Garet Hunt. Chlapík, který je v hokejovém prostředí velkým paradoxem. Měří jen 175 centimetrů, přesto se v nižší zámořské ECHL stal obávaným bitkařem. Během jedenácti sezon v lize získal neuvěřitelných 2666 trestných minut. A víte co? Ve Stocktonu je legendou, dokonce mu tam visí dres pod stropem haly. Příběh nekončí. Teď se malý válečník rve v KHL, obléká dres čínského Kunlunu.
Do NHL měl předaleko. Vždyť jen o patro níž v AHL odehrál Garet Hunt pouhých deset zápasů. Jinak nic. A tak zvolil jinou cestu ke slávě. Stal se hvězdou zámořského suterénu v East Coast Hockey League (ECHL). Nešel na to ale přes tučné bodové přínosy. Svou značku postavil na pěstech. Pořádně tvrdých pěstech.
„Bylo mi asi třináct let. Vždy jsem chtěl hrát v nejlepším týmu, mít velké cíle a sám být nejlepším. Brzy jsem ale poznal, že to nepůjde. Ani v žácích jsem v individuálních dovednostech nikdy neoslňoval. Až mi jednou táta na rovinu řekl: Synku, nejsi nejtalentovanější hráč na světě. Pokud se chceš živit hokejem, musíš dělat to, co nikdo jiný nechce. Musíš bojovat. Chlapa, který neustále bojuje, nikdo nikdy nevyhodí,“ vzpomíná Hunt v rozhovoru pro ruský Sport Express. „Toho jsem se držel. Lidem se to líbilo a já se té šance nikdy nepustil.“
V ECHL se stal hvězdou. Úroveň ligy ale nepřerostl, možná o to ani sám nestál. V soutěži, v níž jsou rvačky na denním pořádku, byl jako ryba ve vodě. S 2666 trestnými minutami je dnes nejvylučovanějším hráčem v historii ligy.
Na svůj „úspěch“ je Hunt patřičně hrdý. „Vydřel jsem si to potem a krví!“ směje se. „V té soutěži hraje spousta brutálních kluků. Nebál jsem se proti nim jít, takže trestné minuty naskakovaly docela rychle. Trvalo ale hodně let, než jsem se dostal na tak velké číslo. Vydělal jsem si to poctivou prací, ze které mě bolely ruce a občas praskaly kosti. Vím, že si asi říkáte, co jsem to za blbce, ale na rovinu vám řeknu, že jsem na to hrdý. Pochopil jsem, že tohle je moje role, kterou přispívám týmu. Nebylo to pro mě ale snadné,“ dodává.
VIDEO: Garet Hunt byl dokonce ve Stocktonu kapitánem
Když dnes v kalifornském Stocktonu řeknete jeho jméno, většina lidí bude vědět, o koho jde. Hunt je legendou klubu Thunder. Strávil tam sedm let. Drží rekordy organizace v produktivitě, počtu zápasů a samozřejmě i trestných minut. Když v roce 2014 odcházel, vyřadili jeho číslo 24. Dres tam visí pod stropem haly.
„Byl to skutečný vrchol mé kariéry,“ říká pouhých 175 centimetrů vysoká mlátička. „Bral jsem to jako uznání mé tvrdé a pečlivé práce, kterou jsem podstupoval pro úspěch klubu. Stockton jsem si opravdu zamiloval. I mimo hokej jsem tam měl fajn život.“ Co na tom, že je to jedno z nejnebezpečnějších měst USA s vysokou kriminalitou.
Na jaře ale Ameriku opustil, přestěhoval se do Asie. Urazil deset tisíc kilometrů, když vyslyšel vábení Kunlunu. Teď bijec ze zámořského hokejového sklepa hraje KHL. „Seběhlo se to hrozně rychle. V dubnu nám skončilo play off, o dva týdny později už jsem byl v Pekingu. Babička s dědečkem se v Číně narodili, až v dospělosti se přestěhovali do Kanady. Pro mě je zajímavé se nyní vrátit do své historické vlasti,“ vypráví.
Je klidně možné, že si zahraje v červeném dresu i na olympijských hrách, které v roce 2022 hostí právě Peking.
V KHL zatím v pěti utkáních nebodoval, trestných minut zapsal jen pět. Hned v úvodním duelu sezony se ale porval s ruským obrem Alexejem Semjonovem, který je o 25 centimetrů vyšší a 30 kilo těžší! „Skutečné monstrum! U mantinelu jsem trefil jeho spoluhráče, on se za něj šel postavit. Udělal bych totéž.“
Bitku s obráncem Ufy sice prohrál, už ale vyhlíží další potyčky. „Trochu mě už svrbí ruce,“ směje se vousatý ďáblík.
