Naposledy si ofenzivní hokej, kdy na něj tým opravdu spoléhá, užil zhruba před sedmi lety. Tenkrát hrál ještě Dmitrij Jaškin v kanadské juniorce. V NHL odehrál během šesti sezon 303 zápasů a většinou šlo o pozici ve třetím a čtvrtém útoku. Úkoly? Sraž se. Vybojuj puk. Nahoď. V Dynamu Moskva urostlý útočník ožívá, vedle Vadima Šipačova nasázel 31 gólů, k tomu rozdával tvrdé hity. Je z něj zbraň, ne pěšák. A rychle poznáte, jak ho tahle role baví.

Chvály se na vás teď hrne docela dost, třeba jsem četl, jak vás Alexandr Ovečkin poslal do Dynama jako svůj klon. Jak se všechno tohle poslouchá?
„Je to příjemný. A novináři prostě něco vymyslet musí, tak to takhle celé nějak nazvali. (usměje se) Je ale rozhodně fajn, když vás chválí.“

Jste jedním z největších hitů KHL, média stojí o povídání s vámi, ruští novináři chtějí psát váš příběh. Je to příjemná změna, nebo takový zájem někdy spíš otravuje?
„Asi takové příjemné otravování. (směje se) Ne, tohle k tomu patří, když se někomu daří, tak se o něm hodně píše. Má to logiku a tak to chodí. Dá se to brát i jako důkaz, že děláte svoji práci dobře.“

Často se řeší, jestli jste v něčem Ovečkinovi podobný. Co myslíte vy?
„No, to hlavně musí posuzovat jiní. Asi máme podobnou stavbu těla, fyzické parametry. Styl hry je možná taky trochu podobný, on hraje taky hodně tvrdě, já se snažím taky hodně střílet. Ale s jeho střelou bych se rozhodně neporovnával. Ta je totální unikát, jedinečná a světová věc.“

Taky vám chybí přední zub jako jemu...
„Jo, to se taky nějak sešlo.“ (usměje se)

V NHL jste spolu nehráli úplně dlouho, jen sezonu. Ale dá se od něj něco do kariéry vzít?
„Stoprocentně, je super se na Ovečkina dívat. Byl jsem v Capitals rok a dá se od něj naučit každý den.