Žebříček TOP 50 nejlepších fotbalových teenagerů, který každoročně sestavuje deník Sport ve spolupráci s trenéry mládežnických reprezentací a kouči účastníků I. ligy staršího dorostu, má poprvé vítěze z Plzně. Pořadí ovládl Jiří Maxim Panoš (17). Klenot Viktorie poskytl během soustředění v Benidormu deníku Sport exkluzivní rozhovor, kde popisuje svou cestu.
Jiří Panoš se odmalička na hřišti vymykal. Brilantní technika, levá noha, odvážné kousky, fotbalové vidění. Ideálně na pozici číslo deset pod hrotem. Trenéři mu občas vyčítali, že to s riskem na hřišti přehání, ale právě mimořádný talent a herní odvaha mu už v šestnácti letech vynesly možnost poprat se o pozici v prvním týmu Viktorie.
Panoš si od léta buduje pozici v jednom ze tří nejlepších českých klubů, upozornil na sebe v letním předkole Evropské ligy. V Košicích proti Kryvbasu dal nádherný gól, stal se nejmladším střelcem v historii Evropské ligy. „Rád na ten gól koukám,“ připouští, když se v hotelovém komplexu usadí k povídání pro deník Sport. Už jako korunovaný nejlepší dorostenec roku a vítěz ankety Sportu.
Stal jste se vítězem a prvním hráčem Plzně, kterému se to podařilo. Gratulujeme!
„Díky moc. Tuhle anketu ve Sportu už nějakou dobu vnímám. Když u vás vyjde, koukám na pořadí hráčů podle jednotlivých desítek. Podívám se, kdo jak dopadl, ale že bych to nějak extra řešil, to ne.“
Vidíte se v kariérách některých předchozích vítězů, třeba Adama Hložka?
„Spíš to beru jako důkaz toho, že jsem na dobré cestě, že kráčím správným směrem. Když to dřív vyhráli hráči jako Hložan, jen mě to motivuje, abych se dostal na jeho level nebo byl jednou třeba ještě lepší.“
Komu vděčíte za svůj fotbalový vývoj?
„Za prvé rodičům, kteří mě neskutečně podporují v tom, co dělám. Bez nich bych asi nebyl tam, kde jsem. Za uplynulý rok bych také chtěl poděkovat celé Viktorce. Trenérovi, vedení, že mi vůbec umožnili začít s A-týmem zažít takhle úspěšný podzim.“
Vaši rodiče vás na zápasech poctivě sledují už od mládeže, je to tak?
„Snaží se být všude, kde můžou. Když na nějakém zápase nejsou, je to kvůli jejich práci. Když naše zápasy nejsou v televizi, najdou si třeba nějaký stream, podporují mě na dálku. Nemá to vliv na můj výkon, ale vždycky jsem rád, když je mám na tribuně.“
Jde profesionální kariéra skloubit s životem sedmnáctiletého kluka? Jiné zájmy, do toho škola…
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit