Truchlící manželka Lucie dala Honzovi poslední dar. Před rakev mu postavila srdce z rudých růží, na kterém zanechala vzkaz: „Méďánku, miluji Tě, navždy tvoje Lucinka.

“Rozloučení s jedním z klíčových hokejistů národního týmu začalo ráno v devět hodin. Před kostelem čekali první lidé, kteří se s Markem přišli rozloučit. Před oltářem ležela dřevěná rakev, u níž přibývalo více a více květin a věnců.

Během dvou hodin, kdy na smuteční místo měla veřejnost povolen vstup, dorazilo na dva tisíce zarmoucených. V 11 hodin se brány kostela zavřely a vše se připravovalo na smuteční mši.

Na místo se sjížděli hosté a kamarádi, mezi nimiž bylo mnoho známých sportovních tváří – hokejisté Ujčík, Turek, Procházka, kouč Výborný, přišel ale také manažer fotbalové reprezentace Vladimír Šmicer nebo Miroslav Baranek.

Několik minut před obřadem se sešla rodina. Na přítomné o to více dýchla už tak zarmoucená atmosféra. Mše, kterou vedl místní farář, začala ve 12 hodin. Na přání rodiny byla krátká, trvala pětačtyřicet minut.

Kromě kněze se slova ujali šéftrenér Slavomír Lener a Markův spoluhráč z reprezentačního útoku Jiří Novotný. „Odešel nejen perfektní hráč, ale především skvělý člověk. Je těžké se smířit s tím, že už není mezi námi. Nikdy na něho nezapomenu,“ těžko hledal slova Novotný.

Pak přišla nejdojemnější chvíle. Právě hráč ruské Astany společně s dalšími hokejisty Karlem Pilařem, Pavlem Janků, Miroslavem Gureněm, Petrem Tonem a Davidem Noskem vystoupili z lavic, nasadili si reprezentační dresy s číslem 15 a jmenovkou Marek a ujali se čestného místa.Uchopili rakev, hlavním vchodem prošli k připravenému pohřebnímu vozu a Markovo tělo do něho uložili.

Přítomní se neubránili slzám. Statečně obřad zvládla Honzova manželka Lucie, která prožívá nejtěžší životní čas. Jak moc ji bolí odchod milovaného Honzíka, dala najevo fotografovi Janu Saudkovi, jemuž poslala sms zprávu: V té bolesti už nechci pokračovat.“

Smrt skvělého muže bolí, ale ten jí na světě zanechal kus sebe – syna Honzíka. Lucie tak stále má pro koho bojovat.