Extraligové nabídky s díky odmítal. František Výborný (66), který dovedl Spartu ke třem mistrovským titulům, už nechtěl v elitní soutěži zažívat nervy a tlak. „Hodně si to beru, nechtěl jsem, aby se o mě pokoušel infarkt,“ vysvětluje s úsměvem v rozhovoru pro iSport.cz. Nabídku prvoligového RT TORAX Poruba vzal hlavně díky letitému přátelství s manažerem Pavlem Hinnerem.
Jméno trenérského barda Františka Výborného zaznělo v aktuální sezoně při trenérských rošádách hned u několika extraligových klubů. Většinou těch, které byly a jsou ohroženy sestupem. V jednu chvíli byla ve hře dokonce Sparta. „Jasný, mohl jsem být v Třinci a jsem v Porubě,“ komentuje Výborný s nadsázkou. „Je to kousek, těsně vedle, to je jedno ne?“
Říkal jste, že už se na lavičku vracet nechcete, co vás zlákalo do Poruby?
„Jediné, proč jsem se vrátil, je pan Hinner (generální manažer Poruby), můj dlouholetý kamarád. Působili jsme spolu před lety v Havířově, udělali jsme tam s týmem na odpis parádní sezonu, až do konce jsme bojovali o play off. Úžasná sezona, od té doby jsme kamarádi. V Porubě jsem se občas objevil jako konzultant, ale to byl spíš takový dozor, nijak jsem do toho nezasahoval. Letos mě poprosil, jestli bych byl ochoten to vzít. Nevěřil jsem, že budou trenéra hledat, ani jsem jim to nepřál, protože už jsem opravdu na střídačku jít nechtěl. Měl jsem nabídky z extraligy a odmítl je. Nechtěl jsem trénovat a za tím si stojím. Je to jen výpomoc panu Hinnerovi.“
Extraligové nabídky už vás nezviklaly?
„Ne, ani na moment. Promítl jsme si poslední půlrok ve Spartě (sezona 2017/18), kdy jsem tam šel taky pomoct. Nebudu jmenovat týmy, které teď měly zájem, ale byly zespodu, nechtěl jsem znovu zažívat nervy. Vím, jak je to ohromný tlak, každý bod, každá branka na konci bude rozhodovat. Hodně si to beru, nechtěl jsem, aby se o mě pokoušel infarkt. To už jsem si prožil, už fakt ne.“
Sparta na spodku tabulky není, neukvapil jste se se souhlasem s Porubou, když po odvolání Uweho Kruppa hledala nového kouče?
(usměje se) „Jasný, mohl jsem být v Třinci a jsem v Porubě. Je to kousek, těsně vedle, to je jedno ne? Samozřejmě to říkám s nadsázkou.“
Překvapilo vás odvolání Kruppa?
„Překvapilo, na Spartu chodím s malými dětmi, často jsme se potkávali, když šel z kabiny a já do haly. Byl mi sympatický, v rámci mé angličtiny jsme spolu vždycky pár vět prohodili, rozuměli jsme si. Jako trenér je určitě dobrý. Jeho tréninky jsem sice neviděl, ale potkáváte kluky, každý něco řekne. Za hráči stál, měl s nimi dobrý vztah. Nevím proč ho odvolali, drby nesbírám. Jsem už v letech, soucítím s trenéry, vím, jak se cítí a jak se na tom pak nepřející lidé pasou. Stejně jsem to vnímal i v Porubě, opravdu jsem myslel, že to kluci tady dodělají.“
Se svým zetěm Jaroslavem Hlinkou, který je ve Spartě sportovním manažerem, jste situaci nekonzultoval?
„Ne, on je na tyhle věci správně naladěný. Manželce ani mně doma tyhle věci netroubí. Drží vše pod pokličkou. Já byl v tomhle stejný, držel jsem v sobě i negativní věci a jen když už toho bylo moc, tak doma lítaly talíře. Nebavili jsme se o tom.“
Co byste ještě chtěl s Porubou do konce první ligy dokázat?
„Ještě není úplně odepsaná šestka, chtěli bychom pro ni udělat maximum. Pokusit se o šestku, bodů se ještě bude rozdávat dost, ztráta není tak tragická. Základ kluci položili, předkolo se bude hrát určitě. Cíl je i to, aby se soudržnost a jednoduchost budovala už dál. Kreativita a hokejovost v týmu je, ale trošku je to potřeba učesat do důslednosti a zodpovědnosti hráčů vůči týmu. V play off nikdy nevíte, co se může stát. My takhle jednou šli se Spartou z posledního místa společně se Slavií a s Mariánem Jelínkem jsme si tehdy říkali: ‚Ty vole, tak teď si je dáme až ve finále.‘ V legraci, ale ligu jsme nakonec opravdu vyhráli. V mužstvu přeskočí jiskra, soukolí se rozjede a vy už jste jen koordinátor. Hráče to čapne a jedete. Neříkám, že s Porubou vyhrajeme ligu, ale prvotní cíl je - zkusit se probít do šestky.“
