Voříšek o titulu ve Spartě i Teplicích: Vachoušek mi dal nabídku. Co dělá?
Mistr Evropy do 21 let Petr Voříšek ve Spartě působil ve dvou obdobích, a přestože se v ní natrvalo nikdy neprosadil, zažil s ní toho víc než dost. V sezoně 2004-2005 oslavil s Letenskými ligový titul, zahrál si Champions League a o tři roky později ještě získal domácí pohár. Teď už rudý dres navléká jen při tradičním Silvestrovském derby a na závěr roku 2024 musel skousnout porážku 3:7 od omlazených slávistů. „Je vidět, že kluci hrají týden co týden, běhají a my se už nechytáme. Nechce se mi to říct, ale musím jim pogratulovat,“ usmíval se bývalý defenzivní záložník či obránce při pohledu na stále aktivní borce Tomáše Necida, Marka Suchého a Milana Škodu.
S Františkem Strakou zažil pohárovou jízdu v Teplicích včetně výjezdů do Kaiserslauternu, Feyenoordu Rotterdam a Celtiku Glasgow, znovu s „Franzem“ posléze ve Spartě uhlídal v Lize mistrů Waynea Rooneyho s Ruudem van Nistelrooyem. Po tehdy šokujícím Strakově odvolání od jeho nástupce Jaroslava Hřebíka ovšem příliš šancí nedostal a následoval přestup do Rakouska. Sparta přitom za něj Teplicím kromě finanční kompenzace a procent z případného dalšího prodeje ještě přihodila Pavla Krmaše s Martinem Kleinem.
Brzy to bude dvacet let od titulu, který jste získal se Spartou. Jak na tyto časy vzpomínáte?
„Jen v tom nejlepším. Záviděl jsem klukům ve Spartě v posledních dvou sezonách, kdy slavili dva tituly za sebou. Jsou to krásné pocity. I teď s postupem času na to s tehdejší partou vzpomínáme, protože ty zážitky se snad nedají ani popsat.“
Sparta v nedávné době vyhrála ligu dvakrát po sobě, předtím ale devět let neuspěla. Vy jste byl ve Spartě ještě v době, kdy každoročně dominovala…
„Zase teď pro kluky to muselo být o to cennější. Fanouškům to tak nepřijde, ale hráči si toho spíš víc cení. Za mojí doby ve Spartě tři čtvrtě mužstva byli jen Češi, takže jsme si to možná užívali trochu jinak, než si to užívají oni teď. Doufám ovšem, že v dalších letech bude slavit zase Sparta.“
V ročníku 2004-2005 jste si ve Spartě také zahrál Ligu mistrů. Jaké to bylo?
„Teď je nový herní systém, kluci odehrají víc zápasů, cestují po světě. To je krásné, nabírají nové zkušenosti. Sice jsme tehdy ve skupině s Manchesterem United, Lyonem a Fenerbahce uhráli jeden bod, ale zážitky na Manchesteru a v Lyonu, přestože jsme prohráli, tak na to nejde zapomenout. Jen to přeju klukům, aby tohle zažívali každý rok.“
Máte ovšem porozumění se současnou Spartou, která v Lize mistrů schytává direkty a debakly od Atlética či Manchesteru City?
„To se nedá ani porovnávat, když jejich hráči hrají třeba anglickou ligu každý týden, každou středu. Pro kluky to je ale jen plus, zkušenosti. Pro celou Spartu musí být krásné i sledovat takové soupeře, kteří sem přijedou. Je to vysoká škola.“
Čemu se dnes věnujete?
„V Děčíně trénuji chlapy v krajském přeboru i mládež. Určitě bych se chtěl posunout, ale také potřebuji nabrat zkušenosti. Zatím mě tahle práce u mládeže naplňuje.“
Není pro Děčín krajský přebor málo?
„Bohužel se to odchodem majitele pana Pelikána zadrhlo. Prodal se stadion, nastaly různé věci… I proto jsem se vrátil do Děčína, kde se to snažíme dát do kupy, i když se nám to zatím moc nedaří. Hráči makají, mají výbornou partu, tak uvidíme, zda ve spolupráci s městem, sponzory a lidmi, co tam jsme u mládeže, se podaří něco vychovat, aby tam byl fotbal na lepší úrovni.“
Nežárlíte trochu na děčínské basketbalisty, kteří hrají nejvyšší soutěž?
„Určitě jo, ale basket je výkladní skříní Děčína. Přejeme jim to, každý rok jsou do pátého místa, občas hrají o titul. V Děčíně jde o sport číslo jedna. Malinko žárlíme, ale chtěli bychom, aby jako fotbalisté jsme byli u veřejnosti taky vidět.“
V Teplicích jste zažil ještě jako spoluhráče současné trenéry Zdenka Frťalu s Janem Rezkem. Co říkáte na jejich práci?
„Není to jenom Frťo, Réza, je tam i Vachy. Stará parta se vrací. Štěpán Vachoušek mi dal nabídku, že bych mohl trénovat dorost. Určitě bych se chtěl do Teplic nějakým způsobem vrátit, protože jsem tam vyrostl a dostal šanci hrát ligu. Chtěl bych jim pomoct, ale ještě mám rozdělanou práci v Děčíně.“
Jak se díváte na současné Teplice, jež nejsou tak silné jako na přelomu a začátku nového milénia, kdy jste vyhráli domácí pohár a vcelku pravidelně hráli evropské poháry?
„Fotbalisté, kteří byli v Teplicích dřív, dnes chybějí. Nic proti klukům, ale to asi každý ví a vidí. Frťo přinesl krásnou atmosféru do klubu, v němž hrál a kde zažil úspěchy. Myslím, že zná i poslední uklízečku, která na stadionu pracuje. Věřím, že Frťo, Réza a Vachy budou dál pokračovat v tom, aby vychovávali hráče, co mohou do ligy naskočit, jako jsme byli tehdy my.“
Vyzkoušel jste si nakonec i zahraniční angažmá, prošel jste několik klubů v Rakousku včetně vídeňských značek Austrie a Rapidu. Zažil jste už vzestup Salcburku, jaké to tam bylo?
„Přímo v Salcburku byl Patrik Ježek, ten by k nim řekl víc. V jejich akademii jsem se byl podívat, je to neuvěřitelná továrna na hráče. Každému bych přál se tam podívat, protože jejich podmínky pro výchovu hráčů jsou skvělé. Salcburk z toho profituje a posílá hráče dál do světa, kde je vidět, že prošli takovým procesem.“
Dřív do Rakouska chodili hráči druhého sledu, spíš na dohrání kariéry. To už neplatí, že?
„V době, kdy jsem tam byl já, tam také bylo hodně Čechů, snad patnáct až dvacet. Postupem času nás tam bylo už méně a méně, snad ještě Tomáš Jun, teď tam skoro není nikdo, když to řeknu upřímně. Postavily se krásné nové stadiony, když se podíváte na Rapid či Austrii, starají se o to. Liga se zvedla, je tam hodně cizinců z Balkánu, kteří tomu dodávají kvalitu.“
Ani z pohledu vyžití není hraní fotbalu v Rakousku k zahození…
„Každý, kdo tam jezdí, mi dá za pravdu, že tamní hory a prostředí je nádhera. Když se bavíme o kvalitě života, to jim závidím.“
