FOTOGALERIE - Malý Olda z Ústí v dresu Juventusu s číslem 11 na zádech a jmenovkou Nedved měl oči navrch hlavy. „Je to bomba vidět Pavla Nedvěda takhle zblízka,“ pištěl radostí. V ruce hrdě svíral kartičku s podpisem svého fotbalového boha.
Štěstím bez sebe nebyl sám. Jeden z nejlepších fotbalistů české historie přilákal na pohárové klání mezi SC Radotín a druholigovou Duklou (0:10) na stadionek na okraji metropole rekordní návštěvu. Normálně tu chodí na pražský přebor tak padesát až sedmdesát skalních, včera „turnikety“ před restaurací „Bodlo“ prošla téměř tisícovka lidí.
„To tu nepamatujeme dvacet let,“ shodovali se starousedlíci.
„Autogramiáda s Pavlem Nedvědem bude jen patnáct minut, takže se připravte!“ nabádal hlasatel návštěvníky před výkopem. Jenže poločasová přestávka dávno uplynula a bývalý kapitán národního celku a ikona Juventusu Turín se dál ochotně podepisovala a pózovala před amatérskými fotografy.
„Pavlovi? Jasně,“ řekl Nedvěd jednomu fanouškovi a vystřihl mu věnování na míru. „Dobrý den,“ zdravil o chvíli později způsobně dámu, která mu podávala knížku. Zkrátka, ochota sama. A navrch samé úsměvy.
Dovolená mu jde evidentně k duhu. Pozval kamarády na vlastní golfový turnaj, podnikl cestu do Ameriky, teď se zavřel před světem na chatu v zapadlém koutě Čech, kde lišky dávají dobrou noc. „Stíhám toho dost, i zápasy českého poháru,“ smál se včera.
Jeho účast „spískal“ Bronislav Šerák, Nedvědův advokát. V Radotíně od zimy chytá. „A taky uvidím klub, ve kterém jsem začínal v lize,“ upřesnil Nedvěd.
Přijel jako profesionál hodinu před začátkem utkání. „Grande Paolo, vítej v Radotíně,“ slyšel. Pak dostal od Dukly dres s číslem 6, neboť právě v tomhle triku vyběhl kdysi k premiéře v české lize. Při cestě k autu se zase objal s někdejším reprezentačním koučem Petrem Radou.
Nedávno mluvil i s jeho nástupcem Ivanem Haškem. Ani ten u něj s návratem do reprezentačního mužstva neuspěl. Nenabídl Nedvědovi jinou formu spolupráce? „Ne,“ řekl Nedvěd.
A zmizel z Radotína.