Dudlík, to je trapas! Tohle jsou pořádné oslavy
Jindy hrozivě vypadající obránce Baníku Ostrava Fernando Neves vzal do pusy dudlík a jak bláznivé děcko obíhal dokola liberecký stadion. Tak oslavil vstřelení gólu soupeři. Snad vám to přišlo legrační, snad rozpustilé, snad infantilní. Jedno ale určitě ne – nebylo to originální.
Takových oslav po světě bylo už mnoho. Jaké byly ty, které se dávno před Nevesem daly nazvat jedinečnými?
K Česku ještě patřilo Slovensko, země se stále ještě nevymanila z totalitního sevření. Byla druhá polovina 80. let a góly se obvykle slavily docela střídmě. Jeden chlapík se ale tomuhle trendu vymykal.
Jmenoval se Hugo Sanchez, byl z Mexika a po svých brankách předváděl úchvatná salta. Pokud někdo patřil k průkopníkům divokého slavení, pak to byl on.
Podívejte se na nejlepší gólové oslavy (a jednu, co nevyšla):
„Dělával jsem to na počest své sestry, která byla gymnastka a dostala se dokonce až na olympiádu v Montrealu 1976,“ prozradil útočník, který si zahrál i za Real Madrid a zúčastnil se tří mistrovství světa.
Co bylo v jeho éře extravangatní, dneska už nezaskočí. Saltem slaví góly kdekdo, na stadionech jsou k vidění i bláznivější kousky. Vývoj šel dokonce tak daleko, že na to musela pamatovat i pravidla. Za sundání dresu je tak nyní žlutá karta (pionýrem tohoto slavení byl Ivan Zamorano). A původně měla omezení jít mnohem dál.
A jak slaví čeští fotbalisté? Podívejte se:
„Příliš divoké oslavy fotbalistů podněcují diváky k vandalismu,“ zlobila se anglická asociace v roce 1997. „Zakažme je!“
Na přísné regule nakonec nedošlo. A slavení tak začalo být opravdu rozmanité. V roce 1994 na světovém šampionátu Brazilec Bebeto jako první houpal rukama ze strany na stranu, aby tak upozornil, že se nedávno stal tátou. Už čtyři roky před ním kamerunský „železný dědek“ Roger Milla trojčil divokým tancem kolem rohového praporku.
Anglický drzoun Robbie Fowler reagoval na obvinění z užívání drog tím, že si lehnul k lajně a předstíral šňupání kokainu. Italský reprezentant Alberto Gilardino si klekne na jedno koleno a předstírá hru na housle. Australský záložník Mark Bresciano hrající za Palermo zase úplně ustrne a na moment představuje nehybnou sochu.
Nigerijec George Finidi šel u rohového praporku na všechny čtyři, zvednul nohu a zahrál si na čurajícího psa. Legračně slavila Chelsea poloviny 90. let: hráči se kolem sebe shlukli a předstírali, že se srocují k týmové fotce. Legendárním se stal řev Diega Maradony do televizní kamery na šampionátu 1994 po vstřelení branky Řecku.
Někdy má gólová oslava i dopad, který byste nikdy v životě nečekali. Ital Francesco Totti v roce 2005 po gólu ukázal triko s nápisem „Osvoboďte Giulianu!“ Narážel tím na novinářku Giulianu Sgrenovou, kterou arabští ozbrojenci unesli během války v Iráku. Jakkoli to může být spíš přibarvená legenda, říká se, že to mělo na následné propuštění italské žurnalistky vliv. Iráčtí teroristé totiž prý patřili k velkým Tottiho fanouškům.
