Soudce Žák opouští téma rozhodčích a ptá se na kompetence předsedy a místopředsedů výkonného výboru.
Soudce: „Vyjadřovaly se kluby tak, že nechtějí, aby je pískal konkrétní rozhodčí?“
Malík: „Občas se to objevovalo, ale ne přímo jako žádost ke komisi rozhodčích. Nedomnívám se, že to bylo součástí oficiálního předpisu. Řešila to komise rozhodčích. Dokážu si představit, že pokud se někdo v posledních třech kolech cítil poškozený jedním rozhodčím, před začátkem příštího ročníku mohl vznést žádost, aby už jeho klub nepískal.“
Soudce: „Vy jste se na předsedu rozhodl kandidovat sám?“
Malík: „Uvažoval jsem o tom sám, ponoukl mě taky Dušan Svoboda. Považoval jsem za svou výhodu, že nejsem ve fotbale pro nikoho persona non grata.“
Soudce: „Proč pan Hrubeš nechtěl v komisi být?“
Malík: „Nezdálo se mu složení a nebyl si jist, zda dostane dostatečný prostor pro svou roli specialisty na video.“
Soudce: „Kdo navrhoval pana Hrubeše?“
Malík: „Nejsem si jist, ale asi někdo z klubů nebo přímo LFA.“
„Se všemi účastníky jsem mluvil osobně. Pro mě bylo zklamáním, že v okamžiku sestavení komise se Roman Hrubeš rozhodl, že v ní nechce pracovat. Přemlouval jsem ho, on zůstal. Zpětně to hodnotím jako svou velkou chybu. Stejně komisi opustil.“
Soudce: „Z komise rozhodčích vedené panem Chovancem odcházeli lidé. Jakým způsobem jste do toho zasahoval?“
Malík: „Moje role tu byla zcela jednoznačně aktivní. Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Fungování mezi asociací a kluby je jako jiné partnerství. Kdybyste ustanovil komisi na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, tak jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne.“
„Romana Rogoze v podstatě neznám. Znám to jméno. Jenom jsme se při setkání pozdravili. Ze Slavoje Vyšehrad nikoho osobně neznám.“
„S Romanem Berbrem jsem se poprvé potkal z pozice ředitele STESu. Vnímám ho jako člověka, pro kterého byl fotbal vášeň. Měl velký přehled nejenom o rozhodčích, ale o celém fotbale. Už naše první setkání bylo v tom duchu, že byl tvrdý a neústupný, šel si za svým. Ale pokud jsem na něj měl logické argumenty, vždy dokázal ustoupit ze svých původních pozic.“
„O Slavoji Vyšehrad jsem neměl až do vypuknutí soudu jedinou informaci. Identické je to i se situací na Plzeňském kraji. Vše až z médií.“
