Nedoma: Vyšetřili mě až po problémech

Teď se místo hokeje věnuje práci zástupce jednoho mobilního operátora.

Opravdu jste neměl o svém zdravotním stavu žádné pochybnosti?
„Vůbec ne. Prošel jsem důkladnou kontrolou. Lékaři čtyřiadvacet hodin monitorovali mé srdce, udělali mi sonovyšetření, zjišťovali, jak srdce pracuje při zátěži. Všechno dopadlo dobře. Jinak by mě zpátky na led nepustili. Stalo se mi to v prosinci a od ledna jsem zase normálně hrál.“

Co se stalo v prosinci 2006

Jen pár minut před zápasem Plzeň-Zlín se domácí Milan Nedoma zhroutil a musel být okamžitě převezen sanitkou do nemocnice. Podrobné vyšetření prokázalo, že se jednalo pouze o ojedinělou arytmii způsobenou zřejmě nervovým vypětím. Obránce se mohl v lednu vrátit na led.

Zjistilo se, z čeho vaše obtíže pramenily?
„Stalo se mi to jedinkrát za celou kariéru. Lékaři říkali, že to mohlo být nervového původu. V Plzni se nám v té době moc nedařilo, byl jsem ve stresu. Tohle může postihnout kdekoho.“

Každý ale nehraje profesionální hokej. Nebál jste se o sebe při návratu?
„První tréninky a zápasy jsem samozřejmě očekával, co se bude dít, ale bylo to v pohodě. Nebyl jsem nejmladší, tím víc jsem všechno konzultoval s lékaři. Několik specialistů mě ubezpečilo, že jsem stoprocentně v pořádku. Kdyby tam byly nějaké pochybnosti nebo riziko, tak bych do toho v pětatřiceti letech samozřejmě nešel. Hned bych skončil. Srdce máte jen jedno.“

Nelekl jste se teď dodatečně po Čerepanovově tragédii?
„Je to strašný, co k tomu říct. Dokud to člověk nevidí na vlastní oči, neuvědomuje si, že se to může stát komukoliv. Hokej je náročný sport, kolikrát se stalo, že člověk hrál s horečkou, pod antibiotiky, což se vůbec nemá. Tohle byl ale trochu jiný případ. Co jsem se teď dočetl, měl problémy se srdcem už dříve. Mladý kluk má před sebou nějakou vidinu. V takovém případě musí zaujmout jasné stanovisko doktor, jestli hráč může hrát, nebo ne.“

Myslíte, že u nás by hokejista s nemocným srdcem přes lékaře neprošel?
„Možná taky. Dělají se sice zátěžové testy, které musí podstoupit každý extraligový hráč. Při nich se ale vada srdce nezjistí. Každému hráči by museli udělat podrobné vyšetření zaměřené na srdce. To se běžně nedělá. Mě tak vyšetřili až po těch problémech.“

Jak by se vám ze dne na den končilo s hokejem, kdyby vám ho lékaři tehdy zakázali?
(usměje se) „Teď můžu říkat, že lehce. Těžko ale říct, jak bych se cítil, kdyby taková situace nastala. Jednoduché by to určitě nebylo. Vždyť o konci kariéry jsem se později rozhodoval skoro půl roku. Nevedly mě k tomu však zdravotní problémy.“

Takže jste se pokoušel najít si nové angažmá?
„Trénoval jsem s budějovickými juniory a čekal na nabídku. Nerýsovalo se ale nic zajímavého. Proto jsem loni na podzim definitivně skončil.“

Z hokeje jste úplně zmizel. Nechybí vám každodenní kolotoč?
„Zatím ne, je to krátká doba. Trenéřina mě ani nelákala, navíc bych si musel dodělat školu. Chtěl jsem od hokeje pryč, zkusit něco úplně jiného. Hokej sleduju už jen jako divák. Jediné, co mi vadí, je to, že jsem přibral nějaké to kilo. S váhou jsem měl ostatně problémy, i když jsem ještě hrál. V sezoně jsem míval taky 105 kilo, což je docela dost. Časem asi budu muset využít některou z nabídek a jít si se starými kamarády zahrát. Výstroj mám pořád schovanou v garáži, hokejek mi zůstalo taky plno.“ (usmívá se)