Říha: Hašek nám (snad) vydělá peníze
V ruských hokejových kruzích je Miloš Říha nejuznávanějším trenérským zbožím z české provenience. Za pár let buldočí práce ve východní zemi si z vlastní osoby vyrobil kvalitní značku. Scházejí se mu atraktivní nabídky z movitých klubů, uvažují o něm šéfové evropských reprezentací. Zkrátka se mu daří, dobře vydělává, je spokojený. Ale nikoliv uspokojený. Touží jít dál. Kam? Olympiáda v Soči 2014 je Říhovou výzvou…
Má čas vychutnávat si nabytou pohodu. Svůj klub Spartak Moskva na jaře vytáhl zase o stupínek výš. Nedávno na chvostu ruské ligy stydící se tým Říha vzkřísil. Před pár dny rozparádil své fanoušky znovu, to když pro Spartak získal legendárního Haška. „Chceme, aby nám Dominik pomohl přinést do klubu peníze,“ netají Říha, který se s despektem vyjadřuje o vztazích mezi extraligovými trenéry.
Konečně si můžete říct, že vám nastává klidné léto, vychutnáte si pohodu. Nebo ne?
„Máte pravdu, poslední dny byly docela náročné. Do Moskvy jsem letěl třikrát krátce po sobě, protože se mi zase mění skoro celé mužstvo, s šéfem Spartaku jsem také domlouval poslední detaily Dominikovy smlouvy. No a pak jsme to s Hašanem letěli oficiálně podepsat, na tiskovku a tak. Další akce mě čeká až 23. července, kdy nám začíná soustředění se Spartakem v Havlíčkově Brodě.“
Tam také začne Dominik Hašek poznávat své nové parťáky. Nedávno jste přiznal, že vám Haškovo lákání vyšlo až po tříletém snažení…
„Je fakt, že první nabídku jsem mu dal před třemi lety, kdy končil v NHL. Netlačil jsem na něj, jen jsem mu přes jeho osobního trenéra položil otázku, zda má zájem. Neměl. Loni jsem se ho zeptal znovu, ale to chtěl jednoznačně do Pardubic. Letos jsem tu šanci vyděl jednoznačně největší. Jakmile jsem vycítil, že se mu ta myšlenka líbí, hned jsem se pustil do jednání a dá se říct, že jsme to mezi sebou dotáhli do konce.“
Čím jste Haška k sobě zlákal?
„Penězi určitě ne. Spartak není bohatý klub z elitní ruské desítky. Ukecal jsem ho na Moskvu, na duch našeho týmu a klubu. Pro Dominika je důležitá i historie a ta je ve Spartaku obrovská. To byly základní kameny naší dohody. Hodně ho zajímalo, zda máme šanci jít výš než na letošní sedmé místo. Ptal se na posilování týmu.“
Co jste mu na to řekli?
„Že bychom ho nekupovali, kdyby měl být naší jedinou akvizicí. Ale jasné je, že právě on bude tvořit image našeho klubu. Bylo to vidět i na tiskové konferenci v Moskvě, zájem novinářů byl nevídaný. Zarazilo to i mě. Dominik sám říkal, že tohle nezažil ani v Americe.“
Dokáže Spartak Haškovu přítomnost patřičně zobchodovat, vydělat na něm?
„V to doufám. S naším prezidentem jsme finančnímu manažerovi okamžitě zadali úkoly. Dominika nebereme jen jako hráče, ale i jako důležitou pomoc pro chod klubu. Dynamo skončilo, z dominantních klubů jsme v Moskvě zůstali jen my a CSKA. A tak velké město nutně potřebuje, aby jejich klub hrál o hokejový titul.“
Dynamo přeplácelo hráče, dávalo jim čtyř, pětimilionové platy v dolarech. A krachlo… Kde ty peníze bralo?
„Dynamo mělo v zádech obrovského sponzora, který dával do hokeje neskutečný peníze. Však si klub prakticky ukázal na koho chtěl. Jenže ten tým nefungoval, neměl atmosféru. Tomu mecenáši došla trpělivost a svoje finance nasměroval do Petrohradu. Takže tam teď úřadují v podstatě dva rodinní příslušníci. Petrohrad tak bude ještě bohatší než byl dosud. A podle toho to vypadá, skupuje skoro všechno, co se kde šustne. Třeba Kovalčukovi nabízejí neskutečnou smlouvu.“
Takže jste přesvědčený, že přes Haška natečou do Spartaku peníze?
„Věřím tomu. Pokud náš manažer nebude spát, Dominikovi a celému týmu to půjde, tak bychom na sebe měli navázat nové sponzory.“
V Rusku se vám výrazně daří, tamní média i ruské legendy opěvují váš styl práce. Hodláte v Rusku vytrvat třeba dalších deset let, nebo vás to táhne domů?
„Pokud to ve Spartaku půjde nahoru a vycítím vstřícnost vedení klubu, nebráním se další spolupráci. Já se ve Spartaku cítím dobře, vím, že si mě moc váží. Věří mojí práci. Navíc tam nejsem pod obrovským tlakem. Ale kdyby se situace vážně změnila, přemýšlel bych o odchodu.“
Do některého jiného ruského celku…
„Ne, ne. Vrátil bych se domů. Mě to sem láká. Doma je doma. Rusko je pořád cizina, deset měsíců v roce jste pryč. Sice to uběhne rychle, ale rodina pořád určitým způsobem strádá.“
Na druhé straně jsou peníze. Nemyslím ty ve Spartaku, nýbrž v Ufě, v Omsku. Zkrátka v klubech, které o vás uvažují. A tam už nejde o jen o pár milionů korun, spíš o desítky milionů…
„Já vám rozumím. Omsk mi předložil velice lákavou nabídku, vážně jsem o ní uvažoval. Bohužel jsme si dali týden čas a oni v půlce té doby udělali radikální řež a krátce před koncem sezonu si vzali Fina (Summanena). A zůstává tam i teď.“
Vyjde to jindy, ne?
„Přiznávám, že bych chtěl jednou bojovat o přední příčky, o finále. Nejen pořád tahat týmy z bryndy, tak jak se mi to stává. Chtěl bych si to užít s pohárem.“
Tak kývněte bohatším klubům a budete hned blíž, ne?
(usmívá se) „Ono to ale není jen o penězích. Já mám ke Spartaku silný vztah. A když se bavíme o penězích, tak i uspokojivý plat, nešponuju to do závratných výšek, ani se s vedením dlouho nevybavuju o nové smlouvě. Pokaždé mi k dalšímu kontraktu drobně přidají. Máme to hned vyřešený. Kdyby záleželo čistě na financích, tak už jsem dávno někde jinde. Třeba v půlce minulé sezony mi Dynamo nabízelo pětkrát větší kontrakt než mám ve Spartaku. Ale já neutíkám od rozdělané práce.“
„Moc ne. Jsou to jen dohady. Zhruba je to tak, že v KHL je pět hodně dobře placených koučů, pak střed a potom nováčci, co do ligy přicházejí. Kolik má třeba Bykov v Ufě, to nedokážu odhadnout.“
Podle ruských médií 2,5 milionu dolarů ročně.
„Tak Ufa je bohatá, chtěla mít u týmu reprezentačního kouče, takže asi sáhla hluboko.“
Tak pojďme k vám…
(směje se) „Mě jen tak neodhadnete. To nemá cenu. Částky, o kterých se v souvislosti se mnou píšou, jsou nadnesené.“
Tipoval bych vás na 800 tisíc dolarů ročně, pletu se hodně?
„Pletete se. Tak o půlku.“ (usmívá se)
Jaké vztahy panují mezi trenéry KHL? Úplně vřelé asi nebudou, že?
„Když jsem do Ruska přišel poprvé, nedívali se na nás moc dobře. Jeden z trenérů psal, že jim bereme práci a že by cizinců nemělo být tolik. Jenže se ukazuje, že si Rusko naší přítomnosti váží. Cítí, že jsme jim do hokeje vnesli něco jiného. Víc taktiky, týmového ducha. Za celou dobu jsem měl jediný problém.“
Myslíte incident s koučem Mytišči Kanarejkinem v poslední sezoně?
„Ano. Přitom šlo o nepochopení. Já jsem cosi signalizoval na jejich hráče a on si myslel, že to je na něj. Panovaly obrovské vášně. Už se bavíme zase normálně, podáme si ruku. Dlouho jsme nemohli najít k sobě cestu s Jurzinovem. Dovolil jsem si ho porazit, nemohl to překousnout. To už je pryč. Kdykoliv se vidíme, sejdeme se, povídáme si. Kamarád jsem se Znarokem, trenérem Balašichy a Lotyšska. Samozřejmě ale najdete trenéry, kteří nás cizince nevidí v lize rádi.“
Takový Vjačeslav Bykov je specifická persona ruského hokeje. Jeho zádumčivost mnoho lidí vnímá jako nadřazenost. Je jedním z vás, nebo sám sebe glorifikuje do jiné sféry?
„On si hodně potrpí na odstup, což mnohým přijde protivné. Třeba novináře si k sobě vůbec nepřipustí a na tiskovkách po zápase své pocity hrozně drží v sobě. Já se s ním bavil jen krátce. Rád bych se s ním pobavil delší dobu, ale on nechce. Nepřipustí to. Jednou mi řekl, že si mě váží, že mě sleduje. Že to zkrátka ve Spartaku děláme dobře. Ale to je všechno. Do delší debaty se s nikým nepustí. A novináře seká pěkně… Jednou je po zápase zpražil krásně (usmívá se). Podobný je Vorobjov. Nepřístupný k hráčům a svému okolí. Asi si to vzali od Tichonova. Chtějí ho napodobovat.“
Koho chcete napodobit vy?
„Já? Já nikoho. Ale líbil se mi styl Ivana Hlinky. Na střídačce mohl mlčet, mluvilo za něj jeho charisma. Navíc si popovídal s každým, nikoho neodmítl.
Parádní kluk to byl.“
Před necelým rokem jsem psal, jak moc českému hokeji chybí. To jeho čiré a správné chlapáctví, férovost. Asi sám uznáte, že vztahy mezi českými kouči nejsou ideální.
„Začaly být špatný. A to od doby, kdy začalo jít o trenérské přestupy a tím pádem i o peníze. Dřív jsme spolu mnohem víc mluvili, kamarádili se. A nyní? Neexistuje žádná komunikace. Třeba teď byl trenérský seminář, na kterém bylo šedesát nejlepších českých trenérů, jak jsem si přečetl. Měl to vést Sláva Lener. Já jsem však pozvánku nedostal. Tak nevím, přijde mi to trochu divný… Nebo další příklad. Pořád si stěžujeme, že českým klubům chybí mezinárodní konfrontace. Tři roky po sobě jsme se Spartakem na kempu v Havlíčkově Brodě. Pardubice tam jsou letos s námi, na stejném ledě, ale zahrát si s námi nechtějí. Tomu taky nerozumím.“
Máte pocit, že se od vás Pardubice distancují?
„Určitě.“
Proč?
„Nevím. To se musíte zeptat jinde.“
Teď se ptám vás.
„Víte, já mám dojem, že jsem pro Pardubice něco vykonal. Můj názor je ten, že bych měl být členem klubu pořád. Jedno, zda tam zrovna trénuju, nebo ne. Nejde mi o to být při jejich zápasech ve VIP, ale Pardubice tam vřele vítají každého trenéra. V mém případě to tak necítím. Vzájemné vztahy se tam narušily.“
Váš odchod z Pardubic doprovázely emoce, koncem roku 2007 vás klub propustil, ačkoli s vámi před sezonou uzavřel tříletý kontrakt. Tady to začalo skřípat, že?
(přikyvuje) „To, co kolem toho bylo, jsem moc nepochopil. Tenkrát jsem klub pouze upozornil, že by bylo fér vypořádat se s mojí smlouvou. Každá z obou stran za ni přeci zodpovídá. Já za výsledky, oni za její plnění. Bohužel se to dost zvrtlo. Takže jsem pak o sobě četl, jak jsem špatnej, co si všechno vymýšlím a podobně. To mě hodně mrzelo a mrzí pořád. Také z toho pohledu, jakým stylem tam končili jiní. Když tam kdysi rezignoval Franta Výborný, Pardubicím to dal vědět esemeskou z dálnice. Venca Sýkora teď Pardubicím poslal dopis, že končí. A já nikde nečtu, že by je klub kritizoval za tenhle přístup. Kdybych se takhle zachoval já, tak by byly plné noviny článků s reakcemi klubu o tom, co si to dovoluju.“
Pociťujete tu závist?
„Rozhodně. Nejde o úspěch. Ale o finance. Trenéři si přejí, aby jejich kolega vypadl a on se dostal na jeho místo, protože pak budou peníze. Kdo nemá práci, čeká až ten druhý vypadne. A jemu jedno, kdo to je. Nepřejeme si navzájem. A to je špatný. Přitom bychom si měli fandit jeden druhému a přát si, aby každý z nás dokončil smlouvu do konce a zůstal zdravý. Trenéřina je tak rizikové povolání, je s ním spojené tolik starostí… Měli bychom se k sobě chovat jako dřív. Fandit si, komunikovat spolu a starat se společně o jedno. Naučit ty kluky hokej a posunout kluby výš. Pak půjde nahoru i nároďák. Ale to je těžké, složité“
V čem?
„Všichni chtějí jít do Ameriky, do Ruska. Mladý se doma moc neukazují, převyšují je starší hráči. A to je chyba. My mladým nedáváme šanci. Já když vidím, že na Kladně si k sobě Patera s Procházkou vezmou Bělohlava, namísto mladého kluka, kterého by měli naučit hokej… To mi trochu vadí.“
To by museli mít mladého, který by na to měl.
„A oni na to měli, když byli mladí? Víte, já starší kluky ohromně uznávám, ale přeci není možné, aby hráči jako Jirka Dopita vévodili lize. Patera. Reichel. Tam už přeci musí být střední generace, ta musí na ledě vládnout. Ať zůstávají skvělými osobnostmi a ukazují mladým směr, jako to Dominik předvedl Pardubicím. On udělal tu partu, všichni si začali vážit hokeje jako takového. Všichni pro ten tým najednou udělali všechno. A běda tomu, kdo by se vydal jiným směrem. Oni se vlastně hlídali navzájem.“
Neochladnou vaše vztahy s pardubickým klubem ještě víc poté, co jste si „odnesl“ Haška do Ruska?
„Dominik se rozhodl sám a oni to vědí. Jestli tam jsou rozumní lidé, tak si to připustí. A myslím, že někteří lidé v klubu budou i rádi, že tam Dominik nebude. Ale to je pouze můj názor. O hráče rozhodně nejde. Ti už na mě při tenise pokřikovali, že jsem jim sebral šéfa kabiny.“ (usmívá se)
Ostatně, kdyby Dominátor nevyhrál titul, zřejmě by v Pardubicích pokračoval.
„Jistě, asi by to zkusil znovu. Ale teď má před sebou nádhernou motivaci – prorazit ve druhé nejlepší lize světa. Rusové milují hrdiny a on pro ně hrdina je. Tou neskutečnou kariérou a i tím, že se v pětačtyřiceti vrátil do branky. To skvělé přivítání v Moskvě ho namotivuje ještě víc.“
Ruská KHL je výš než česká extraliga. Co to pro Haška bude znamenat?
„Bude si muset zvyknout na větší kluziště, všechno bude rychlejší. Rusové jsou mnohem větší individualisté. Ale on je dokáže rychle přečíst, brzy si zvykne na odlišnosti. A na tu svoji zbraň, rychlou rozehrávku, bude mít víc prostoru. Rusové jsou v podstatě všichni stejní. A každý může porazit každého. Co pro něj bude asi změna, žádný zápas nikdo nevypustí. Jako by se hrála jen samá derby.“
Podle vás Hašek převyšuje všechny gólmany v ruské lize. Myslel jste to zcela upřímně?
„Samozřejmě. Já je přeci všechny znám. Oni umí výborně zachytat v jednom utkání, ale v dalším úplně propadnou. Což u Dominika nehrozí. Pokud bude zdráv a ve formě, jakou měl ke konci sezony.“
Ještě k těm zvláštním vztahům mezi trenéry. Kdybyste měl možnost sezvat všechny špičkové kouče, o čem byste s nimi vedl řeč?
„První slova by byla o toleranci, o vztahu, o předávání zkušenosti. Pokud budeme před sebou něco zamlčovat, nikam se moc nepohneme. Když jsem na škole slyšel, že dotyčný trenér nebude přednášet, protože tam sedí jeho konkurenti, tak je asi něco špatně… Jednou jsme s Markem Sýkorou chtěli založit trenérskou asociaci. Snažili jsme se vyprovokovat její vznik. Ale zjistili jsme, že by do toho šli tak dva, tři další. Málokdo pochopil, že asociace není o vybírání poplatků, ale o síle našich vzájemných vztahů. My si musíme vážit jeden druhého a ne jít proti sobě. Protože, když to lehce přeženu, proti nám jdou všichni, jakmile se nedaří. Hráči, rozhodčí, diváci, novináři a ve finále i klub. Dřív se přes léto hrávaly turnaje, trenéři se potkali, poklábosili. Teď máme Tipsport Cup, hned se hraje natvrdo.“
Co vy a reprezentace?
„Jaká? Naše?“ (usmívá se)
Třeba. Zatím jste se ocitl v jakémsi širším okruhu adeptů. Věříte si v příští volbě na víc?
„Tak mě potěšilo už jen to, že jsem byl mezi kandidáty. To už je pro mě docela pocta. Předsedovi Královi jsem řekl, že jsem kdykoliv připraven pomoci českému hokeji. Odpověděl mi, že se mnou v budoucnu počítá. Neřekl přímo, že na tom nejvyšším trenérským postu, ale spolupracovat se mnou chce. Takže už i doma se to moje jméno posouvá výš. Teď tam je Lojza Hadamczik a uvidíme, jak to půjde dál. Myslím, že o příští olympiádu a domácí mistrovství světa bude mezi trenéry velkej boj (usmívá se). Zase půjde o vzájemné vztahy, ne tolik o koncepci jako dřív.“
Olympiáda v Soči je pro vás motivací, že?
„Je to stimul. V každém případě. A je celkem jedno, s jakou reprezentací by to bylo. Měl už jsem náznaky od slovenského nároďáku, od Bělorusů. A dokonce i Rusové se mnou začali mluvit o určité spolupráci. Netvrdím, že na pozici prvního trenéra sborné, ale šlo by o reprezentaci. Co si budeme povídat, léta běží a člověk by měl hledat svoje vrcholy. Jít k němu.“
Co jste řekl Rusům?
„Že se ničemu nebráním. Myslím, že by proti nebyli ani ruští fanoušci. Cítím to z nich. Nebojím se říct, že jméno jsem si udělal nejen ve Spartaku, ale po celém Rusku. Proti mému angažmá u sborné by moc lidí nebylo.“
Jen ti ruští kolegové snad…
(usmívá se) „Samozřejmě. Ale to je všude stejné. Třeba na Slovensku už jsem byl blízko, ale řada lidí řekla, že to nedostanu. Každému se nezavděčíte.“
To si teď opakují v Hradci Králové. Jako veliký znalec KHL můžete bez pochyb říci: český klub v ruské lize, jde o životaschopný projekt, který zarazili na hokejovém svazu?
„Od začátku si myslím, že to není reálné. A myslím si to samé i nyní. Kdyby se to spustilo, za dva měsíce by z toho taky mohla být pěkná ostuda.“
Proč myslíte?
„Provozovat klub v KHL je strašlivě finančně náročné. Mluvil jsem s Medveděvem (bossem KHL), který Hradci přislíbil finanční pomoc pro začátek. Ale dál už by to musel Hradec táhnout sám. Oni tvrdí, že sehnali 400 milionů korun. No, nevím… Nedovedu si představit jejich myšlenku, že by domácí zápasy hráli různě po českých stadionech. Jednou v Budějovicích se Spartakem, příště v Plzni proti CSKA. To by jim přeci nikdo nedovolil. Málokdo si umí představit, kolik vydáte peněz jen za hotely a za pronajmutí letištní plochy, kde na vás čeká letadlo. To jim nikdo promíjet nebude. A hlavně, Hradec nemá mužstvo. Já vím, že přemlouvali Bulise, Sýkoru, Svobodu a další. Hráči řeknou, že dostane 1,2 milionu dolarů, ale všechno je to bez záruky. A kluci tam přeci nepůjdou jen pro to, že si zahrají KHL. To je blbost. Když už Hradec nějaké peníze má, ať je dá do prvoligového klubu. Ať udělají tým, postoupí do extraligy a jsou v klidu. Tomu fandím. A ne těmhle vzdušným zámkům. Vary od toho také ustoupily a to byly KHL blíž než Hradec.“
