Dálkař Juška se před MS v Tokiu chystá na životní skok: Letos je to dost otevřené
Většinu sezony strávil dálkař Radek Juška v rekonvalescenci po jarním zranění kotníku, do pohody se ale dostal včas. Právě ve čtvrtek se přesune z přípravného kempu v Iwaki do Tokia, kde mu půjde o prodloužení série sezon za hranicí osmi metrů. Pokud to dokáže, bude ve hře. „Myslím, že 835 by mohlo zacinkat,“ věří. Jeho národní rekord je jenom o čtyři centimetry horší.
Japonskou hospůdku se suši měl na dohled od hotelového vchodu. Klidné uličky třísettisícového města se táhly dostatečně daleko od zneklidňující předstartovní vřavy Tokia. K tomu luxus komfortního prostoru na atletickém stadionu. Radek Juška se v Iwaki naladil a v Tokiu půjde ukázat, že je po nepříjemném zranění kotníku zase ve formě.
Jak se vám líbí v Iwaki?
„Je to tady super. Není tady vůbec žádný nátřesk. Stadion máme úplně pro sebe, což je geniální. Nemusíme se mačkat na sektorech, daleko dojíždět. Máme to maximálně deset minut autem. Je to pohoda. Jsme páni svého času, což je asi to nejlepší. Jsme tu s (výškařem) Honzou Štefelou a (desetibojařem) Vildou Stráským. Je to malá, pohodová skupinka. Zatím jde všechno podle plánu.“
Bylo pro vás důležité se před vrcholem sezony trochu uklidit mimo hluk Tokia?
„Myslím si, že to je super. Člověk není ve stresu, má klid sám na sebe. Je to fajn věc, člověk může dělat, co zrovna potřebuje. Nemusí čekat na sektoru, jestli nebude deset patnáct kluků skákat, může si to udělat podle svého. Na stadionu jsme úplně sami. Jestli jsem dobře zaslechl, udělali to čistě jenom pro nás. Co se týče vybavení, je tam úplně všechno. Nemají to vytažené, aby jim to nerozpustilo sluníčko. Ale Honza Štefela skákal a stačilo jim říct a během pár minut měli poskládané doskočiště a mohlo se jít na to.“
Ochutnal jste místní suši?
„Byli jsme jenom v rámci kilometru, dvou kolem hotelu. Jsou to úplně poklidné uličky. Není tady žádný ruch. Auta jezdí, ale není tu shon, je to daleko klidnější než Praha. Bombastické. Jsou tu typické, klasické, japonské obchůdky. Suši máme deset metrů od východu z hotelu. Ochutnali jsme a bylo to super. Já mám celkově Asii rád.“
Letošní sezonu vám ztížilo zranění kotníku při červnovém závodě v Košicích, kde jste přitom skočil nadějných 798 centimetrů. Jak to ovlivnilo další průběh roku?
„Jelikož to bylo na začátku sezony, tak to byla velká škoda. Byl jsem v rozjezdu, Košice ukázaly, že forma stoupala. Těch 798 na jednu stranu potěšilo, na druhou stranu zamrzelo. Potom přišla tahle stopka. Člověk z toho byl smutný, ale nebylo to tak, že bychom do toho hodili vidle. Věděli jsme, že jsem na tom hodně dobře v rankingu, český limit jsem měl splněný. Věnovali jsme veškeré úsilí a dání se dohromady až k mistrovství světa.“
VÝVOJ VÝKONNOSTI RADKA JUŠKY
Rok | Výkon (cm) |
2025 | 798 |
2024 | 815 |
2023 | 815 |
2022 | 811 |
2021 | 811 |
2020 | 810 |
2019 | 788 (hala) |
2018 | 827 |
2017 | 831 |
2016 | 811 |
2015 | 815 |
Jak dlouho vám to trvalo?
„Dávali jsme si na čas. Nechtěli jsme to urychlit, něco zanedbat. Pomaloučku, polehoučku jsme do toho šlapali. I mistrovství republiky jsem šel úplně z plného tréninku. Předtím jsem skákal jenom jednou, fakt to byly takové začátky. Za ty roky stačí člověku míň, nemusí skákat každý týden. Od roku 2015 jsem každý rok skočil osm metrů, kromě roku 2019, kdy jsem měl únavovku. A letos to ještě nemám. Jediná možnost je teď na mistrovství světa.“
Potřebuje mít dálkař pocit, že má osm metrů v nohách?
„Osm metrů je extratřída. Když to člověk skočí, může se dostat na Diamantové ligy a větší soutěže. Je daleko větší šance dostat se do finále, užšího finále. Pro dálkaře je celkově osmimetrová hranice magická, když se na ní ustálí a povede se jí skákat několik let po sobě, je to strašně super.“
Váš národní rekord z roku 2017 je ale dokonce 831 centimetrů, což už je vzdálenost blízká boji o medaile. Věříte, že vám podobný pokus uletí v Tokiu?
„Pořád v to doufám. Když jsem byl po tréninku na masáži, bavili jsme se s naším fyziem, kdo by letos z dálkařů mohl být želízko v ohni. Letos je to otevřené, protože i Miltiadisovi Tentoglouovi to zatím nějak extra nejde. On to samozřejmě pak na velké akci umí, ale nenapadlo mě žádné jméno, které by úplně kralovalo. Je to dost otevřené a myslím, že těch 835 by mohlo zacinkat.“
Vloni v Paříži jste v kvalifikaci zazářil výkonem 815 centimetrů, ale finále vám pak tolik nevyšlo. Co se musí stát, aby to v Tokiu klaplo v pravý moment?
„Podle mě se musí sejít úplně všechno. Myslím, že každý dálkař by chtěl, aby měl dálky konzistentní a skákal kolem osmi a osmi deseti. A potom aby to na velké akci ulítlo. S dnešními kamerami na prkně, novými pravidly, to chce mít milimetrový pokus, aby se seřadily snad všechny hvězdy na nebi.“
Dálka mužů na MS v Tokiupondělí 15. září 12.40 kvalifikace středa 17. září 13.50 finále |
