Šéf NHLPA Donald Fehr: Stávku nechceme, věřím, že se vše vyřeší
Rok 2012, to je pro NHL zlověstný letopočet. V polovině září vyprší kolektivní smlouva mezi zámořskou ligou a hráčskou asociací. Tu do boje o novou dohodu povede její výkonný ředitel Donald Fehr. „Chceme se vyhnout zastavení práce,“ tvrdí v rozhovoru pro Sport, který poskytl během pobytu v Praze, kam přiletěl na mítink s českými hráči.
Možná to skončí výlukou jako před šesti lety. Nebo stávkou hráčů. Ale bude střet skutečně tak vyhrocený, jak se říká? Šéf hráčských odborů Donald Fehr má pověst drsného vyjednavače. I proto si hokejisté loni v prosinci amerického právníka zvolili do čela NHLPA. Při rozhovoru však působil hodně ostražitě…
Do vypršení stávající smlouvy zbývá jediná sezona. Odvážíte se předpovědět, jak to nakonec celé dopadne?
„Už kdysi dávno jsem se naučil nepokoušet se v těchto věcech o žádné předpovědi. Nejlepší je si zachovat dobrou víru, připravit se na nejhorší a přitom doufat, že to dopadne co nejlíp.“
Tak jinak. Jak velká je šance, že se podaří předejít další výluce, nebo dokonce stávce?
„Doufám, že docela velká. Všeobecný záměr je dospět k dohodě, s níž by byli hráči spokojení, a při tom se vyhnout přerušení práce. To je cíl.“
A co kdyby se to přece jen nepovedlo?
„Teď se skutečně nedá vůbec předvídat, co by se mohlo stát. Ale v posledních patnácti letech to vždycky dospělo k výluce, kterou vyvolaly managementy klubů.“
Mohl byste zmínit témata, v kterých se dají očekávat nejostřejší spory?
„Ne. Na to je skutečně moc brzy. Ale můžu říct, co se děje v jiných sportech, v americkém fotbalu a basketbalu. Tam se upřela pozornost na hráčské platy a otázku garantovaných kontraktů. Ovšem teď nemohu potvrdit, jestli se to v hokeji vyvine stejně nebo ne.“
Co je vlastně náplní mítinků s hráči? Připravujete je na situace, které mohou nastat?
„Vysvětlujeme jim, o co ve vztahu mezi NHLPA a kluby jde, o čem by měla být příští jednání kolem kolektivní smlouvy, co by tato dohoda měla zahrnovat. A odpovídáme na spoustu otázek.“
Probíráte už sporné otázky také s majiteli?
„Jistě. Potkáváme se pořád. Formální rozhovory už začaly. Je to jedna z cest, jak případnému zastavení práce předejít. O to nám jde, zároveň chceme dospět k dohodě. Ale kdyby tyhle věci byly tak jednoduché, neměli byste ani vy takový zájem o tom psát.“
Dostali jste se i k tématům jako Světový pohár nebo účast hráčů NHL na olympiádě v Soči 2014?
„Myslím, že v určitém stadiu o tom začneme mluvit, stejně jako o dalších otázkách, například bezpečnosti, penzích, pravidlech a všech záležitostech. Pokud jde o olympiádu, zatím na to nemám žádný názor. Je to ještě hodně daleko. Bude záležet i na tom, jak se k tomu postaví majitelé. Pokud se podaří dosáhnout férové dohody, většina hráčů ráda pojede.“
Mohla by NHL pokračovat třeba i bez kolektivní smlouvy?
„K něčemu podobnému došlo několikrát v baseballu, kde jsem dřív pracoval. Hraje se dál za daných podmínek, přičemž jednání o nové smlouvě pokračují. Jen nikdo netuší, jak rokování nakonec dopadnou.“
Je to vždycky férová hra, nebo jde spíš v některých případech o drsný souboj?
„Ani jedno z těch přirovnání není úplně přesné. Asi nejlíp bych to vyjádřil tak, že jednání jsou pokaždé tvrdá a obtížná.“
Dost lidí vás po vašem příchodu do čela NHLPA vylíčilo jako typického jestřába, tedy velmi neústupného vyjednavače. Takové přirovnání je přesnější?
„Tohle o mně tvrdí většinou lidé, kteří mě znají z tiskových prohlášení. Nemyslím, že tomu věří i lidi, co mě znají osobně.“
Liší se hokejový byznys od baseballu, odkud máte dlouholeté zkušenosti?
„Co se týče zastupování hráčů, tam je to skoro stejné. Ale jejich složení jako skupiny je v baseballu jiné. Tam převládají Američané, pak je tam pár Kanaďanů, Asiatů, ale žádní Evropané. Možná jeden nebo dva Holanďané či Italové v nižší soutěži. To je všechno. Hokej je především kanadský, druhou největší skupinu tvoří Evropané. Američané jsou až na třetím místě.“
Chcete říct, že se projevuje i rozdílná mentalita?
„To zase ne. Všichni mají v zásadě stejné cíle. Dlouho jsem hráče zastupoval, byl jsem členem vedení Amerického olympijského výboru. Ti nejlepší jsou vždycky zanícení a většinou taky inteligentní. To je pravidlo. Jinak není šance určité úrovně dosáhnout nebo se na ní udržet.“
V Česku nebyla účast na mítinku moc vysoká, spousta hráčů mezitím odletěla za moře, jiní se tam brzy chystají. Nejste zklamaný?
„Zrovna schůzka v Praze musela být posunuta o dva týdny, vzhledem k úmrtí v mojí rodině. Museli jsme změnit původní rozpis, což nabouralo celý program. Ale v Evropě jsme uspořádali celkem tři mítinky, proběhly ještě ve Švédsku a Finsku. Mluvili jsme asi s pětadvaceti hráči.“
