Na konci srpna to byly dva roky od doby, co v Pardubicích skončil tamní „Sir Ferguson.“ Trenér Jiří Krejčí působil na lavičce Východočechů dlouhých devět let a dovedl je až do první ligy. Na startu své třetí prvoligové sezony byl odvolán, Pardubice však hrají nejvyšší soutěž dodnes. „Nejprve jsme skončili sedmí a všichni si asi mysleli, že za rok budeme hrát poháry,“ říká tradičně bodrým jazykem 59letý kouč.
V Pardubicích přitom Krejčí připravil na skvělé kariéry tehdy několik neznámých mladíků: namátkou Dominika Janoška, Tomáše Ladru, Pavla Zifčáka, Mojmíra Chytila, Tomáše Vlčka, Jiřího Letáčka a hlavně čerstvou posilu Hoffenheimu Robina Hranáče.
Co jste říkal na to, že dvojice Hranáč – Vlček, se dostala do reprezentace a první jmenovaný přestoupil do bundesligy?
„Nedávno mi volal nějaký reportér, že se divil, když se mnou jednou řešil Hranáče, že jsme podle něj spolu s Vlčkem měli strašně mladou stoperskou dvojici. Tehdy jsem mu odpovídal: Nevím, ale Hranáč jednou bude v reprezentaci. Měl jsem dobré oko. Hrál hlavně zezadu, přesto měl tři góly ze standardek. Je to předělaný útočník, v mládeži hrál nahoře, což na něm bylo vidět, dokázal vyvést balon, dobrá průprava. Teď prokázal, že byl nejlepším stoperem české ligy, k nám přitom dorazil z Liptovského Mikuláše. Sledovali jsme ho, už jsme o něj měli zájem o rok dřív, to jej ale Šádek ještě nepustil. Oba s Vlčkem byli pracovití, chtěli něco dokázat. Z toho mám velkou radost. V Česku holt máme pořád zakořeněné, že hráč ve dvaadvaceti letech je stále mladý. Houby. Naopak jsou to už vyzrálí kluci a je dobře, pokud hrají.“
Velkou formu u vás měl i Mojmír Chytil…
