Pro Slavii vyhrál titul, hrával s ní finále, v červenobílém dresu sbíral jedno individuální ocenění za druhým. Jaroslav Bednář byl pro „sešívané“ fanoušky dlouholetou modlou, nikde jinde nehrál tak dlouho. Deset sezon. Dnes se mu při pohledu na zoufalou situaci klubu dělá mírně řečeno nevolno. „Přeju si, aby klub nepřišel do záhuby,“ tvrdí 39letý veterán.
Už druhým rokem vyznává královéhradecké barvy, jenže slávistické srdce v sobě nezapře. Jaroslav Bednář toho v pražském Edenu prožil tolik, že ani ta nejtěžší skleróza by mu hutné vzpomínky z hlavy nevymazala. A kdy podle něj začal sešívaný pád? Po vypoklonkování Vladimíra Růžičky .
Jak vás bolí a štve to, co se ve Slavii a kolem ní děje?
„Tahle otázka je úplně zbytečná. Veškeré zprávy o Slavii se hodně špatně čtou, informace se blbě vstřebávají. Mám na to svůj názor, ale nebudu ho publikovat. Špíny se na mě už naházelo dost, třeba že jsem prodal extraligu a podobně. Myslím si o tom svoje. Každopádně je to smutný a přeju si, aby klub nepřišel do záhuby.“
Někomu se to líbit nebude, ale skoro to vypadá, že po odchodu Vladimíra Růžičky před třemi roky to jde se Slavií od desíti k pěti…
„Ale přesně takhle to je! Pojďme si to říct upřímně. Vláďa se vrátil z Ameriky domů, přišel do Slavie a neskutečně ji pozvedl. Kde byla předtím a kde za jeho fungování? Z první ligy ji Růža vytáhl do extraligy, vyhrával s ní tituly, hrával finále. Za dvacet let udělal pro Slavii obrovský kus práce.“
Nakonec neodcházel v dobrém. Předpokládal jste, že Slavii bez něj čeká propad?
„Všechno je to o penězích a do někdejšího prodeje Slavie nevidím. Zřejmě ti lidé nesehnali prostředky, těžko říct, já byl ve Slavii jen jako hráč. A nakonec jsem byl u mužstva, když se spadlo. Smutný.“
Po návratu ze Švýcarska před třemi roky jste za Slavii dál řádil, pravidelně bodoval, už na vás však bylo vidět, že se nepohybujete v komfortní zóně…
„V těch dvou sezonách se pořád řešily nějaké problémy. V kabině se mluvilo víc o těžké situaci klubu než o hokeji. A když není v mančaftu pohoda, těžko se vyhrává. Celkově to šlo rapidně dolů.“
Jaký osud Slavii přisuzujete?
„Upřímně, vůbec nevím. Nejsem sám, kdo pořádně neví, kdo je vlastně majitelem. Jsou to všechno jen dohady. Dokud se nevyndají karty na stůl, bude se donekonečna spekulovat, co kdo a jak, budou se šířit fámy. Ano, jsem slávista, hodně mě mrzel už sestup do první ligy a teď tohle…“
Máte pochopení pro hráče, kteří se rozhodli nenastoupit na cestu k sobotnímu utkání do Prostějova?
„Dovedu si to živě představit. Podobnou situaci jsme kdysi taky řešili, i když to nemělo tak extrémní rozměr v podobě rozprodávání hráčů, jako je tomu teď. V poslední extraligové sezoně jsme od každého soupeře dostávali šest sedm gólů, neměli jsme generálního manažera, pořád se jen střídali trenéři a všechno bylo špatně. A po sestupu se to všechno házelo na hráče.“
Předseda představenstva Slavie Vladimír Pitter tvrdí, že WSM ligu dohraje klidně s juniory. Co si o tom myslíte?
„Pan Pitter toho vždycky hodně napovídal. Třeba, že do roka a do dne vytáhne Slavii zpět do extraligy. A pak se doslechnu, jak o mně říká, že jsem ji (extraligu) prodal.“
Plánoval jste, že se po ukončení hráčské kariéry vrátíte do Slavie?
„Kdo by si to nepřál, když ve Slavii hokejově vyrůstáte, hrajete za ni dlouhé roky extraligu a pak se do ní vracíte z ciziny? I když nemusíte. I když máte mnohem víc možností, kam jít? Kamkoli jinam. Strašně bych si přál pro Slavii v budoucnu něco dělat, stejně jako kluci ve Spartě, jakmile skončí s hokejem a mají k ní vybudovaný velký vztah. Právě na Spartě mají mládež perfektně vybudovanou a dobře se o ni starají. Kde je dnes ona a kde je dnes Slavia?“
A věříte tomu i teď?
„Třeba to jednou dopadne. Třeba se najde investor, který ji vrátí tam, kde byla. Podívejte se na fotbalovou Slavii, jak dnes funguje. Kéž by na tom ta hokejová byla obdobně.“
Související články
