Takovou legendu v kabinetu jen tak na nějaké škole nenajdete. Českobudějovické gymnázium v České ulici se pyšní tím, že jeho studenti mohou pochytit fotbalové fígle od legendárního kanonýra Davida Lafaty. Se 198 trefami nejlepší střelec ligové historie tam po konci své bohaté kariéry našel nové „hřiště“, i když se na tuhle cestu nejprve příliš netvářil. „Oslovila mě jedna profesorka, která mě učila, že pan ředitel shání trenéra. Nejdřív jsem odmítl, nepřišlo mi to jako dobrý nápad,“ vzpomíná Lafata během návštěvy štábu iSport TV. „Ale pak mi to vrtalo hlavou a jsem rád, že jsem nabídnutou šanci využil. Tahle práce mě baví,“ říká ve speciálním videorozhovoru.
Chce to, jak jinak, trochu sportovního výkonu. Za Lafatou musíte vystoupat až vysoko pod střechu. Uf, zbývají jen tři schody, dva, jeden... A pak zaklepat na dveře malého kabinetu. Někdejší eso pražské Sparty ho sdílí s dalšími trenéry fotbalu, ale třeba i atletiky nebo volejbalu.
Jeho kolegou je krom jiných bývalý českobudějovický útočník a dnes kouč týmu U19 Stanislav Rožboud. Je to v něčem podobné jako pobývat ve fotbalové šatně? „V tom, že tu probíhají nějaké srandičky. Chlapi jsou taky drbny, takže probereme, kdo kde a s kým,“ směje se Lafata.
Čtyřleté gymnázium se sportovní přípravou sám studoval, ale to se ještě jmenovalo odlišně a sídlilo v jiné budově. Nyní dochází do té naproti Sokolskému ostrovu, hned vedle Kostela Obětování Panny Marie a pár kroků od náměstí Přemysla Otakara II., odkud se vedle školního zvonění do ticha pravidelně nesou tóny proslavené zvonkohry.
Lafata studia zakončil maturitou, pak se hlásil na Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity, obor tělocvik – zeměpis. Talentové zkoušky úspěšně složil, ovšem na vědomostní už nedošlo – nikoli překvapivě kvůli fotbalu. „Odlétali jsme na mistrovství světa do dvaceti let v Argentině a nedostal jsem náhradní termín. Myslím ale, že mamku to mrzelo víc než mě,“ tvrdí a vypráví, jak to měl sám s jednotlivými předměty.
Do školy, už té v České ulici, která se sloučila s Gymnáziem olympijských nadějí, se v jiné roli vrátil před pěti lety. „Potkali jsme se na zajímavé besedě s našimi studenty, to byl ještě aktivní hráč. Ani my, ani on jsme netušili, že zhruba o půl roku později pomyslně ze Sparty přestoupí k nám,“ říká ředitel Antonín Sekyrka.
„Když ta informace začala rezonovat, spousta žáků i našeho všeobecného gymnázia se ptala, jestli k nám Lafi opravdu bude docházet. Třeba při pedagogických radách je to velice příjemný pohled vidět, jak ve sboru mezi námi sedí David Lafata a hodnotí výkony svých svěřenců,“ dodává Sekyrka, podle něhož slavné fotbalové jméno zvyšuje popularitu gymnázia. „Musím hlavně ocenit Davidovu osobnost, je obrovským vzorem.“
Studenti se Lafaty pochopitelně vyptávají na to, co v kariéře prožil. O finty, jak střílet góly, však popravdě úplně nejde. „Občas se zeptají a nejvíc je zajímají nějaké pikantnosti. Třeba jak probíhaly oslavy a podobně,“ směje se bývalý reprezentant a přibližuje, jak se k němu sportovní talenty chovají a jak to má se sparťany a slávisty z jejich řad.
Vedle školy ovšem šestinásobný král ligových kanonýrů předává zkušenosti i jinde, byť poněkud odrostlejším „studentům“. Svět profesionálního fotbalu totiž úplně neopustil. Pravidelně dochází do českobudějovického Dynama, kde po prvních fotbalových krůčcích v Olešníku začínal.
„Jako trenér se účastní takzvaných postových tréninků, kdy má na starosti útočníky,“ popsuje klubový sportovní manažer Jan Podroužek. „Hodně s nimi pracuje na výběru místa a samotném zakončení.“
Hattricky jako záchvěvy starce
Vedle toho Lafata ve dvaačtyřiceti nastupuje právě za Olešník, kde také bydlí. „Ještě mě to pořád baví, ale už to hodně bolí,“ ošívá se. Přitom skromně zamlčuje, že postrachem obránců, byť „jen“ těch v jihočeském krajském přeboru, rozhodně být nepřestal. Sází dál jeden gól za druhým, v září skolil hattrickem Junior Strakonice a v říjnu Semice. „Už jsou to jen takové záchvěvy starce,“ glosuje výstavní kousky po svém.
Proti Semicím navíc prožil malé déjà-vu: spolu s ním totiž v dresu Olešníku nastoupil spoluhráč z Letné Bořek Dočkal, jenž kariéru uzavřel loni. Nebylo to ovšem poprvé: na trávníku si to strkali jako za starých časů už v jednom mistrovském utkání minulé sezony a v přátelském zápase.
„Bořka jsem se zeptal, jestli si za nás občas nechce zahrát, a nebyl proti,“ říká Lafata. „Je to zpestření a zážitek pro spoluhráče i diváky,“ dodává. A taky povedené „opáčko“. „Myslím, že nám to fungovalo jako ve Spartě, přihrál mi i na gól.“
Dočkal přitom opakovaně dal najevo, že mu fotbal nijak nechybí a že si rychle zvykl na život bez něho. Lafata ho však dokázal na trávník přivést, někdejší reprezentační kapitán má za Olešník vyřízenou registraci. Neznamená to však prý žádný comeback.
„Neřekl bych, že Bořkovi fotbal nechybí, ale jak se říká, ´v důchodu´ není na nic čas. Vím, že za jiný tým pravidelně nehraje, a ani v Olešníku to nebude jiné. Záleží na tom, jak má čas, jestli pojede s rodinou k nám na jih. Když mu to vyjde a nastoupí za nás jednou do roka, budeme rádi,“ nastiňuje další spolupráci Lafata.
Nadále to tak bude v Olešníku hlavně na něm. Naposledy přispěl dvěma trefami k výhře 5:2 v Rudolfově. S dvanácti góly je druhým nejlepším střelcem soutěže (s šestnácti vede Viktor Kadlec z TJ Malše Roudné), tým je v tabulce třetí.
Lepšího fotbalového učitele, který si takhle pořád doplňuje vzdělání, abyste pohledali...
