Ještě loni neměl ve Spartě místo v elitních útocích, zato minulý týden se vrátil z kempu Pittsburghu Penguins, kde s klubem podepsal tříletý kontrakt. Dominik Simon má za sebou velice úspěšný rok v Plzni, ve kterém okusil i domácí mistrovství světa, což ho vyneslo až do NHL. Sní o tom, že si ji zahraje už první rok. „Doufám, že si najdu místo ve třetím či čtvrtém útoku,“ řekl v rozhovoru pro deník Sport.
V polovině července na nováčkovském kempu Dominik Simon poprvé ochutnal atmosféru NHL, když strávil týden v Pittsburghu, jenž ho letos draftoval ze 137. pozice. Byl v šatně prvního týmu a dokonce si vyzkoušel hokejku hvězdného Jevgenije Malkina. Zkrátka poznal to, jaké je to být hráčem Penguins.
Jaký byl nováčkovský kemp?
„Stále nám zdůrazňovali, abychom ve všem soutěžili a chtěli vyhrát, ať děláme cokoli. Jinak jsme byli na ledě jen třikrát, přičemž chtěli vidět, jak je každý z nás silný na puku, na tom se tam hodně staví. Byli jsme i hodně na suchu a ukazovali nám, jak máme v létě trénovat. Další dny jsme strávili třeba na vodě, návštěvou baseballového parku, měli jsme turnaj v kulečníku… Říkali nám, že máme poznat, jaké je to být Tučňákem.“
Soutěživost v sobě máte?
„Jasně, vždycky chci vyhrávat. Občas až moc. Když prohraju, jsem hodně naštvaný.“
Jaké byly pohovory se zástupci klubu?
„Mluvil jsem s Markem Recchim (mládežnický kouč) a Billem Guerinem (asistent generálního manažera), oba toho v NHL odehráli strašně moc, takže ví, o čem mluví. Probírali se mnou výsledky testů a radili mi, abych zesílil, ale také mi řekli, že šanci na první tým mám. Pak se ptali, kde budu trénovat, a když jsem jim odpověděl, že se budu připravovat u kondičního trenéra s Vladimírem Sobotkou, Tomášem Hertlem a Romanem Červenkou, uklidnilo je to. Vědí, jak je Sob silný.“
Jak jste se cítil na ledě mezi konkurencí, která sní o místu v NHL stejně jako vy?
„Atmosféra byla přátelská, i když občas zvláštní pohledy tam byly. Ale každý se soustředil hlavně sám na sebe. Na ledě jsem se snažil odvést to nejlepší stejně jako při testech, doufám, že se mi to podařilo a trochu jsem se ukázal.“
Nezkomplikoval vám pozici v klubu příchod hvězdného útočníka Phila Kessela z Toronta?
„Každý útočník, který do Pittsburghu přijde, mi zkomplikuje situaci. Tím spíše, když je takhle kvalitní… Je to jeden z hráčů, na kterém to budou stavět, ale já se zkusím probojovat do třetí čtvrté lajny, když tam bude mezírka. Kdyby to vyšlo hned, bylo by to neskutečné. Kdyby ne, tak bych na farmě makal dál, abych byl první, koho by povolali nahoru.“
Máte v sobě dostatek trpělivosti, abyste působil na farmě?
„Tu mám. Ale jdu do Pittsburghu kvůli tomu, abych hrál za první tým, a udělám pro to všechno. Farmy se ovšem vůbec nebojím.“
Nemůže být vaší výhodou, že jste o něco starší než většina hráčů, se kterými jste se na kempu potkal?
„Vnímám to, když bojuji o místo s mladšími kluky, proti kterým mám v chlapech odehráno o něco víc. O svých výhodách vím a budu se je snažit využít.“
Během kempu jste podepsal tříletou nováčkovskou smlouvu, a když nebudeme počítat bonusy, tak v NHL byste si vydělal přibližně 14 milionů korun a na farmě asi desetkrát méně. Je tohle pro vás důležité?
„Životní náklady jsou v Americe velké, ale o penězích to není. Měl jsem nabídku z Ruska, která by byla ještě lepší než ta z NHL, ale já si jdu za svým snem.“
Nabídka z KHL vás nenahlodala?
„Trochu ano, ale zase jsem věděl, že další šance z NHL už nemusí přijít. Prostě jsem se ‚zbláznil‘ a zkusil jsem to.“
Tamní média i fanoušky jste zaujal fotografií, na které jste ve stejné pozici jako tučňák v logu Pittsburghu. Viděl jste ji?
(smích) „Ano. Zrovna jsme trénovali, jak správně bruslit, a v tu chvíli mě vyfotili. Náhodou jsem se ocitl v pozici, že jsem vypadal jako ten tučňák, to bylo hodně vtipné, přitom takhle zvednutou nohu jsem nikdy neměl. Všichni jsme se tomu v kabině smáli.“
Jaký dojem ve vás zanechalo město?
„Přijel jsem tam o dva dny dřív, takže jsem si Pittsburgh lehce prošel – moc se mi líbí, přestože jsem si o něm četl, že je to město oceli, z čehož jsem měl trochu obavy, ale je to tam hrozně hezké. Místní žijí sportem, byl jsem se i podívat na baseballu, a to byl velký zážitek. Už se těším, až tam zajdu zase.“
Jaké je zázemí jednoho z nejlepších klubů na světě?
„Všechno tam je moderní a na nejvyšší úrovni. Byli jsme i v šatně prvního týmu a ta je obrovská – je tam jedna místnost na hokejky, další na brusle, spousta masážních stolů a velká posilovna s nejnovějšími stroji, vzadu je hokejová střelnice. Je tam i kuchyňka a obývák, kde si člověk může odpočinout. Je to ten nejlepší servis, co existuje, přizpůsobený na maximální výkon.“
Na střelnici jste si zkusil i hokejku Jevgenije Malkina, jaká je?
„Pár jich tam po sezoně zůstalo a jedna byla právě Malkina. Je hodně tvrdá, musel jsem do střely dát strašnou sílu a skoro mi upadla ruka. (smích)“
V klubu zanechal výraznou stopu Jaromír Jágr. Dýchla na vás?
„Když jsem četl různé komentáře, tak mě jeden hodně potěšil. Češi tam díky němu, Martinu Strakovi, Petru Nedvědovi, Robertu Langovi a dalším mají výbornou reputaci, a jeden člověk napsal, že bych mohl být další skvělý Čech v Pittsburghu. Paráda. Dost lidí také zajímalo, jaké bylo s ním hrát na mistrovství světa.“
Zato nyní je už neotřesitelnou ikonou Sidney Crosby.
„Vyprávěli nám o něm, když zdůrazňovali, abychom zůstali pokorní a nevyváděli blbosti. Dávali ho za příklad v tom, že je to nejslavnější a nejlepší hokejista světa, ale chová se jako normální kluk, který přidrží dveře starší paní a podobně. Je to sen se s ním potkat v jednom týmu.“
Nejste v Pittsburghu v rozpolcené pozici? Na jednu stranu je to skvělý a atraktivní klub, na druhou je v něm velká konkurence a minimálně první dva
útoky jsou nabité hvězdami.
„Je to samozřejmě oboustranné. Neskutečný klub, který je špičkou NHL, ale konkurence je tam strašně velká. Je těžké se dostat do jeho týmu, ale zase si myslím, že by v něm nějaké místo být mohlo, pokud budu podávat hodně dobré výkony.“
Co se s vámi vůbec stalo za poslední sezonu? Loni jste ve Spartě neměl jisté místo, zato teď máte smlouvu v NHL.
„Měl jsem velké štěstí, to je první věc. Hodně jsem se snažil soustředit na hokej a pořádně trénovat a vyšlo mi to, jsem za to hrozně šťastný. Pomohl mi přestup do Plzně a jsem rád, že jsem ho udělal. Vděčný jsem i za reprezentaci, kde jsem ve fázi omlazování dostal šanci a zahrál jsem si i na mistrovství světa, což byla zkušenost k nezaplacení. Doufám, že teď už nebudu mít jen smůlu.“
Je to všechno jen tím, že jste dostal větší příležitost, nebo jste i hokejově vyrostl?
„Určitě cítím, že jsem se hodně posunul. V Plzni jsem hrál hodně a ležela na mně velká zodpovědnost, takže to vůbec nebylo jednoduché.“
I když se vám ze začátku ročníku v Plzni nedařilo, trenér národního týmu Vladimír Růžička vás povolával.
„Klobouk dolů, strašně mi to pomohlo. Jsem mu za to vděčný, že mi tolik věřil, a doufám, že jsem mu to trochu vrátil. Na reprezentačních kempech jsem se necítil špatně, ale když jsem přišel do Plzně, tak to nebylo ono, to ím. I tak mě povolal.“
Čím to, že se vám tolik nedařilo? Po prvních jedenácti zápasech jste měl na kontě jen dvě asistence.
„Vstoupil jsem do nového prostředí, a jak jsem říkal – vnímal jsem velkou zodpovědnost. Hrál jsem v první lajně, ale nebodoval jsem, přestože jsem nastupoval v útoku s Vencou Pletkou a Ondřejem Kratěnou, což jsou skvělí hráči. Nehráli jsme špatně, šance jsme si vytvářeli, ovšem neproměňovali je. Pak mě poslali do čtvrté formace a zvednul jsem se.“
Před dvěma lety vás do kanadské juniorské soutěže Sparta nepustila, máte jí to za zlé?
„Teď už ne, i když tehdy jsem jí to měl za zlé, a hodně. Protože to byla jediná cesta do NHL, kterou jsem viděl. Celý život jsem směřoval do kanadské juniorky, takže jsem z toho tři dny nespal a nevěděl jsem, co mám dělat. Ale všechno špatné je k něčemu dobré a třeba zrovna takhle to mělo být. Díky tomu jsem mohl hrát v extralize, být i na mistrovství světa a mám zkušenosti z dospělého hokeje.“
Řeší se, kudy vede lepší cesta do NHL: jestli ze zámořských juniorských soutěží, nebo z Česka. Tu svou byste doporučil?
„Ano, mně se to povedlo. Tedy zatím v tom, že jsem podepsal smlouvu v NHL. Mezi chlapy jsem nabral cenné zkušenosti a tři roky mezi dospělými mi hodně pomohly. Každý si svoji cestu ale musí najít, zrovna ta má je ojedinělá, ale tady se s hokejisty pracuje čím dál tím líp a myslím, že podobných případů bude přibývat.“
V Plzni vás lákali, abyste zůstal ještě sezonu, která by vás ještě víc posunula. Nad tím jste nepřemýšlel?
„Přemýšlel, protože trenéři mi říkali, že bych hrál hodně a měl bych strašně moc prostoru, navíc je tam skvělá parta. Kvůli tomu mě to mrzelo. Ale když jsem měl šanci jít do NHL, rozhodl jsem se pro zámoří.“
