Ivan Hašek: Já a nejmocnější? To je v pořádku

„Kdybyste tam dosadili někoho jiného, nějakou šedou eminenci, bylo by to příšerné. Zas by to vyvolávalo spekulace, že fotbal řídí někdo zezadu, pokoutně, což by mu hodně škodilo,“ říká předseda ČMFS.

Nepřekvapilo vás tedy, že jste se stal nejmocnějším mužem českého fotbalu?
„Jak už jsem řekl, kdyby tomu tak nebylo, aby skončil na prvním místě předseda svazu, tak by to asi bylo špatně. Ale ta funkce není jen o moci, ale o možnostech a pravomocích. A ty mám.“

Vaši předchůdci Pavel Mokrý a Jan Obst v minulých žebříčcích deníku Sport ovšem tohoto postavení nedosáhli. Proč tomu tak nebylo? Byli jen loutkami, za které rozhodovali jiní?
„V žádném případě nemíním hodnotit minulost. Já si vážím toho, že mám silný mandát, že jsem na loňské valné hromadě získal takovou podporu. O to víc mě to zavazuje. Jestliže se v minulosti spekulovalo, že rozhoduje někdo v zákulisí, tak to fotbalu vůbec neprospívalo. Podobné ankety jsou ovšem subjektivním pohledem, názory několika lidí, jak to vnímají. Realita může být kolikrát jiná. Řídit svaz má však předseda.“

Zakládáte si na pozici silného předsedy?
„Kdyby tomu tak nebylo, bylo by velice složité udržet občanské sdružení, jako je fotbal. Byl hodně rozklížený, každý hrál na svém hřišti, úkolem nového vedení bylo ho znovu sjednotit. Ne se podvolit zájmům jednotlivců či klubů.“

Nebojíte se, že byste se mohl překlenout do polohy despoty, což také není nejlepším způsob řízení?
„Nemyslím si, že rozhoduju despoticky, že nevyslechnu názory druhých a nedám jim prostor. Mandát dostal celý výkonný výbor, ten je vrcholným orgánem. Ale vím, že někdy je třeba vzít osobní odpovědnost a nebát se jí.“

Posledním silným předsedou byl František Chvalovský. Inspiruje vás jeho vláda?
„Zažil jsem ho, vnímal jsem, jakým způsobem vedl svaz. Za jeho období jsme dosahovali vynikajících výsledků, v reprezentaci i v klubových soutěžích, vedli jsme si zdatně na diplomatickém poli. Nikoho nechci kopírovat, každý má osobitý způsob práce. Ale určitý příklad tu rozhodně je. Po něm bohužel nastala veliká pauza, v níž český fotbal šel ve všech směrech hodně dolů.“

Po zvolení do funkce předsedy jste si přibral ještě roli trenéra reprezentace, soustředil jste ve svých rukách tedy další významnou pozici. Nebylo to troufalé?
„Já jsem do voleb s plánem, že převezmu reprezentaci, rozhodně nešel. Hledal jsem vhodné adepty, nepodařilo se mi to. Z mého hlediska to bylo nejsložitější období. Nebudu hodnotit, zda to bylo špatně či dobře, jestli by to dopadlo lépe, kdyby seděl na lavičce někdo jiný. To se už nedozvíme. Nepostoupili jsme na světový šampionát, takže to výsledkově úspěšné rozhodně nebylo. Pro mě jako předsedu to bylo ovšem hodně poučné. Poznal jsem, jak to v reprezentaci chodí. Mám ji ve své gesci, toto poznání je pro mě velmi prospěšné.“

Stal jste se ovšem i členem vedení společnosti STES, která obhospodařuje svazové peníze. Není to další krok k soustředění moci?
„Mám jasnou vizi: lidé, kteří byli zvoleni do nejvyšších funkcí, musí mít i velkou odpovědnost, jakým způsobem se bude vyvíjet finanční situace svazu. K tomu ovšem potřebujete i pravomoci. Já žádnou pozici ve STES nechtěl, ale poznal jsem, že jiná možnost není. Nepovažuju to za střet zájmů, jen navýšení odpovědnosti.“

Ve funkci předsedy jste už víc než půl roku, doba hájení a tolerance skončila. Uvědomujete si to?
„Já si nevybavuju, že by nějaké hájení bylo! A navíc jsem byl na kritiku připraven. Uvědomoval jsem si, že lidé, kteří ztratili vliv, se s tím jen tak nesmíří a budou škodit. Od začátku sedím na židli, která je vratká, a musím si s tím poradit. Pro mě je nejdůležitější, abych se obhájil sám před sebou, zda tomu dávám všechno. Hodnocení ostatních, veřejnosti nebo médií je důležité, ale nemohu se jím bezmyšlenkovitě řídit.“

Říkáte, že odstavení škodili. Budete konkrétní?
„Každou chvíli vypadne nějaký kostlivec. Naposledy případ Sus. Najednou nám bylo oznámeno, tedy ČMFS, že má platit 12 milionů korun a máme exekuci na účtu. Nechceme to nechat na sobě, hodláme se bránit. Přitom jsme nenalezli jediný dokument o rozhodnutí mezinárodního sportovního soudu, chybí agenda, nemáme se o co opřít, k čemu vyjádřit. Pracovníci svazu, kteří to měli na starosti, jsou pryč, nic po sobě nenechali. To je rána pod pás.“

A co případ společnosti Fotbal Trading a podezřelý ticketing EURO 2004, který vyšetřovala i policie?
„Jsou to hodně nepříjemné věci. Staly se v minulosti a nás tíží.“

Máte za sebou půl roku ve funkci. Jak byste ho zhodnotil?
„Na nějaké hodnocení je dost brzy. Je to jedna osmina volebního období, zatím jsem se především seznamoval s chodem svazu a celého fotbalu. Proto bych se nějakým soudům raději vyhnul. To je, jako bychom hodnotili zápas v desáté minutě.“

Dobře, ale v tom úseku může padnout gól, třeba rozhodující. Přiznáte nějakou chybu, kterou jste udělal?
„Netvrdím, že všechno bylo dobře, to by mi nikdo neuvěřil. Lidé však potřebují čas, aby ukázali, jaké mají kvality. Mohli jsme však na něco reagovat lépe. Určitě na prodávání lístků na kvalifi kaci s Polskem a Severním Irskem. To byl vysloveně malér, který jsem pochopil až později. Když si někdo chtěl koupit vstupenku, měl to hodně složité a spousty fanoušků to odradilo. Ztratili jsme peníze ale především atmosféru zápasu. To se nám nepovedlo, byla to bezesporu naše chyba.“

Fotbal je o výsledcích a ty za podzimní část nebyly. Reprezentace nepostoupila na mistrovství světa, kluby propadly v evropských pohárech. Dalo se něco udělat, aby byly lepší?
„Všechno může být lepší, i když podobná vyjádření jsou možná pojímána jako fráze. Osobně považuju vystoupení reprezentace na turnaji v Emirátech za prospěšné. Musíme takové zápasy hrát, abychom poznali, kdo na to má a kdo ne. I když přijde tvrdá kritika, kterou oprávněně musíme přijmout. Přece se ale nebudeme bát proti komu nastoupit, abychom neprohráli. Chceme vybudovat něco do budoucna a jinak to nejde.“

Kvalita se odvíjí od silných klubů. Může jim svaz pomoci?
„Může, ovšem je to dlouhodobý proces. Nemyslím ani nějakými předpisy, ale po ekonomické stránce, která je v naší republice postavená na hlavu. Finanční situace je v českém sportu v zoufalém stavu, proto bych rád poděkoval všem, kteří se v těchto podmínkách o fotbal starají.“

Dá se dosáhnout velkých úspěchů bez finančního zajištění?
„Na klubové úrovni asi ne. Český model je založený na principu ukázat hráče a prodat ho do zahraničí. A je jedno, jak je starý. To je špatně. Rozpočty klubů se dělají úplně jinak než v cizině. Průměrný ligový fotbalista není nijak špičkově placen, rozhodně se nezajistí na celý život, i kdyby hrál ligu deset let. Proto všichni sní o zahraničí.“

Nepopudíte lidi, když v ekonomické krizi řeknete, že jsou hráči špatně placeni?
„To jsem takhle neřekl. Naopak bych spoustě platy snížil. Jen znovu připomínám, že nejsou po létech prvoligové kariéry zabezpečeni do konce života. Ale to vychází z rozpočtů klubů. Ideální model je, aby dvacet procent tvořil prodej televizních práv, třicet tržba ze vstupenek, dvacet ze suvenýrů a zbytek, co si seženou. Kdežto dneska devadesát procent si musí kluby zajistit samy. A nejjednodušší cesta – a vlastně v těchto podmínkách jediná – je prodávání hráčů.“

Jaké vidíte řešení?
„Mně hrozně vadí, že i v této situaci si fotbal sami poškozujeme. To přece není normální. Místo abychom si ho hýčkali, tak mu mediálními výstupy ubližujeme.“

Zkuste být opět konkrétní.
„Třeba jak zatraktivnit domácí pohár. O tom přece nemůže rozhodovat ligové shromáždění. Nemůžou se pořád kluby snažit hledat jen pro sebe výhody, pořád si stěžovat. To považuju za bezohlednost.“

Nenavádíte ke snaze všechno opět zamlčovat a zametat pod koberec?
„K ničemu takovému nenavádím. Neodmítám kritiku, nechci nic tajit. Ale nejsme připraveni, aby se například utvořila samostatná liga. Pořád převládají osobní nebo klubové zájmy. To nejde. Ale chci, abychom o všem mluvili, diskutovali. Pak se však musí přijmout rozhodnutí a to je nutné respektovat. Jednotně.“

Říkáte, že bez peněz velké věci nejdou. Kde je však v celosvětové ekonomické krizi vzít?
„Krize je kolikrát slovíčko výmluvy. Jsou kraje a okresy, které je seženou. Je to o práci a lidech. I když nejsou výsledky, velcí partneři u fotbalu zůstali. To je přece jasný důkaz, že fotbal má čím oslovit.“

Dá se v této době požadovat vyšší dotace od státu?
„To považuju za největší prohřešek. Celý český sport je silně podfinancovaný, v Evropě je Česká republika v dotaci na jednoho člověka třetí nejhorší. A to se státu vrátí v negativní podobě. Nevolám po tom, aby stát přispíval na profesionální soutěže, ale aby podporoval masovost. Z ní pak vyroste kvalita. Když však nebudou lidi sportovat, nebudou zdraví, ve fyzické kondici, sníží se pracovní schopnost. A sport má i další sociální aspekty. Odvádí mládež od rizikových návyků, zvyšuje morálně-volní vlastnosti. Všichni to vědí, ale jediná politická strana nemá podporu sportování ve svém volebním programu. To mě zaráží.“

Umí na to fotbal upozornit?
„Kdo jiný? Fotbalistů je nejvíc, má obrovskou popularitu, musí stát v čele. Situace je opravdu kritická.“

V květnu mají proběhnout volby do poslanecké sněmovny. Slibujete si od nich změnu?
„Moc ne. Jak jsem říkal, je to dlouhodobý proces. Scházím se s různými lidmi, mnozí to vnímají, v budoucnu to bude i politické téma. Vždyť sportuje dva a půl milionů lidí. Když se však nyní podíváte na státní rozpočet, těžko se z něj něco ukrojí.“

Za půl roku, kdy vládnete českému fotbalu, nezalitoval jste, že jste šel do voleb a stal se předsedou? Mohl jste zůstat v Dubaji, kde jste s klubem Al Ahlí vyhrál ligu a nabízeli vám lukrativní smlouvu...
„Prodloužit ji by nebylo problém, ale tam je trenérská pozice hodně nejistá. Už vyměnili od té doby třetího trenéra. Nedávno mě znovu oslovili, abych jim aspoň poslal Luďka Klusáčka, pak že bych se připojil i já. Ale já jsem raději doma. Ve své posteli, s lidmi, které znám. Patřím sem, nikde jinde spokojený nebudu. V zahraničí jsem byl už hodně dlouho. Život je krátký a chci si ho vychutnat. A to můžu jen doma.“