Nebýt jeho už tu nejsem. Hvězda NHL po smrti otce pomáhá dětem
I když jeho jméno ještě není úplně nejznámější, patří čtyřiadvacetiletý Travis Hamonic mezi nejlepší mladé obránce současnosti. Však už také před rokem podepsal krásný sedmiletý kontrakt na 27 milionů dolarů. Vedla k němu ale dlouhá cesta, mimo jiné orámovaná nešťastnou smrtí otce v Travisových deseti letech. Ta obránce Islanders do budoucna velmi poznamenala, ale také inspirovala.
Už je to více než čtrnáct let ode dne, kdy Travisův otec Gerald zemřel na infarkt. I tak je ale jen málo momentů, které si z toho dne Hamonic nepamatuje. "Stalo se to v noci, vzbudil mě křik mojí sestry. Vyběhl jsem z pokoje, tátu akorát odváželi na lehátku, vůbec nemohl mluvit, měl jenom nataženou ruku a já jsem ji rychle chytil. To je moje úplně poslední vzpomínka na něj," řekl Hamonic v dokumentárním pořadu E:60 vysílaném na kanále ESPN.
"Svět se pro nás všechny v tu chvíli zastavil," řekla Travisova matka Lisa. Její muž, farmář z kanadské Manitoby, zemřel nečekaně ve 44 letech. Jeho jméno teď jako tetování zdobí Travisovo pravé předloktí, na bicepsu je pro změnu obrázek traktoru a sklizně. Tedy vzpomínka na místa, odkud rodina Hamonicových pochází.
VIDEO: Upoutávka na dokument, který bude vysílat ESPN
Jako správný Kanaďan byl i malý Travis veden k hokeji. A odmalička ukazoval svůj talent. Jeho otec byl navíc v hokeji také angažovaný, kdysi dokonce vedl jeden z týmů, ve kterém jeho malý syn nastupoval. "On byl můj hrdina. S ním po boku jsem se cítil tak bezpečně, jako nikdy," vykládal.
Uplynuly roky a z Travise je teď bohatý nadějný sportovec a také klíčový muž zadních řad Islanders. Na to, co se mu stalo v dětství, ale nezapomíná. V konfrontaci s nešťastným zážitkem z dětství je téměř denně. Islanders se totiž aktivně angažují u charitativní organizace, která se stará o děti, které v průběhu mládí přišly o někoho blízkého.
Ti, se kterými se vídá Hamonic, ale patří do speciální skupinky. Se čtyřiadvacetiletým hokejistou mají silnější pouto, mezi nimi totiž nejde jen o setkání, rozdání podpisů, nebo krátký pokec. "Snažím se jim pomoci a hlavně je přesvědčit o tom, že nikdy nejsou sami," vysvětluje hokejista.
Po každém domácím utkání od roku 2012 se Hamonic s dětmi setkává. V tuto chvíli to je 67 zápasů a více než 90 nových kamarádů. Každý z nich dostal například emailovou adresu přímo na hokejistu, aby se mohl ozvat, kdyby nastala nějaká krize.
"Plno těch dětí je ztracených, neví, kudy kam. V některých z nich vidím sám sebe před lety. Chci jim pomoci, vysvětlit, že i zítra vyjde slunce a bude zase lépe," vykládá řízný obránce.
A jeho slova potvrzuje i patnáctiletý Thomas Callahan, chlapec, který před pěti lety přišel o otce. "Nebýt pomoci od Travise, nevím... možná už bych tu ani nebyl," řekl.
Sám obránce mívá teď sice pravidelně u srdce hřejivý pocit, a to pokaždé, když může pomoci. Ale neznamená to, že i jeho samotného někdy nepřepadne smutek. "Vyměnil bych každé své utkání v NHL za jedno střídání, ve kterém by mě táta mohl vidět na ledě. A mohli jsme si o něm pak po zápase popovídat," řekl kanadský juniorský reprezentant.
I proto se před každým zápasem dívá na jedno místo v hale Islanders. Přesně na něm totiž kdysi ve městě St.Malo, ve kterém vyrůstal a hrál hokej, jeho otec vždycky sedával. "Myslím na něj a představuju si, že mě sleduje. A věřím, že ať bych byl na farmě, nebo hrál hokej, byl by na mě zkrátka pyšný. Při čemkoliv."
