Konečně jsme v jednom týmu, libují si Havlát s Eliášem
PŘÍMO Z USA | Dělí je od sebe pět let. Nevyrůstali spolu, potkali se prvně vlastně až v dospělosti. A v jednom týmu v NHL až teď. Přesto jsou to nerozluční parťáci. A na ledě dokonale sladěná dvojka. Patrik Eliáš (38 let) a Martin Havlát (33) válejí v Devils. „Snad Havliho tím svým neustálým povídáním při hře neotrávím,“ směje se zkušenější útočník ve společném dvojrozhovoru pro deník Sport.
Po tréninku si sedli v kabině New Jersey na zem, protahovali se. A mezitím se rozpovídali nejen o zraněních, která Havlátovi krutě limitují kariéru. „Ale už jsem se s tím musel naučit žít,“ tvrdí smířlivě juniorský i seniorský mistr světa ze stejného roku (2000).
Patriku, vy jste byl na ledě hned u svého kamaráda, když se minulý týden krvavě zranil ve Washingtonu, že?
Eliáš: „Přijel jsem za ním okamžitě.“
Havlát: „Co si vybavuju, tak se mě ptal, jestli to není rameno nebo něco podobnýho.“
Eliáš: „Vím, že s ním měl v minulosti problémy, takže to bylo to hlavní, co mě zajímalo. A že mu tam potom plápolal nějaký ret? To bylo v pohodě!“ (směje se)
Havlát: „Já jsem na něj právě křičel: ret, ret, ret! Aby věděl, co se děje. A on na to: ty jo, vždyť ty máš zlomenej nos!“
Eliáš: „Protože jak sis tam držel tu ruku, pořádně jsem to neviděl. Akorát ten nos. A vidíš, nakonec ho zlomenej nemáš, takže dobrý, co?“ Čas na fórky je pořád.
Havlát: „No jasně, on na mě neustále něco střílí. Protože ví, že se kvůli těm stehům nemůžu smát. Takže mě schválně rozesmívá.“
Čím nejvíc?
Eliáš: „Hned po zápase jsem mu říkal, jaká je škoda, že jsme zrušili Halloween party, protože by měl nejlepší masku. Nebo když jsem mu psal ohledně tréninků, hned jsem mu tam šoupnul něco o Scarface. Že je jako Al Pacino.“
Ale vážně, neříkal jste si, Martine, že to snad není pravda? Že přišlo další zranění?
Havlát: „Hned během toho zápasu, když mě sešívali a ležel jsem asi hodinku a půl na stole, jsem měl čas hodně přemýšlet. Hlavou si mi honila spousta věcí.“
Co třeba?
Havlát: „Že takhle rozbitej obličej je snad jediná věc, kterou jsem ještě předtím neměl.“
Jak jste vždycky, Patriku, vnímal jeho patálie?
Eliáš: „Určitě mi ho bylo líto. Párkrát jsem byl zraněný, ale zdaleka ne v takové míře. A vím, co to obnáší, když člověk něco má během sezony a pak se musí dostávat zpátky do formy a rytmu. Takže klobouk dolů před ním, že tohle dokáže. To musí být hrozně těžké na psychiku. On to ale v sobě má, že tohle umí.“
Dokážete už se nad to povznést?Nebo vám vrtá hlavou, proč zrovna vy máte tolik zranění?
Havlát: „Někdo je zdravý celou kariéru, někdo je druhý případ. Musím to takhle brát, nejde nad tím moc přemýšlet.“
Je těžké vyhánět z hlavy myšlenky typu: kde já mohl jinak být a kolik jsem mohl odehrát zápasů?
Havlát: „Na to, kolik jsem v NHL let, mám asi nejméně utkání ze všech, to je pravda. Ale takhle nad tím nemůžu dumat, musím koukat dopředu. Na kdyby se nehraje.“
Věřili jste vůbec, že si zahrajete v zámoří spolu v jednom týmu?
Havlát: „Za poslední roky, když někdo z nás podepisoval novou smlouvu, na to padla řeč. Ale nikdy to nevyšlo. Až teď. A jsem za to moc rád.“
Patriku, přiznejte, jak moc jste se za kamaráda u šéfa Lou Lamoriella přimlouval?
Eliáš: „Sehrál jsem v tom jenom informativní roli. Sami v klubu mi říkali, že by mohl být Havli volným hráčem a měl by zájem sem jít. Takže jsem odpovídal, že je to pořád kvalitní hokejista s velkým potenciálem. A že ta zranění možná ovlivnila to, jak na něj koukají ostatní týmy a trenéři. Ale dodal jsem, že když bude zdravý, může nám hodně pomoct. Pak už bylo na Louovi, jaké udělá rozhodnutí. A udělal to správné!“
Havlát: „Beru to jako novou kapitolu. Ale tím, že je tady spousta českých kluků, to mám hodně ulehčený. Hlavně díky Elimu. Je super, když vám na začátku pomáhá někdo, kdo má v klubu takovou pozici. Ale znám dobře i Židlu (Marka Židlického), s Jardou (Jágrem) jsem něco odehrál v reprezentaci. Takže mi to všichni ulehčují.“
Čím to, že zrovna vy dva jste si na ledě takhle sedli?
Eliáš: „Oba nás baví technický hokej, hrát dobře s pukem. Za celou kariéru jsem si takhle hokejově rozuměl se dvěma hráči. Péťou (Sýkorou) a pak tady s Havlisem. Nemusíme spolu hrát tři čtyři roky, ale když se setkáme, hned si to zase rychle vybavíme. Havli má neustále hlavu nahoře, i při tréninku, umí dát přihrávku.“
Havlát: „Zatím je začátek sezony, v NHL jsme předtím spolu nikdy nehráli. Ale věřím, že to ještě bude lepší.“
Eliáš: „Nebo si budeme ještě víc lézt na nervy! Tedy hlavně já jemu.“
Proč?
Eliáš: „Během zápasu pořád mluvím. Furt něco. Co se může zlepšit, jak si najet. Mám rád, když se člověk může bavit o hře. O detailech, protože ty rozhodují. Když o sobě víme, můžeme překvapit soupeře. A tím se dostat do šance.“
Vám to neleze na nervy?
Havlát: „Ještě ne, zatím je začátek. Ale z preventivních důvodů už jsem si dal radši jeden zápas pauzu. Abych si od něj odpočinul!“ (směje se)
Tušil jste, Martine, že Devils jsou přísnou organizací. Je přesto něco, co vás překvapilo?
Eliáš: (ihned do toho skočí): „Teď už všichni víme, proč se nechal takhle rozpárat. Aby se nemusel holit!“ (směje se)
Havlát: „Je pravda, že jsem úplně do hladka nebyl oholený asi deset let. Ale pozor, po zápase ve Washingtonu jsem měl v úmyslu se oholit! Teď s tím budu muset ale ještě chvilku počkat…“
Co, Martine, říkáte na to, že váš parťák takhle dlouho hraje v jednom týmu?Havlát: „Je to úžasný, takových hráčů v lize už moc není. Nikdo další už mě nenapadá, třeba jenom Patrick Marleau v San Jose.“
Eliáš: „Nebo Shane Doan ve Phoenixu, ten má ještě o něco víc zápasů.“
Jenže tomu se změnil název klubu! Teď je to Arizona…
Eliáš: (usměje se): „No jo vlastně. To já jsem pořád v jedněch Devils!“
Havlát: „Jak dlouho už vlastně? Sedmnáct, osmnáct sezon, ne?“
Eliáš: „Tohle je devatenáctá…“
Havlát: „To je super. Ještě musíš dát pár gólů i nahrávek, abys to mohl zakulatit a dobře to vypadalo.“
Eliáš: „A pak zakulatím sebe, abych dobře vypadal. A zabalím to.“ (směje se)
Máte na dosah velké milníky, blížíte se k tisícovce bodů (986) a čtyřem stovkám (394) gólů. Co to pro vás vlastně znamená?
Eliáš: „Určitě si toho vážím. Jsem spíše hráč, který tvoří hru, rád nahrává. Takže jsem si nikdy nemyslel, že budu mít tolik těch branek. Zvlášť v našem týmu, málokdy jsme byli ofenzivní mužstvo. Jedině na přelomu tisíciletí, kdy jsme hráli s Petrem Sýkorou. Jinak je to hodně o bránění, body se těžko dělají. Takže v tomto ohledu je to příjemné, kolik se mi jich podařilo už získat.“
Takže vašich blížících se tisíc bodů je kolik jinde? Třeba 1200 nebo 1300?Eliáš: „No, tak možná těch 1200…“ (směje se) Nebavili jste se spolu o tom, proč nejste kapitán?
Havlát: „Ty už jsi to ale chvíli dělal, co?“
Eliáš: „Jo, v sezoně 2006/07… Ale tehdy bych byl radši, kdybych kapitán nebyl.“
Havlát: „O tom jsme se nebavili, ale je jasný, že i když nemá to céčko na dresu (to má obránce Bryce Salvador), tak je jedním z hlavních lídrů.“
Po těch letech byste měl být tím největším, ne?
Eliáš: „Těžko říct, ale je pravda, že nikdo tady nemá tolik odkroucených let. Ale jsem spíše rád v této pozici, že céčko nemám. Víceméně je mi to jedno, ale v té době, kdy jsem byl kapitán, jsem musel dělat trošičku víc věcí. Musel jsem se to naučit. Ale v dnešní době, kdy tady trénuje Pete (deBoer), je vlastně jedno, kdo to céčko má. Nejenom já s ním mám výborný vztah, ale i všichni další hráči. Kdokoliv za ním může kdykoliv přijít.“
Jak jste si, Martine, zvykl na život v New Jersey?
Havlát: „Pro rodinu je to trochu jiné, hlavně pro malou dcerku (dva a půl roku). V Kalifornii mohla být pořád venku, tady už začíná teď být docela zima. Ale zase na druhou stranu už se těšíme na sníh, ona ho vlastně pořádně neviděla. Aspoň bude sranda.“
