Růže z Petrohradu pro Rachůnka

Na stadion v ruské Jaroslavli včera přicházely desetitisíce lidí rozloučit se s tragicky zesnulými hokejisty. U fotografi í obětí leteckého neštěstí lidé pokládali květiny a zapalovali svíčky. U snímku Karla Rachůnka jsem zastihl uplakanou mladou ženu s kyticí. „Znala jsem ho od roku 2004. Tehdy jsme spolu nastoupili. Já jako servírka, on jako hráč. Moc se mi líbil, pořád se smál. Chtěla jsem se s ním dnes rozloučit. V hokeji byl dobrý, ale jako člověk ještě lepší,“ dodává Anna a k fotografi ipokládá růže z Petrohradu, kde nyní pracuje.

Karel byl můj kamarád

K fotografi i Karla Rachůnka přistoupil Anatolij Chomenko, který hrál v roce 1991 československou hokejovou ligu za Spišskou Novou Ves. O rok později slovenskou ligu. „Psal se rok 1992, rozdělení republiky. Dodnes to nechápu, proč jste se rozdělili? Mluvím slovensky, ale už jsem hodně zapomněl. V roce 1994 jsem se vrátil domů, na Ukrajinu. Pak jsem hrál v ruských klubech. S Karlem jsme se potkali v roce 2004, když sem nastoupil. Byl jsem pomocný trenér. Trénoval jsem ho a spřátelili jsme se. Teď trénuji mládež, to mě zachránilo, ale...“ říká s pohnutím.

Vašíček byl nejlepší...

„Vašíček byl nejlepší. Jsem Rus, ale miluju Čechy,“ říká se slzami v očích Sergej, fanoušek Lokomotivu Jaroslavl a klade kytici růží k fotografi i zesnulého Josefa Vašíčka. „Všichni ti mrtví byli dobří, nejlepší. Uměli krásně vyhrávat. Takový tým už nikdy nebude. Už se neodvážím vzít si šálu,“ vzlyká fanoušek.

Anatolij Chomenko: \\\\\"Trénuji mládež, to mě zachránilo...\\\\\"

• 
• 3 zobrazit galerii