TOP 25 fotbalových mistrů 21. století. A věčná otázka: Ronaldo, či Messi?

Premier League vyhrál 11krát (osmkrát od roku 2000), takže mluvíme o jednom z nejúspěšnějších hráčů v historii anglického fotbalu. Úcta, které se těšil u kolegů, je však ještě majestátnější. Pelé řekl, že „kdybych s ním hrál, dal bych mnohem víc gólů“, Henry ho označil za nejlepšího hráče PL všech dob, Xavi ho nazval vzorem a Zinedine Zidane uvedl, že byl jeho nejtěžším soupeřem. Zrzavý princ dokázal vidět i rozehrát všechny možné přihrávky a chlubil se hromovým úderem (155 tref).

Dramatický úpadek v Realu byl stejně překvapivý jako smutný – po většinu sedmi sezon v Chelsea (110+85) byl esem PL. Ve 20 letech vynesl Lille k trůnu i pohárovému double a převzal ceny pro nejlepšího hráče Ligue 1. Díky nízkému těžišti a ovládání balonu byl hrdinou Stamford Bridge, který Blues inspiroval ke dvěma triumfům v PL a Evropské lize. Jako kapitán vedl Belgii k bronzu na MS 2018. Tréninky prolenošil, ale jak řekl Gary Neville, sledovat ho bylo jako být svědkem poezie v pohybu.

Dortmund se díky jeho 103 gólům stal hrozbou pro Bayern (dva tituly), a tak si Bavoři dali za úkol zrekrutovat ho z Westfalenstadionu. V létě 2014 dokončil dlouho očekávaný přestup, čímž v BVB vznikla mezera, kterou se nepodařilo zaplnit, a FCB vystřílel Ligu mistrů a osm bundesligových titulů v řadě (344 tref). Překonal plno rekordů a jeho ohromující čísla ho vyšvihla k Messiho a Ronaldově výši. V roce 2020 měl získat Zlatý míč.

Když v létě 2017 dorazil z Říma, nikdo ho za extra střelce neměl, on ale nemeškal a zlomil rekord Premier League (32 gólů/36 utkání). Stal se katalyzátorem hojnosti a blahobytu pod Kloppem: Liverpoolu ušil mistrovský plášť, na který Reds čekali 30 let, a taky vítězný šarlat v LM. Na kontě nemá jen 223 tref, ale i 98 asistencí, a ve svých 32 letech nevykazuje žádné známky zpomalení.

Man City není zrovna nejoblíbenějším týmem, ale těžko byste hledali někoho, kdo by se nerad díval na De Bruyneho eleganci a přihrávky s dotekem Cruyffova důvtipu. Pod Guardiolou se vypracoval v jednoho z nejkomplexnějších záložníků, dobyl 16 trofejí a připsal si 103 gólů a 170 asistencí. Nebýt zranění, jeho biografie, ta kombinace invence a intenzity, by byla ještě grandióznější.

Nejlepší střelec v historii Chelsea (211) je jen zlomkem příběhu londýnského rodáka, jehož musel bránit strýc Harry Redknapp, když se mu jako 18letému zelenáči vysmívali fanoušci West Hamu. Na Stamford Bridge ho v roce 2001 vítala podobná skepse, on se však rázem převtělil v modlu a znovuobjevil samotnou ideu a podstatu box-to-boxu. Vyhrával každý míč, cílevědomě postupoval a dovedl dělově vypálit.

Byly doby, kdy ho pokládali za slabý článek Realu. Jak pošetile to vypadá teď. I když byl středem zájmu CR7, Benzema byl významným kolečkem u pásu na tituly v LM. Od roku 2018 vystoupil z Ronaldova stínu a stal se talismanem Los Blancos. Předčil Raúla, Di Stéfana i Puskáse (354 branek). Díky 165 asistencím, sametovému doteku, citu pro prostor a příkladnému úsilí byl nebývale všestranným středním útočníkem.

Oblékal se tak, jak hrál, dosahoval třídy v šarmantním kabátu i ležérní módě, s řevem i kamennou tváří. Přezdívky (Il Maestro a L'Architetto) vystihují Pirlův smysl pro kompozici a nalézání úseček různých délek. 10 sezon (2001–11) seděl na režisérské židli AC Milán, a když šel ve dvaatřiceti do Juve, někteří ho brali jako přežitek. Pomalejší tempo však nezhoršovalo jeho vidění: v rychlém prostředí uspěl díky genialitě, jež mu probleskovala za očima.

Proč byl tak inspirativní? Plno zápasů se podřídilo jeho vůli. Bez něj by Reds nevyhráli LM ani FA Cup. Titul mu ve sbírce chybí, ale Captain Fantastic byl lepším fotbalistou než mnozí, kteří ho vlastní. Scholes přiznal, že by nebyl schopen táhnout klub stejným způsobem jako Stevie G, kdy se zas a zas prosazoval – často obklopen výrazně horšími spoluhráči. Osmkrát byl zařazen do týmu roku PFA (rekord).

Útočněji laděných krajních beků už bylo dost, on byl ale prvním, který z této pozice běžně řídil dění. V létě 2007 ho málem podepsala Chelsea, Brazilec však zůstal v Seville ještě rok a přestoupil na Camp Nou jako první posila Pepa Guardioly. Navázal brilantní spolupráci s Messim na pravé straně a jak čas ubíhal, jejich porozumění přerostlo v telepatii. Sám to vystihl: „Až odejdeme do důchodu, lidé se budou ptát: Kdo byl nejlepší? Messi! A kdo mu dával přihrávky?“

Když v létě 2008 naklusal do Tottenhamu, šířily se hlasy, že je pro Anglii křehký. O 10 let později převzal Zlatý míč s vizitkou jednoho z nejvybroušenějších záložníků. Po pomalých začátcích u Spurs se stal srdcem týmu a v roce 2012 ozdobil Real jako nedílná součást šesti triumfů v LM a čtyř v La Lize. Dirigent, který umí vyvést soupeře z míry přihrávkami, driblinkem i pumelicí, vedl Chorvatsko do finále MS 2018 (nejlepší hráč turnaje).

Jediný muž, který slavil treble ve dvou klubech. Na začátku tisíciletí měl smlouvu s Realem, ale upozornil na sebe až jako hvězdná atrakce – autor nádherných tref – druholigové Mallorky. Barca ho koupila jako jednu z tváří nové éry a po boku Ronaldinha nasázel 130 gólů za pět let. Kameruncovy instinkty byly stejně ostré i pod Mourinhem v Interu. Je dvojnásobným vítězem Afrického poháru a majitelem olympijského zlata.

V roce 2003 za něj AC Milán utratil pouhých 8,5 milionu eur, takže byl levnější než jedna z „bunga bunga“ party Silvia Berlusconiho. Na San Siru nově definoval, jak může hrát číslo 10. V plné síle kombinoval jemnost a fyzickou zdatnost, obří individuální schopnosti i týmového ducha. Byl tak dobrý, že se obránci svazovali do uzlů a naráželi jeden do druhého, aby se ho pokusili zastavit. Během šesti let oslnil 105 góly a 90 asistencemi. De facto sám nasadil Rossoneri evropskou korunu a odnesl si Zlatý míč (2007).

V něčem připomínal Cantonu: nevyhrál LM ani Zlatý míč, ale měl něco, co nikdo jiný, charisma a zvláštní šarm, a to z něj učinilo kult. Sám sebe označoval za „krále“ a „lva, který se nesrovnává s lidmi“, ale prostořeký Švéd nechával mluvit i své nohy. A ty kopačky velikosti 12 zhotovily nespočet divů včetně opusu s Anglií (nůžky 25 metrů od brány). Ajax, Juventus, Inter, Barca, AC Milán, PSG, Man United, LA Galaxy: jeho plaché a uzavřenější já se s tlakem vyrovnalo vždy a všude (573 gólů).

Když se mu dařilo, málokdo byl lepší. Přestup do PSG a ustavičná zranění ho připravily o pocty, které si hráč jeho formátu zaslouží. Chlapec ze Santosu, který měl být nástupcem Pelého, nosil brazilské naděje i sny Katalánců. Jeho bilance gólů a asistencí (439+286) ho řadila do jedné roviny s Messim. Příliš snadno padal a jeho nonšalantní přístup k pojmu „profesionalita“ byl kletbou trenérů. Ale milovat Neymara znamená přijmout všechny absurdity a jednoduše uznat jeho nadání: s míčem u nohy svedl cokoli.

Říjen 2002. Šampioni z Arsenalu přijeli do Goodison Parku, aby prodloužili rekordní šňůru neporazitelnosti (30 zápasů). Everton neměl představovat vážnější překážku, ale 16letý Rooney byl proti a Gunners nezapomenutelně knokautoval. Wenger ho prohlásil za „největší anglický talent od vzniku fotbalu“. Čtyři měsíce poté už bral dech za Three Lions a na EURO 2004 byl druhým nejlepším snajprem. Později se stal rekordmanem Albionu i Red Devils. Pod Fergusonem hrál na různých postech a projevoval často nedoceněnou duchaplnost.

Kraloval střelcům Eredivisie (Ajax), Premier League (Liverpool), La Ligy (Barca a Atlético) i brazilské Série A (Grémio). Na Anfield dorazil v lednu 2011 bez fanfár, zastínil ho obchod za 45 milionů eur: Reds ve stejný den podepsali Andyho Carrolla. Od té doby se o nich v jedné větě nemluvilo. Kampaň 2013–14, v níž si připsal 32 gólů a 19 asistencí, zůstává jednou z nejoslnivějších individuálních sezon v dějinách PL. Na Camp Nou byl famózní (198 branek a 113 asistencí za 6 let) a Rojiblancos díky němu slavili titul (2021).

21. století začal na lékařském stole. Fyzioterapeut Interu popsal jeho natržené koleno jako „nejhorší fotbalové zranění, jaké jsem kdy viděl“. Brazilcovu kariéru to mělo ukončit, on se však probojoval zpět a vedl zemi ke korunovaci na MS 2002. Osm gólů, včetně finálových tref proti Německu, mu vyneslo Zlatou kopačku. Následoval přesun do Realu (104 gólů/177 duelů). O Fenómeno měl jako útočník vše a na vrcholu byl ke konci 90. let. Přesto slavně dokázal, že i s jedním nefunkčním kolenem může patřit ke gigantům. Jeden z nejúžasnějších návratů v historii sportu.

Nebyl nijak zvlášť rychlý, silný ani akční. Nestřílel mnoho gólů a brankáři se ho nebáli. Přesto je jedním z největších záložníků, mistrem přihrávek, který vždy půjčoval míč ostatním, řídil hru jako Bach orchestr a byl opěrným bodem triumfální Barcy a zlatého Španělska, jehož krbovou římsu zdobí všechny možné medaile a poháry. „Kombinovat, přihrávat, hrát. To je fotbal,“ řekl jednou. Zní to jednoduše a Xavi to tak i dělal, ale nikdo jiný to neuměl tak jako on.

Na EURO 2000 byl zvolen nejlepším hráčem a v létě 2001 opustil Juventus za tehdy rekordních 77 milionů. V Realu nosil číslo 5, ale Zizou, nevídaně ladný a šikovný, byl jednou z nejbravurnějších desítek. První sezonu na Bernabéu završil klasickým volejem ve finále LM, kterým pohřbil Ballackův Leverkusen v bunkru zoufalství. V La Lize získal pouze jeden titul, vina za tento nezdar však neleží u Francouzových dveří. Jeho geniální hlavě patřil i závěrečný akt Zidanovy kariéry, jen v poněkud jiném, tak trochu MMA kontextu (úder čelem do Materazziho hrudi ve finále MS 2006).

„Ty mě pošleš do důchodu,“ řekl Pep Guardiola mladému Xavimu, když v roce 1999 sledovali 15letého Iniestu na Nike Cupu. „Ale tenhle kluk nás pošle do penze oba.“ Tak to úplně nedopadlo a Don Andrés, El Ilusionista či El Anti-Galáctico, místo toho vytvořil s Xavim jednu z nejmagičtějších dvojic všech dob. Guardiola měl ale pravdu, když vkládal tak vysoká očekávání do hocha, který pak s Barcou a Španělskem vyhrál… všechno. Nenastřílel ani 60 gólů, ale čistá čísla mu nesvědčí. Byl mužem velkých zápasů, ukázal se, když na tom nejvíc záleželo (finále MS 2010). Přihrávky, rozhled, skvostná práce nohou. Radost.

Existují desítky, ba stovky anket a žebříčků o nejlepšího fotbalistu Premier League a téměř všechny ovládá on. Do Arsenalu se přiřítil z Juve několik měsíců před začátkem 21. století. Poté, co ho Arséne Wenger „znovu naučil vše o umění gólu“, byl připraven trhat soupeře na kusy. Smrtící zakončovatel obdařený tryskem mustangů, stejně efektivní jako noblesní, tvůrce šancí a jediný hráč, který v PL nakupil 20 tref a 20 asistencí v jedné sezoně. V letech 2001–06 překonal 30gólovou hranici pětkrát po sobě. „Pro obránce to bylo trapné: prostě skóroval, kdy chtěl,“ řekl Wenger. Sever Londýna rozzářil 6 trofejemi, 228 zásahy a 97 asistencemi, než mu tříletý pobyt v Barce (2007–10) přinesl vysněné žezlo v LM.

Stejně jako několik dalších titánů na tomto seznamu dostává body za způsob, jakým hrál, a za osobnost, která s ním byla spojena. Ano, s míčem čaroval, ano, dokázal toho dost na to, aby vyhrál Zlatý míč (2006). A ano, jeho někdy až sebedestruktivní bezstarostnost je součástí Ronaldinhova půvabu. Musí být nádhera, když jste tak dobří, aniž byste se o to museli v jednom kuse snažit. Když byl opravdu v ráži, nikdo se mu ani nepřiblížil. Na Brazilce, který přiměl Bernabéu k ovacím vestoje, byl prostě báječný pohled. Soudě podle jeho doširoka otevřených očí a zubatého úsměvu se na hřišti bavil stejně jako diváci. Se svými rozhoupanými boky, bleskovýma nohama a vynalézavou fantazií – byl to ten nejzábavnější kouzelník. V sezonách 2005–06 a 2006–07 nasázel 50 gólů z pozice ofenzivního záložníka (k tomu 40 asistencí, zejména Eto'ovi) a pomohl Barce vzít ztečí LM. Bohužel, svou extra úroveň neudržel (stejně jako později Neymar) a ustrnul. Přesto každý, kdo má fotbal rád, bude souhlasit, že je lepší oslavovat to, co nám dal, než naříkat nad tím, že pohasl předčasně.

Moderní fotbal je ve všech bodech náročnější než dřív, fyzicky, psychicky, takticky, od A do Z. Je proto k neuvěření, že si někdo zachovává nadlidskou výkonnost dvě dekády a hladinu fotbalové historie zčeřil 915 góly. Začínal jako úchvatný, i když nedůsledný křídelník. Teprve pod vlivem Alexe Fergusona (a tvrdých šéfů Roye Keana, Ria Ferdinanda, Ryana Giggse, Paula Scholese či Ruuda van Nistelrooye, kteří neměli jen vítěznou duši, ale i neúprosnou pracovní morálku) se začal měnit v kobru a nejhrozivějšího kanonýra, který Old Trafford rozsvítil 145 zásahy. V době svého přesídlení na Bernabéu (léto 2009) už CR7 míň dribluje a víc střílí. Výsledkem byla fenomenální bilance, kterou už nikdo nepřekoná (450 tref/438 utkání), záplava trofejí a pět Zlatých míčů. To není špatné na kluka z madeirského venkova, který byl v prvních letech v United odmítán jako „uplakánek a divadelní panák“.

Po přelomu tisíciletí se v Barceloně šuškalo o 13letém úkazu v La Masii. Šeptanda každým rokem sílila a zvědavost přemohla i hráče z prvního mužstva, kteří se houfně vydávali na juniorské zápasy. Neodolal ani Ronaldinho. „To je nový Maradona,“ žasl. A protože fotbal miloval víc než cokoli, umínil si (zcela nesobecky), že udělá, co se dá, aby malému Argentinci ulehčil přechod na vrcholnou scénu.

V létě 2004 – na předsezonním turné v Americe – ho vzal na návštěvu k basketbalové megastar Bryantovi. „Kobe, podívej, představím ti člověka, který bude nejlepším hráčem všech dob.“ Rekordman Lakers se podivil: „Počkej, cože? Ty jsi nejlepší.“ Ale Brazilec zavrtěl hlavou: „Ne, ne. Nejlepší bude Messi.“

Tehdy bylo Leovi sedmnáct a nikdo – ani jeho mentor Ronaldinho – nemohl tušit, že dosáhne takového mistrovství, jež zahrnuje 45 trofejí, 8 Zlatých míčů, šest Zlatých kopaček, 850 gólů, 380 asistencí a tucty dalších rekordů. Ani tato podivuhodná čísla však nevypovídají o celém příběhu. Abyste skutečně ocenili Messiho genialitu, musíte sledovat, jak se proplétá mezi soupeři s míčem přivázaným na levé noze neviditelnými popruhy, jak rozbíjí obranu výstavně přesným průnikovým balonem nebo jak se další a další brankář rozvaluje na trávníku poté, co ho míč drze přeplachtil jako kluzák či rogalo.

Nebyla to jen nadpřirozená technika, Messi se téměř vždy rozhoduje správně, což svědčí o jeho unikátní inteligenci, která ho odlišuje stejně jako jeho božský talent. To, že byli LM10 a CR7 tak dlouho srovnáváni, je ze stylového hlediska mimo. Portugalec působil jako dokonale zkonstruovaný Terminátor, muž, který ze sebe vymáčkl každou špetku fyzické převahy tím, že dřel a dřel a dřel.

Messi dělal všechno tak snadno a přirozeně, nebyl jen střelcem, ale fotbalovým Da Vincim. Neuvěřitelné góly, slalomy přes polovinu hřiště, nemožné asistence, nesčetné finty tělem. Dokonce i teď v Miami, kdy už mu tuhnou nohy a chybí drajv, dokáže ovládnout každý zápas. Ronaldinho se před 20 let nepletl. Messi je GOAT (Greatest Of All Time).