Hoftych a Uličný: Porážky trenéra zabíjejí
Pavel Hoftych patří do mladé generace koučů, co prorazili na nejvyšší úrovni. Váží si starších kolegů a nejvíc Petra Uličného. Kdyby se ve fotbale udělovaly ceny jako ve filmu, dostal by doyen českých trenérů Oscara za celoživotní přínos. Kouč Bohemians 1905 si s olomouckým patriotem často volá a probírá novinky v branži.
Je mezi dnešními hráči hodně frajírků a primadon?
Hoftych: „Musím to zaklepat, kluci na Bohemce nejsou žádní pozéři. Tyhle moderní kabelky přes rameno a náušnice, boty dvaceti barev a kopačky jako počmáraný od sjetýho sprejera nemám rád. Přijde borec, má svítivý kopačky a šedesát pět kérek od hlavy po prdel, a pak neumí kopnout do balonu.“
A co kdybyste měl v týmu talentovaného kluka, co si v tomhle libuje?
Hoftych: „Musí to být podpořený kvalitou. Když mi přijel Martin Vyskočil do Zlína s corvettou, tak mu povídám: ‚Vysky, krásný auto, líbí se mi, ale jsi ve Zlíně a teď musíš hrát tak, aby lidi pochopili, že jezdíš takovýmhle bourákem. To znamená, že musíš být třída. Pokud budeš průměrnej, tak tady v týhle káře nemáš co dělat.‘ Když chce mít někdo neobyčejný kopačky a tak na sebe upozorňuje, musí být pan fotbalista, aby to unesl. U některých mi to připadá jako čistá póza. Chlapci, co se dívají víc na sebe než na to, co doopravdy uměj.“
Co ještě ve Sport Magazínu na téma „Trenéři pod tlakem“ najdete? - Dotazníky koučů v Gambrinus lize: čím je jim sympatický José Mourinho, kolik tráví času u videa a jak reagují na smích po porážkách? - Zpověď nováčka: Svatopluk Habanec, trenér Ústí nad Labem, se dělí o dojmy z nového prostředí, soupeřů i trenérských kolegů. - Kvíz o trenérských legendách |
Co je pro trenéra nejzrádnější?
Uličný: „Největší nebezpečí je srdce. Mě už dvakrát bouchali. Srdíčko dostává strašně zahulit, bojíte se. Doktoři mi řekli, že zátěž fotbalového trenéra je srovnatelná se zátěží srdce kosmonauta. Kdo to chce dělat poctivě, tak srdce dostává těžkej záhul. Ať z euforie, nebo z frustrace.“
Je to tak zlé?
Uličný: „Pokud prohrajete desetkrát za život v 93. minutě, tak vás to zabíjí. Když v 93. minutě vyhrajete, tak jste šťastnej, jako když se vám do rodiny narodí vnouče. A pak ještě tlaky od funkcionářů. Teď se léčím, musím si srdce hlídat. Chodím na kontroly a dává na mě pozor pan primář, velkej odborník.“
Čtou trenéři noviny a bedlivě si hlídají, co se píše?
Hoftych: „Já si každý den přečtu Sport. Patří to k obecnýmu rozhledu, abychom věděli, co je kde novýho. Určitě se sledujeme navzájem.“
Uličný: „Mě teď baví internet. Za komunistů to nebylo. Tam si všecko přečtu. Vidím tam taky všecky fotbaly. Je to takovej můj koníček.“
Zajímají vás komentáře a názory druhých? Trenérů, expertů, novinářů?
Hoftych: „Jistěže. Pohybujeme se ve stejné branži. A s kolegy trenéry je to kolikrát i psychologický boj. Potřebuju znát jejich myšlení. Před zápasem můžeme zjišťovat, jak se cítí oni. Ale protože je znám přímo ze hřiště, tak vím, že to, co říkají do novin, se mnohdy neztotožňuje s tím, co si opravdu myslí. Takže se ty informace snažím filtrovat.“ (úsměv)
Uličný: „Rád čtu rozhovory s trenéry. A z mnoha jsem si něco vzal. Člověk si to přečte a zamyslí se. Některé věci mě nenapadnou. Nemám takovou kapacitu, aby mě napadlo to, co Hřebíka nebo Csaplára, Vrbu nebo Koubka. A tak dále.“
Kompletní rozhovor čtěte v pátečním Sport Magazínu
