Ptali se mě: Co je to buly? Gabriel o hokeji, vyhazovu Friise i Loučkovi: Jsem na něj hrdý!

S přítelkyní Klárou vyrazili hned na úvodní utkání šampionátu proti Švýcarům, nechyběli ani proti Maďarům. Atmosféra je trochu zklamala. „Mrzí mě to i vůči Dánům, kteří tady nemají moc domácí prostředí,“ říká někdejší mládežnický reprezentant.

Jaký jste hokejový fanoušek?
„Extraligu úplně nesleduju, ale reprezentace je pro mě srdcovka. Pamatuju si zlato v roce 2010, potom bronz o rok později. Tam už jsem to hodně prožíval, i když u televize. Chci zajít tady v hale do fanshopu, abych si koupil něco na sebe.“

Znáte někoho z hokejistů osobně?
„To ne. Přijde mi, že tyhle dva světy se nějak nepropletly. Myslím si, že jsme docela rivalové. I co se týče holek!“ (smích)

Opravdu?
„To můžu potvrdit už od střední školy, že jsme si to mezi sebou jako hokejisti a fotbalisti o ně rozdávali.“

I o tu vaši měl někdo zájem?
„No jasně. Je to jeden známý hokejista, ale jméno říkat nebudu. A jsem rád, že fotbal vyhrál! (smích) Ale to je spíš legrace. Jinak pochopitelně mám rád Davida Pastrňáka, jeho kvalita je neuvěřitelná. Pasta je můj favorit. Je nejlepší, takže asi nejsem jediný, kdo ho má nejradši. Dotáhl to hodně daleko.“

Vy jste se v rámci týmového teambuildingu šli všichni podívat na utkání s Dány, že?
„Ano. Před rokem jsme vyhráli v lize titul, navíc máme stadion hned vedle. A celý komplex spravuje jedna firma. Takže náš celý tým za odměnu pozvali na zápas do VIPu. Tam bylo připravené pohoštění, kluci si to užívali. V týmu máme dost hráčů tmavé pleti, takže si myslím, že polovina kluků viděla hokej poprvé. Ptali se mě, co to vůbec je, jak fungují pravidla, co je to vhazování a tak. Že je to kravina a nedává to smysl… (smích) Ale některé z nich to nadchlo.“

Co se jim líbilo?
„Mám jenom zprostředkované informace, protože jsem bohužel musel z rodinných důvodů na skok do Česka právě v den, kdy se hrálo. Ale kluci mi posílali zprávy. Hrozně ocenili český tým, hlavně Pastrňáka. Že je to super hráč. A pro kluky, kteří hokej neznali, to byla dobrá reklama. Čeští kluci ukázali, jak se má hrát.“

Porušování pravidel? To není jako v Česku

Jaký je jinak život v Herningu?
„Je to něco, s čím se trošku pereme s přítelkyní. Nemyslím si, že nám chybí nějaká konkrétní služba, ale jsou vždycky jedna dvě možnosti. Takže se to člověku rychle ohraje. Praha to není. Ani třeba Brno. Každý fanoušek, který sem přijede, si to tady za den prohlédne a už vlastně nemá co víc dělat… Dánsko je ale skvělé v oblasti bezpečnosti nebo v kvalitě služeb. Neexistuje, aby někdo porušoval pravidla.“

To je tady cítit všude. Třeba při dodržování rychlosti na silnicích.
„I na jiných věcech. U domů ani nejsou ploty. Nebo jsou nejrůznější farmy, kam si přijedete, nikdo u nich není a vy zaplatíte jenom za to, co si naberete. Na poli si utrhnete nějaké květiny, na mobil si je vyfotíte a podle toho je na dálku uhradíte. Nikdo si nedovolí podvádět. Nevím, jestli by to třeba v Česku takhle mohlo fungovat. Celkově jsme vnímáni jako farmáři, protože tady okolo není žádná velká metropole. Herning je hezký, ale vyžití docela malé.“

Kde bydlíte?
„Nedaleko v menším městě, které se jmenuje Silkeborg. Je to po dálnici asi dvacet minut. Je tam víc přírody, hodně jezer. Říká se, že je to nejvíc zelené město v Dánsku. Tréninkové centrum máme na půlce cesty mezi Herningem, kde hrajeme, a právě Silkeborgem.“

Jak si myslíte, že Dánové hokej prožívají? Asi moc ne, že?
„Je vidět, že to není největší sport. To je tady házená, potom fotbal. Až pak možná hokej. Takže jsem trochu zklamaný. Když jsem se byl podívat na první zápas,