Straka: Hašek na lavičku nároďáku nepatří

Opět v už tradiční roli trenéra – zachránce. František Straka věří, že se tohoto označení jednou zbaví a přijde nabídka od klubu s ambicemi. Nejraději z bundesligy. Ale klidně i znovu ze Sparty.

Přechodně teď s manželkou Zdenou žije na okraji Ružomberoku. V kouzelném místě zvaném Hrabovo, obklopen Velkou Fatrou. Z vily Victoria vyhlíží na pohádkovou scenérii s jezírkem a lanovkou na vrch Malino Brdo. Před lety zde přebýval i Michal Kováč, někdejší slovenský prezident.

Byl Ružomberok první, kdo vám po krátké štaci u české reprezentace nabídl angažmá?
„Záleží, jestli beru v úvahu i jakési pohovory s různými kluby, které jsem vedl například v Německu nebo i u nás. Nebudu říkat, o koho šlo, ale několik takových oťukávání jsem absolvoval. Nakonec jsem kývnul Ružomberoku.“

Proč?
„Jednak to pro mě bylo určitým způsobem rajcovní. Pořád mám ve vzpomínkách federální časy a lákalo mě poznat, jak je na tom slovenský fotbal teď. Protože vidíme zvenčí, že je na vzestupu. Druhým důvodem byl pocit z rozhovoru s majitelem klubu panem Fiľem. To je totiž člověk totálně zapálený pro fotbal.“

Nezůstala ve vás ještě hořkost z rychlého konce u reprezentace, kterou jste vedl pouze v jednom přátelském utkání?
„Na to, že všechno může trvat jen jeden zápas, jsem byl připraven.“

V delší setrvání jste nedoufal? Všemožné ankety prokázaly, že jste měl velkou podporu veřejnosti...
„V koutku duše jsem doufal, že bych mohl pokračovat dál. I třeba proto, že reakce veřejnosti byly pro mě pozitivní. I když vím, že byly i jiné reakce...“

Reakce odborníků, že?
„Reakce typu, že tam nemám co dělat, že jsem se tam dostal neprávem, že nějaká expertní skupina vybrala vlastně úplně jiného trenéra... A tak dále.“

Ivan Hašek tleská hře českého týmu, který porazil Belgii 3:1. • Jaroslav Legner SPORT

Jak se vám taková vyjádření poslouchala?
„Zarazilo mě, jak se o mně vyjadřovali někteří jakoby kamarádi. Ale pozor, já sám taky nejsem hluchý a slepý. Vnímal jsem, že ta skupina vybrala někoho úplně jiného než mě. Takže jsem se soustředil především na zápas s Maltou a pak jsem jen čekal, co mi řekne nový předseda svazu.“

Které kamarády máte na mysli?
„To už je jedno. Ale často jsem kroutil hlavou. Ve Sportu jeden takzvaný expert řekl, že když jsem teď trenérem národního týmu já, že to budce prča. Byl z toho i velký titulek. Já říkám: Fajn, když jsi tak chytrý, pojď si to zkusit sám! Zkus to postavit se k národnímu týmu a pak něco vyprávěj do novin. Ale jenom tlachat do novin a nemít žádnou zodpovědnost, to je hrozně jednoduché.

Kdybyste dostal stejnou šanci ještě jednou a kdybyste na základě vlastní zkušenosti věděl, co všechno vás následně potká a co si budete muset vyslechnout, šel byste do toho znovu?
„Možná vás teď překvapím, ale šel bych do toho znovu.“

Nepřekvapil jste mě.
„Kdo by tohle odmítl, byť i podruhé a s nějakou zkušeností, byl by srab. Chápete to? To je přece víra, to je hrdost a obrovský pocit. Jít do toho a přesvědčit kluky, ať do toho dají celé své srdce. Víte, já jsem často spojován se srdcem, ale cožpak to není právě ta hrdost, která by měla být v národním týmu absolutně dominantním pocitem? To musí být obrovská hrdost a na těch hráčích to musí být na hřišti vidět!“

Mužem, který nakonec rozhodl, že u národního týmu pokračovat nebudete, byl Ivan Hašek. Bývalý fotbalista, s nímž jste prožil řadu společných let ve Spartě i v reprezentaci. Nespoléhal jste na tuto starou vazbu a nedoufal, že Hašek nakonec rozhodne ve váš prospěch?
„Nezávisle na tom bych chtěl říct, že jsem Ivanovi v boji o křeslo předsedy svazy moc držel palce. Je to charismatický člověk, který s naším fotbalem udělá pořádek. Ale máte pravdu. Věřil jsem, že skutečnost, že jsme spolu odehráli hodně zápasů a úspěšných, by mohla být tím faktorem, který přispěje k Ivanovu rozhodnutí, že zůstanu u reprezentace dál. Nestalo se. Nemám mu to však za zlé.“

Co říkáte na to, že se nakonec postavil na reprezentační lavičku sám?
„Tomu na druhou stranu nerozumím. Jak jsem řekl, Ivanovi v jeho předsednické funkci věřím. Alemusím si rozmyslet, jestli chci dělat předsedu, nebo reprezentačního trenéra. Šéf svazu nemá na lavičce co dělat.“

Proč?
„Prostě tam nepatří. Ty dvě funkce jsou neslučitelné. Prezident je prezident, ten patří jinam. Ne na lavičku. A to neříkám proto, že na té lavičce nejsem já. To je zkrátka mé přesvědčení.“

Jak odpovídáte kritikům, kteří vám vyčítají, že jste sice skvělý motivátor, ale zato trenér bez pořádné vlastní koncepce?
„Nesouhlasím s tím. Absolutně nesouhlasím. Dneska jsme v takové době, že na koncepční práci nemáte čas. Všichni po vás chtějí okamžité výsledky. Pak teprve je čas na nějakou koncepci.“

Možná právě kvůli tomuhle názoru jste musel předčasně skončit v Ahlenu, v Innsbrucku, na Krétě, možná v Českých Budějovicích...
„To je dobře, že jste to takhle vyjmenoval, protože já vám hned odpovím, že v Ahlenu, v Innsbrucku i na Krétě jsem dojel na finanční problémy klubů. Ne na chybějící koncepci! Jestliže vám dva týdny před začátkem sezony někdo přijde a řekne, že mužstvo nebude trénovat, dokud nebudou vyplaceny dlužné peníze, co chcete dělat? A nešlo o bonusy, šlo o základní platy! To jsou pak problémy, se kterými jako trenér bojujete a musíte bojovat! A tady musíte zase hlavně přesvědčovat a dávat víru, že bude líp a že má cenu bojovat a trénovat.“

František Straka právě podepsal v Ružomberku • ČTK

Nemrzí vás, že po vás takřka vždycky sáhne klub, který je v potížích? Že tím pádem nemáte šanci dokázat kritikům, že byste uměl dlouhodobě pracovat s týmem, který je relativně v pohodě a nepotřebuje jen Straku - motivátora?
„Problém je v tom, že když se někde mění trenér, tak proto, že mužstvo je v nějakých problémech. Pokud ho potom dokážete stabilizovat, je důležité, aby majitelé řekli, fajn, a teď pokračuj dál a buď tím člověkem, který má hlavní zodpovědnost a taky možnost rozhodovat. Stejně je to vždycky trenér, kdo nese zodpovědnost, ostatní se za něj schovávají. Je to pravda? No je! Ale pozor, já už jsem přece ve stabilizovaných klubech pracoval. Třeba v Teplicích, kde se mi pracovalo krásně.“

A na Spartě.
„Tam jsem převzal tým, který byl hodně nahlodaný psychicky a měl vnitřní problémy. To se dalo vyčistit jen díky přístupu k hráčům. Díky tomu, že trenér s nimi byl na jedné lodi. A povedlo se. Proč pak přišlo to, co se stalo? Že jsme měli jeden bod v Lize mistrů? Asi se zapomnělo, s kým se hrálo! Asi nebyla pokora, že jsme hráli proti Manchesteru, Lyonu, proti Fenerbahce! A já pak slyším:Nó, ten Straka, jak to že prohrává, jak to hraje? Já měl koncepci na Spartě připravenou! Akorát že jsem nedostal šanci. Nevím proč.“

Je vidět, že vás to i po letech bolí.
„To je rána, která jen tak nezmizí.“

Sníte stále o návratu do Sparty?
„Řeknu vám jednu věc a tu, prosím, napište. Že jsme si s panem Křetínským věci mezi sebou vyříkali a jsem rád, že se vzájemně respektujeme. I přesto, že mě hodně z toho pořád ještě bolí. Ale když dnes přicházím na Spartu, zase mám pocit, že jsem tam doma. To je láska, která nikdy nezmizí. A pokud jste trenér, samozřejmě sníte o tom, že v klubu, který je ve vašem srdci, budete zase někdy pracovat.“

Teď jste v Ružomberoku. Opět proto, abyste klub zachránil a vytáhl nahoru, protože se potácí u dna.
„A zase je důležité ty kluky nejdříve přesvědčit. A pak, až se to podaří, přijde na řadu koncepční práce. Přál bych si, abych k ní dostal prostor.“

Podle toho, co psala některá česká média, na vás slovenští fanoušci pokřikovali cosi o šašcích... Co tomu říkáte?
„Vidíte to? Tohle je přesně to, čemu já nerozumím. Tohle mě úplně šokovalo. Prý na mě křičeli „Zalez, ty šašku!“ To je absolutní nepravda a absurdita! A zase to na něco ukazuje. Proč někdo nedokáže napsat, že jsme vyhráli 2:0 nad Petržalkou? Proč se raději píše o tom, že jsem lítal jako smyslů zbavený kolem čáry? Proč tohle pořád někomu vadí, umíte mi to říct? Ať se takový člověk podívá ven na zahraniční trenéry, jak ti žijí se svým týmem. To nikomu divné nepřijde, ale u Straky je to špatně? Pak někdo dokáže napsat takovouhle stupiditu, jen aby Strakovi ublížil! Zase to ukazuje na to, že někdo píše jenom proto, aby škodil.“

Kouč Straka své svěřence hnal celý zápas do útoku. • Jaroslav Legner SPORT

Myslíte si, že jste snadným terčem pro novináře?
„Vypadá to tak, ale řekněte mi, proč to je? Že je Straka zajímavej? Že má Straka úplně jiný statut než trenéři, kteří své emoce absolutně neukážou? Ať mě nechají žít! Představte si, jak by bylo třeba vám, kdyby vás pořád někdo hlídal, jestli náhodou nedáte najevo své emoce. To je něco strašného! Ale nechme to. Já jsem teď v Ružomberoku mezi horami a je mi tady krásně. A budu tady pracovat tak, jak mě znáte. To znamená, že budu burcovat ty kluky, aby začali sami sobě věřit. Chci dosáhnout úspěchu a nepřestanu věřit, že mě jednou osloví stabilizovaný klub, kde mi řeknou: ´Pane Straka, my vám věříme, pojďte to zkusit u nás a dostaňte nás do pohárů.´ Věřím tomu, že to přijde. Každý máme svůj osud.“

Jako hráč jste působil dlouho ve Spartě, pak jste strávil řadu let v bundeslize. Vaše trenérská kariéra ještě takových rozměrů nedosáhla. Neměl jste o ní na jejím začátku optimističtější představy?
„Měl, ale měl jsem k tomu důvod. Když jsem po působení v Teplicích odešel do Sparty, věřil jsem, že to tak bude. A že velká nabídka přijde. A taky vlastně přišla! Když jsem byl ve Spartě, volal mi pan Assauer, manažer Schalke 04, jak to mám ve Spartě se smlouvou a jestli bych se nemohl stát trenérem Schalke 04. A my jsme zrovna postoupili do Ligy mistrů. Nechtěl jsem odejít, když jsem tam kluky dotáhl. Kdybych ovšem věděl, co mě čeká, řekl bych mu býval, ať přijede do Prahy a že můžeme začít jednat. Tehdy jsem o šanci přišel. A pak se to tím koncem ve Spartě zlomilo.“

Dnes už nevěříte, že taková nabídka přijde?
„Jsem nohama na zemi. Vím, co mohu očekávat. Tahle branže je tvrdý boj. V Německu je hrozně moc nezaměstnaných trenérů. Neskutečné číslo. A to je realita. Pak je tady nějaký sen, který člověk má. A v mém případě je to bundesliga. A ten sen jsem ještě neodpískal. Teď pro něj chci udělat maximum v Ružomberoku. Práce na Slovensku si vážím.“

Dost možná se na Slovensku dočkáte zajímavého setkání s trenérem, který Čechy nemá v lásce...
„Jasně, mluvíte o Jano Kozákovi.“

Samozřejmě. Jak se na případné setkání s ním těšíte? On si teď odpykává trest, takže se mu možná vyhnete.
„Vůbec se toho nebojím. Ať je Jano Kozák, jaký je. Znám ho jako hráče a super kluka. Časem se člověk mění, to je fakt, ale až budeme hrát proti Košicím a Jano bude na lavičce, půjdu mu podat ruku. Jestli mi ji on nepodá nebo mi bude nadávat, to nevím. Ale já ho budu brát takového, jaký je.“

V československé reprezentaci jste se s ním potkal. Jak na něj z té doby vzpomínáte?
„Byl hodně vznětlivý, strašně nerad prohrával. Jak se pak měnil nebo neměnil, to nevím. Pak už jsme se nevídali.“

František Straka a jeho radost z první branky • Jaroslav Legner (SPORT)

Cítil jste u něj už tehdy averzi vůči Čechům?
„To nedokážu říct. Já měl s kluky ze Slovenska nadstandardní vztahy. S nikým jsem nikdy neměl problém a nemám ho dodnes, protože se s řadou z nich tady na Slovensku potkávám.“

Vstup na slovenskou scénu vám úplně nevyšel. První utkání doma se Senicí jste prohráli a po následné výhře s Petržalkou jste pak neuspěli v Prešově...
„Bohužel. Zápas se Senicí, to byla snad moje úplně první premiéra u nového týmu, kterou jsme prohrál. Nepamatuji si, že by se mi to už někdy stalo. Měl jsem dva dny na to, abych mužstvo zmobilizoval a přesvědčil, že to určitě začne fungovat. Sám jsem byl přesvědčen, že první zápas vyhrajeme. Nepovedlo se to, bohužel. A porážka v Prešově? Ta byla neskutečně smolná. I trenér Pivarník řekl, že nevěděli, co s námi mají dělat. Věřím, že tohle byl i přes porážku další důležitý krok k tomu, abychom se zvedli a šli nahoru.“