Dva údajně ovlivněné zápasy Vyšehradu a úplatky pro rozhodčí a bývalého fotbalistu. Takové bylo téma středečního jednání u plzeňského soudu, který se snaží rozkrýt masivní korupční kauzu v českém fotbale. Roman Rogoz, sportovní ředitel Slavoje, měl nabízet statisíce za pomoc k vítězství. Roman Berbr podle obžaloby zase sliboval posun na listinu profesionálních sudích.
Vše mělo probíhat zhruba tímto způsobem. Rozhodčí Jan Cihlář měl ovlivnit zápas Vltavínu s Vyšehradem (0:2) ve prospěch hostů a za to mu měl Roman Berbr, tehdejší místopředseda svazu s výrazným vlivem na komisi rozhodčích, vyřídit posun na profesionální listinu.
Oba si před utkáním opakovaně volali, přepis je zaznamenaný v policejních odposleších.
Berbr poněkud nesouvisle říká: „Budeš postupovat do ligy... kdyby si se chtěl splést… Já vím co tam... jak to vypadá... jo... Kdyby si se chtěl splést pro domácí, tak ty hlasy vyškrtnu! Jasný!“
Státnímu zástupci z hovoru jasně vyplývá příslib kariérního posunu v případě, že Cihlář pomůže Vyšehradu. Jinak bude zle...
Ve středeční téměř dvouhodinové výpovědi u soudu se bývalý rozhodčí snažil tuto tezi rozlomit. „Slova pana Berbra jsem si vyložil tak, abych pískal absolutní rovinu.“
„Co má znamenat termín vyškrtnutí? Pan Berbr se mě snažil vyhecovat k maximálnímu výkonu. Mluvil příkře, jasně. To byl jeho styl,“ poněkud kostrbatě pravil.
Cihlář je obžalobou vinen také, a to je závažnější, z přijetí úplatku před druholigovým utkáním Vyšehradu s Líšní (1:1). Pár hodin před duelem se měl potkat se svými kolegy-asistenty se sportovním ředitelem Vyšehradu Romanem Rogozem.
Od něj měli v pražském hotelu Pyramida inkasovat částku 150 tisíc korun. Vzhledem k tomu, že zápas skončil remízou a nebyl splněn účel nabídky, po utkání měl asistent Petr Klupák hotovost Rogozovi vrátil.
Co na to Cihlář? Ve zkratce údajně prožíval těžké životní období doprovázené rozchodem s přítelkyní, úmrtím v rodině a rozjezdem soukromého byznysu a na setkání nebyl duchem přítomen. „Rogoz hovořil hlavně s kolegou Klupákem, evidentně se dobře znali. Vůbec si nevybavuji, že by manipuloval s nějakými penězi, žádné jsem neviděl. A pokud ano, já opravdu nic neviděl.“
„Hrubě mě tvrzení obžaloby uráží. Jak si někdo může dovolit říct, že já bych vzal nějaké peníze.“
A ještě dodal, že schůzku s funkcionářem s extrémně špatnou pověstí ve fotbalovém prostředí vnímal jako splnění „diplomatické povinnosti“.
Takto nazvané události se účastnil i další obžalovaný – sudí Pavel Vlajsuk. O žádných úplatcích ve výši 150 tisíc také neví. U soudu pronesl, že o předání hotovosti nevěděl, jelikož byl zrovna toaletě, což měl zjistit z policejního videozáznamu...
Oklikou se ještě vraťme k výše popsanému utkání Vltavínu s Vyšehradem. Další klíčovou úlohu zde – minimálně podle názoru státního zástupce – sehrál tehdejší kapitán domácích Martin Uvíra. Od Rogoze dostal před zápasem 100 tisíc, dalších 50 tisíc o několik dní později. První suma byla předána na benzince v Praze, druhá částka v areálu Erpet Centrum na Smíchově. Obžaloba má za to, že šlo o úplatek za ovlivnění diskutovaného zápasu.
Verze Uvíry je odlišná. „Pan Rogoz mně chtěl získat do Vyšehradu a nabídl mně 150 tisíc za to, abych z Vltavínu nikam jinam nepřestoupil. Nešlo o žádný úplatek. Jsem vítězný typ. Obvinění z ovlivnění zápasu vůbec nechápu,“ před soudem kroutil hlavou Uvíra.
Ve čtvrtek se v Plzni pokračuje výslechy dalších dvou obžalovaných – Martina Svobody a Tomáše Grímma, který má status spolupracujícího obviněného.
Roman Rogoz
Dnešní soudní jednání končí. Těžko vidět do hlavy soudce Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by dnešní výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv.
Děkujeme za pozornost, jednání pokračuje v pondělí příští týden.
Jako poslední znovu vystoupil Roman Berbr. Byl velmi stručný, ale velmi tvrdý. „Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Malík: „Předpisy FIFA říkají, že kluby musí hráče uvolnit, ale je strašně jednoduché říct, že jim na magnetické rezonanci něco našli v koleni. Proto platí, že FAČR potřebuje servis od klubů a kluby servis od hráčů.“
Berbrův obhájce Michal Sýkora se ptá stejně jako v případě Petra Fouska. „Jaký je vztah FAČR a profesionálních klubů?“
Malík odpovídá: „Kluby si řídí soutěže, shání si partnery, prodají práva, ale rozhodčí jsou pod FAČR. FAČR potřebuje kluby a kluby potřebují FAČR.“
Státní zástupce: „Jaký byl členů výkonného výboru vztah k agendě rozhodčích?“
Malík: „Velmi individuální. Někdo reagoval na články v novinách, někdo byl zatažený do větší hloubky.“
Začíná se ptát státní zástupce Jan Scholle. „Kdo měl na starosti agendu rozhodčích?“ Malík říká, že nikdo takový nebyl. „Ovšem v rámci výkonného výboru se k ní z logiky věci vyjadřovali Roman Berbr a Dagmar Damková.“
Soudce: „Profitoval pan Berbr z účasti na rozhodovacím procesu FAČR?“
Malík: „Jedině z pohledu toho, že byl ve vedení STES, za což byly vypláceny odměny. Jinak ne.“
Soudce se ptá, zda asociace po zásahu policie v říjnu 2020 prováděla audit. „V celé řadě oblastí, spolupracovali jsme i s UEFA,“ říká Malík a připomíná, že předsedou komise rozhodčích se stal portugalský odborník Melo Pereiera. Soudce zajímá, jaké měly audity zjištění. „Došlo k určitým změnám v nastavení předpisů,“ říká Malík a soudce se doptává na nějaké zásadní zjištění. Podle Malíka nebylo.
Soudce se ptá na společnost TV.com a Malík vysvětluje její smysl. Tedy že natáčí utkání nižších soutěží. „Bylo to opatření směrem k match fixingu. Z mého pohledu velmi logická věc.“
Soudce: „Nakolik jste byl seznámen se soukromými aktivitami pana Berbra?“
Malík: „Do jisté míry ano. Nemohl jsem zůstat imunní vůči tomu, že mediální prostor byl zaplněn spekulacemi o působení Romana Berbra v rámci asociace. Věděl jsem, že podniká ve stavebninách. Mluvili jsme o tom spolu.“
Soudce: „Měla jeho firma nějaký vztah s FAČR?“
Malík: „Nemám sebemenší povědomí.“
Soudce: „Jaké byly kompetence místopředsedů ve vztahu k jejich komorám?“
Malík: „Oni byli někdo jako ředitelé těch komor. Lidé se na ně obraceli se svými problémy. Finančními, organizačními.“
Soudce Žák opouští téma rozhodčích a ptá se na kompetence předsedy a místopředsedů výkonného výboru.
Soudce: „Vyjadřovaly se kluby tak, že nechtějí, aby je pískal konkrétní rozhodčí?“
Malík: „Občas se to objevovalo, ale ne přímo jako žádost ke komisi rozhodčích. Nedomnívám se, že to bylo součástí oficiálního předpisu. Řešila to komise rozhodčích. Dokážu si představit, že pokud se někdo v posledních třech kolech cítil poškozený jedním rozhodčím, před začátkem příštího ročníku mohl vznést žádost, aby už jeho klub nepískal.“
Soudce: „Vy jste se na předsedu rozhodl kandidovat sám?“
Malík: „Uvažoval jsem o tom sám, ponoukl mě taky Dušan Svoboda. Považoval jsem za svou výhodu, že nejsem ve fotbale pro nikoho persona non grata.“
Soudce: „Proč pan Hrubeš nechtěl v komisi být?“
Malík: „Nezdálo se mu složení a nebyl si jist, zda dostane dostatečný prostor pro svou roli specialisty na video.“
Soudce: „Kdo navrhoval pana Hrubeše?“
Malík: „Nejsem si jist, ale asi někdo z klubů nebo přímo LFA.“
„Se všemi účastníky jsem mluvil osobně. Pro mě bylo zklamáním, že v okamžiku sestavení komise se Roman Hrubeš rozhodl, že v ní nechce pracovat. Přemlouval jsem ho, on zůstal. Zpětně to hodnotím jako svou velkou chybu. Stejně komisi opustil.“
Soudce: „Z komise rozhodčích vedené panem Chovancem odcházeli lidé. Jakým způsobem jste do toho zasahoval?“
Malík: „Moje role tu byla zcela jednoznačně aktivní. Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Fungování mezi asociací a kluby je jako jiné partnerství. Kdybyste ustanovil komisi na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, tak jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne.“
„Romana Rogoze v podstatě neznám. Znám to jméno. Jenom jsme se při setkání pozdravili. Ze Slavoje Vyšehrad nikoho osobně neznám.“
„S Romanem Berbrem jsem se poprvé potkal z pozice ředitele STESu. Vnímám ho jako člověka, pro kterého byl fotbal vášeň. Měl velký přehled nejenom o rozhodčích, ale o celém fotbale. Už naše první setkání bylo v tom duchu, že byl tvrdý a neústupný, šel si za svým. Ale pokud jsem na něj měl logické argumenty, vždy dokázal ustoupit ze svých původních pozic.“
„O Slavoji Vyšehrad jsem neměl až do vypuknutí soudu jedinou informaci. Identické je to i se situací na Plzeňském kraji. Vše až z médií.“
