Cítí se fit, moc rád by se ještě navlékl do výstroje a zachytal si v NHL. Ale ve 38 letech, navíc poté, co v minulé sezoně po krevních sraženinách v nejslavnější lize neodchytal ani zápas, tuší, že už to nemusí klapnout. „Může přijít konec, s tím jsem smířený,“ tvrdí gólman Tomáš Vokoun, dvojnásobný mistr světa. Zatím se ale snaží tyhle myšlenky zaplašit.
Není to tak, že je jako na trní a nedočkavě se vrhá po každém zvonícím telefonu, jestli náhodou nevolá agent. „Ještě se mi nechce definitivně končit, ale jsem realista. Zatím to moc růžově nevypadá,“ říká jeden z nejspolehlivějších brankářů v NHL minulých let. Naposledy chytal za Pittsburgh, v minulém ročníku ale nastoupil pouze dvakrát na farmě.
Jak to tedy momentálně s vámi vypadá? Podle agenta Allana Walshe jste nedávno odmítl dvě konkrétní nabídky.
„Šlo o týmy, které se ozvaly hned po prvním červenci, kdy jsem byl volným hráčem. A potom tu svou představu zopakovaly. Konkrétní být nechci, ale zatím mě nic neoslovilo do té míry, že bych po tom sáhnul.“
V jakém smyslu?
„Doposud to bylo jenom na záskok, nebo to místo vůbec nebylo jisté. Nejednalo se ani o nic lukrativního. A nejde jenom o hokejové hledisko, ale i o rodinné. Pokud to není nabídka, která mě opravdu osloví a je hokejově rozumná, je pro mě důležitější být doma s dětmi, než se stěhovat přes celou Ameriku.“
Jak se udržujete v kondici?
„Pravidelně chodím na led s mládežnickými týmy v rámci školy, do které chodí moje děti. Fyzicky se cítím dobře.“
Jste optimistou?
„Prostě čekám… Ale musím přiznat, že to momentálně nevypadá kdovíjak dobře. Je mi osmatřicet, předtím jsem rok nehrál, takže musím být připravený na všechno.“
I na konec kariéry?
„Samozřejmě se tohle může stát, dá se říct, že je to momentálně i ta pravděpodobnější varianta. Ale nic nebalím, uvidíme, stát se může cokoliv. Chuť hrát mám stále velikou, takže tomu nechávám otevřená vrátka.“
Jak dlouho jste ochotný čekat?
„Nemám na vybranou, musím čekat. Ale myslím si, že pokud se nic nevyvrbí během měsíce a něco, tak pochybuju, že by se potom něco našlo.“
Podle hlasu ale nepůsobíte nervózním dojmem.
„Beru to s nadhledem, nenervuju se. Nerad bych se loučil s kariérou jako hráč, který musel na poslední zápasy koukat jenom z tribuny, mám pořád pocit, že bych měl nějakému týmu co dát. Ale když to nevyjde, musel bych to vzít jako realitu. Svět se nezboří.“
Jak moc vám ztěžuje situaci, že jste v minulé sezoně po problémech s krevní sraženinou odchytal pouze dva zápasy na farmě?
„Určitě to není nic, co by mi pomohlo. Myslím si, že kdybych normálně hrál, teď bych neměl problém si sehnat práci. Ale takový je život, přišlo to náhle, nedalo se to ovlivnit. Chápu, že NHL je liga, v níž jsou nejlepší hráči na světě a vládne tu obrovská konkurence, takže pokud člověk ve 38 letech rok nechytá, kluby na to koukají. Je to škoda, protože před tím poraněním jsem měl výbornou sezonu, dařilo se mi. Nemyslím si, že by ta pauza měla nějak ovlivnit moji výkonnost, ale nezáleží na mně.“
Je pro vás komplikací také to, že se o práci uchází i legendární brankář Martin Brodeur?
„Nad tím jsem nepřemýšlel, ale když to říkáte, je možné, že je to momentálně trochu konkurent. Ani pro jednoho z nás to momentálně nevypadá bůhvíjak dobře, takže musíme počítat s tím, že už žádná nabídka nepřijde. Ale neberu to tak, že spolu soupeříme, každý jsme jiný. Ale v našich letech nemůžeme počítat s tím, že přijde deset nabídek a budeme se moct jimi prohrabovat…“
Musíte nejspíš čekat na to, že nějakému týmu nevyjde sázka na brankáře. Nebo přijde zranění.
„Možné je všechno, ale ani to, že se někomu nebude dařit, ještě neznamená, že hned sáhnou po mně. Navíc určitě nikomu nepřeju, aby se zranil, k tomu se ani moje myšlenky rozhodně neupínají. Beru to tak, že je to otevřené, i když nejsem příliš optimistický. Ale po šestnácti letech v NHL jsem v situaci, že když to nevyjde, nebudu z toho dělat tragédii.
Proč jste nechtěl jít na zkoušku do kempu?
„Tyhle nabídky přišly, ale rozhodl jsem se, že to pro mě není. Přeci jenom v mém věku už každý ví, co ode mě může očekávat. A jít někam na zkoušku… Tím nechci říct, že bych nad tím nějak ohrnoval nos, ale u brankářů je šance, že se prosadí v kempu, menší než u jiných hráčů. Jedině v případě zranění, ale to určitě nikomu nepřeju. Takže i když jsem měl možnost do kempu jít, netrvalo mi dlouho, než jsem se rozhodnul, že touto cestou jít nechci.“
Zdravotně se cítíte dobře?
„Ano, což je to hlavní. I proto si myslím, že bych ještě končit nemusel.“
Platí, že práce mimo NHL vás neláká?
„Je to tak. Buď zámoří, nebo nic. To už jsem se rozhodnul dávno, že do KHL nepůjdu. Takže když nevyjde NHL, skončím.“
A máte z toho momentu strach?
„Jakmile člověk překročí určitý věk, musí být nachystaný na to, že nebude hrát celý život. Takže už i ta minulá sezona mě docela dobře připravovala na to, jaké to bude, až hokej mít nebudu. Vzal bych to jako realitu.“
Jakou si najdete náplň?
„Tohle je zatím předčasné řešit, pořád se snažím upnout k tomu, že ještě budu hrát. Ale i teď mám docela nabitý program, není to tak, že bych seděl doma a nudil se.“
