Mluvil ztěžka, hlas se mu zadrhával, do očí se draly slzy. Útočník Petr Čajánek přišel ve středu o dva velké kamarády, Karla Rachůnka a Slováka Pavola Demitru. S prvním z nich se sblížil při angažmá v Dynamu Moskva, druhý mu v St. Louis umetal cestičku do NHL. „Pořád vidím ty jejich vysmáté holé hlavy v kšiltovkách,“ uvedl kapitán PSG Zlín v rozhovoru pro Sport.
Je na něm znát, že trpí. K Rachůnkovi s Demitrou měl Petr Čajánek velmi blízko, z reprezentace dobře znal také Josefa Vašíčka a Jana Marka. I když včera dopoledně srdnatě absolvoval se zlínským týmem trénink, na hokej nemá trojnásobný mistr světa po skonu svých věrných parťáků vůbec myšlenky. Prožívá nejhorší dny svého života.
Jak budete na kamarády Rachůnka s Demitrou vzpomínat?
„Jsem hrozně rád, že jsem mohl s Karlem a Paľem hrát v jednom mančaftu a nastupovat v jedné lajně. Byla to pro mě čest. Když jsem přišel do kempu St. Louis, Paľo to tam vedl a hned mi podal pomocnou ruku. Díky němu jsem se chytil, začal jsem hrát. Cestu do NHL mi učesal. Dva roky jsme spolu žili vedle sebe, spali na pokoji na cestách, jezdili společně autem. Znaly se i naše rodiny. Stejné to bylo s Karlem.“
Zlínského odchovance Karla Rachůnka, který je o čtyři roky mladší, jste pořádně poznal až při štaci v Dynamu Moskva, že?
„Karla jsem znal už ze Zlína, ale víc jsme se sblížili v Dynamu. Když s někým trávíte čtyřiadvacet hodin denně, je to pochopitelné. Měl jsem to štěstí, že jsem s oběma nějaký ten rok prožil.“
V hokeji jste možná neměl větší přátele, že?
„Karel i Pavol mi byli hodně blízcí, ale nejen mně. Byli to výborní kluci, kteří se pořád smáli. Vůbec si nedokážu představit, čím nyní prochází jejich rodiny.“
Kdy jste spolu naposledy komunikovali?
„S oběma jsem byl v pravidelném kontaktu, ještě před třemi dny jsme si psali přes skype.“
Jak jste je viděl jako hokejisty?
„Karel patřil mezi nejlepší hráče, které Česko mělo. Každý viděl, co dokázal na posledních mistrovstvích světa. A Paľo, to je hokejová legenda.“
Neuvažoval jste o tom, že byste požádal trenéry o pár dní volna?
„Ve středu se mi honilo hlavou tolik věcí… V tom letadle byla spousta mých kamarádů, se kterými jsem prožil hodně času…(odmlčí se) Jediné, na co mohu myslet, jsou jejich manželky, děti a rodiče těch kluků. To je tak vše. Hokej není v takových chvílích vůbec důležitý. Na tréninku jsem byl, co jsem měl dělat? Sedět doma a trápit se? To by ničemu nepomohlo.“
