Fotbalista roku Souček: MS je priorita, přejeme si Chorvaty. S Moyesem by zašel na pivo
Počtvrté ovládl anketu Fotbalista roku a v počtu ocenění vyrovnal legendárního Pavla Nedvěda. „Být mezi těmito hráči je unikátní a je to obrovská čest,“ radoval se z výhry Tomáš Souček. Teď už se jeho zrak upíná ke kvalifikaci o mistrovství světa. „Nevětší motivace od té doby, co v nároďáku jsem. Pokud by se to povedlo, tak bych to bral jako největší úspěch své reprezentační kariéry,“ poukázal na hlavní prioritu do dalších dní vytáhlý středopolař.
Tahle tisková konference je pro vás asi trochu speciální, když vás výjimečně sleduje přímo tady i vaše rodina. Nejste třeba nervózní?
„Že tady mám rodinu, jenom vystihuje náš vztah. Ta cena je sice individuální, ale určitě patří i jim, protože oni jsou součástí toho všeho se mnou.“
Co pro vás tohle ocenění znamená?
„Je to velká čest, máme tu plno skvělých hráčů, a když se podíváme na historii vítězů, jsou to samé ikony. Ta představa, že já jsem teď pro někoho vzorem, jako byli oni pro mě, je úžasná. To je zase skvělá motivace do dalšího roku.“
Je to už vaše čtvrté vítězství v anketě, čímž jste vyrovnal Pavla Nedvěda. Jaký je to pocit, že jste se dotáhl na jeden z vašich vzorů?
„O vyrovnání Pavla Nedvěda se mi nesnilo ani v tom nejkrásnějším snu. Teď si užívám každou středu a každý víkend, kdy hraju zápasy. Miluju to, co dělám. Vždycky jednou za čas si udělám takovouhle rekapitulaci kariéry a tam si uvědomím, co už jsem dokázal. Být mezi těmito hráči je unikátní a je to obrovská čest. Asi ta největší, která ve fotbale může být.“
S reprezentací vás teď čeká start kvalifikace o mistrovství světa. Je aktuálně vaším největším cílem dotáhnout nároďák na šampionát v roli kapitána?
„Hodně jsem nad tím přemýšlel a je to asi ta nevětší motivace od té doby, co v nároďáku jsem. Jako kapitán jsem chtěl dotáhnout nároďák už na EURO, ale tam jsem to cítil spíš jako povinnost, že to musíme dokázat, ale tohle je taky obrovská motivace. Už je to dvacet let (co Česko bylo na mistrovství světa), ale o to větší je naše chuť se tam dostat. Pokud by se to povedlo, tak bych to bral jako největší úspěch své reprezentační kariéry, takže teď tomu dávám maximální prioritu.“
V kvalifikaci ještě čekáte na jednoho soupeře, který vzejde z dvojice Francie–Chorvatsko. Koho z těchto týmů preferujete?
„Ve fotbale moc neexistuje schůdnější cesta. My se teď musíme hlavně připravit na Faerské ostrovy. Všichni nám říkají, že teď prostě musíme a my víme, že potřebujeme šest bodů, ale bude to složité. Samozřejmě budeme sledovat i naše budoucí soupeře, ale moc se tam nedá vybírat. Asi si víc přejeme Chorvaty, ale když se podíváme na jejich výsledky z posledních mistrovství, tak je to asi jedno. Nakonec to bude stejně o nás.“
Nyní jste čtyři trefy od vyrovnání českého střeleckého rekordu v Premier League, který drží Patrik Berger. Napadlo by vás to, když jste v roce 2020 přicházel do West Hamu?
„Když jsem šel do West Hamu, tak můj první cíl bylo hrát… Hrát aspoň pár minut a pár zápasů. Potom byl další cíl zachránit West Ham, abych v Premier League zůstal déle. Tohle bylo v cílech hodně daleko. Bylo to hlavně o prvních pár gólech, ale jak to potom rostlo, tak jsem cítil, že jsem pro tým důležitý a chtěl jsem, aby to číslo stoupalo. Teď se to hodně řeší, ale ať už rekord překonám, nebo ne, tak za to, co jsem dokázal, jsem ten nejšťastnější. I kdyby to skončilo dneska. Teď jsem překročil třicítku, tak uvidíme, kam to ještě dotáhnu…“
V Premier League jste se teď potkal při zápase proti Evertonu (1:1) s vaším bývalým trenérem Davidem Moyesem v rolích soupeřů, tak jaké to setkání bylo?
„S Davidem to nakonec bylo hodně příjemné setkání pro oba. Já jsem dal nejdřív gól… dokážu si představit, jak u toho šílel (smích) a oni pak vyrovnali v 90. minutě, takže to jsem zase trochu šílel já. Takže jsme byli oba šťastní a zároveň oba trochu naštvaní. Měli jsme společně skvělou cestu West Hamem. Strávili jsme spolu čtyři a půl roku, on mě do klubu přivedl a já mu za všechno hrozně děkuju. Společná konexe je veliká, kdykoli se potkáme, takže si myslím, že bychom spolu klidně mohli zajít i na pivo.“ (smích)
