Nakládal o čekání na šanci v NHL: Říkal jsem si, proč mě tam tahali
Před rokem na mistrovství světa v Praze Jakub Nakládal zářil, líbil se i v NHL a jako nedraftovaný hráč podepsal smlouvu s Calgary. Klub mu sliboval: Když budeš makat, šance přijde. Jenže až do února hrál jenom na farmě. „Možná jsem byl na začátku trochu naivní,“ říká 28letý obránce. Na konci sezony se všechno zlomilo. Odchovanec Pardubic odehrál 27 zápasů.
Přesně si vychutnal, jaké to je, když v NHL Evropana testují, jestli si šanci vůbec zaslouží. Jakub Nakládal poslouchal, jak je na farmě všechno super, že hraje skvěle. Ale pozvánka do výtahu nahoru? Dlouho nic. Nejhorší to bylo po Vánocích. „Říkal jsem si, proč mě tam vůbec tahali,“ přiznává obránce. Ale vydržel. A teď v Calgary rád pokračoval.
Nakonec tedy všechno dopadlo, jak jste si maloval?
„Je to tak a zaplaťpánbůh za to. Neštěstí jednoho je klika pro druhého, díky tomu, že Wideman dostal trest na 20 zápasů a Láďa Šmíd se zranil, já dostal víc prostoru. Kdo ví, co by bylo, kdyby se nic takového nestalo. Naštěstí mě tohle už nemusí zajímat.“
Poslouchat do února, jak je všechno super, a přitom být bez jediného startu v NHL, musela být docela muka, ne?
„Můžete si říkat, že budete trpělivý, že se kousnete. Bavil jsem se s některými kluky, co byli na farmě, mluvil jsem o tom s agentem, snažil se připravit na všechno, co může nastat. A pořád si říkáte, že jdete do Ameriky kvůli NHL a všechno vydržíte. Jenže v reálu vypadá těch pět měsíců, kdy čekáte, jestli to přijde, mnohem hůř.“
Honí se pak hlavou divoké myšlenky?
„Právě, teď řeknu, že to bylo v pohodě. Zpětně to šlo vydržet, když tam byla ta odměna na konci. Ale když dlouho nic nepřicházelo, frustrace se objevila. Na farmě jsem měl hodně prostoru, trenéři mi věřili, tam jsem si neměl na co stěžovat.“
Jenže vy jste odletěl hrát NHL...
„Jo, jenže teď vím, že když nejste Crosby a podepíšete dvoucestnou smlouvu, je lepší, když trochu počítáte s tím, že všechno tak jednoduchý nebude. Stejně ale stojí za to tuhle cestu zkusit.“
I když vsadíte relativně pohodový život a velké peníze v KHL proti nejistotě na farmě?
„Přesně tak. Já jsem ale fakt věřil, že postupně ten první tým udělám, i když to risk byl. Hodně mi i pomohlo, že když jsme to konzultovali s manželkou, stála za mnou, že do Ameriky půjdeme. Pak nebylo, co řešit. Věděl jsem, že do toho jde se mnou a všechno zvládneme.“
Generální manažer vám sliboval, že když budete pracovat, do NHL se dostanete. Ale upřímně, kolikrát vás do toho začátku února napadlo: Ten chlap mi kecal?
(usměje se) „Možná jsem byl na začátku naivní. Říkal jsem si, že vědí, kolik mi je, že mám rodinu a co mám za sebou. Přeci se mnou musí mít nějaký záměr, když mě podepisují. Faktem je, že oni neměli co ztratit, když mě udělali, já trochu jo. Nechodí to tak, že by mi dali něco jen tak, jen proto, že máte svůj věk, rodinu, jdete kvůli nim do jiného prostředí. Na farmě mě občas napadalo, proč mě tam tahali, když mě nenechají hrát nahoře. Agent mě uklidňoval, že jsou se mnou spokojeni, že mám dál makat.“
To vám bylo asi platné, co?
„To teda. (směje se) Po Vánocích to bylo asi nejhorší. To už jsem si říkal, že prostě nevím, co víc mám dělat, aby si mě do NHL zavolali. Ono to tam ale tak chodí, že vás chtějí třeba zocelit po psychické stránce, nebo zkouší, jaký je kluk z Evropy člověk, jaký má charakter.“
Vás si Calgary takhle testovalo v AHL?
„Asi nějakou dobu taky, určitě koukali, jak budu reagovat. Ale bylo to i o tom, že nahoře místo v danou chvíli holt nebylo. Na druhou stranu, pak si zase šance o to víc vážíte.“
Se smlouvou to nějak dopadne
Chtěl byste v Calgary pokračovat dál?
„Moc rád, když jsme se po sezoně bavili s manažerem, říkal, že by mě i oni podepsat chtěli. Musí si teď vyřešit tým, aby se pro mě vytvořilo místo.“
Dostanete už jednocestnou smlouvu?
„Bavili jsme se o tom a samozřejmě by se mi to líbilo. Ale v tuhle chvíli nevím, jak přesně se všechno vyvíjí. Pokud bych do 1. července nabídku nedostal, šel bych na trh volných hráčů. Ono to nějak dopadne.“
Kvůli strachu ze zranění a jednání o nové smlouvě jste odmítl i mistrovství světa v Moskvě?
„Hlavní důvod byl, že jsem měsíc před koncem sezony dostal ránu do kotníku. Bral jsem prášky na bolest, brusle musela být vypolstrovaná, abych tam s nohou vůbec vydržel. Poslední zápas sezony jsem už ani nehrál, zhoršovalo se to. Kvůli tomu jsem se omluvil panu Vůjtkovi. Dost mě ten kotník otravoval. Hrát se s tím dalo, ale nebylo to ono, potřeboval jsem se dát dohromady. Teď potřebuju s kondičním trenérem Ivanem Svědíkem makat snad ještě víc než před rokem. Léto promarodit nemůžu.“
Čekalo se, že v Moskvě jste mohl zabojovat o nominaci na Světový pohár. Zaskočilo vás, že dorazila stejně?
„Dost. Říkal jsem si, že když nejedu na mistrovství, šance je hodně malá. Když mi to volal Růča (generální manažer reprezentace Martin Ručinský) den před zveřejněním nominace, tak jsem koukal. Já ani vůbec nekoumal, jestli tam budu, nebo ne. Bral jsem, že spíš ne. Teď jsem za to ohromně rád a těším se do Toronta.“
Jenže podle kanadského tisku pojedete s týmem spíš na výlet...
„Já vím, četl jsem ty prognózy, podle The Hockey News máme být nejhorší.“
Štve vás taková předpověď?
„Je mi úplně jedno. Ať si píšou, co chtějí. Když se podíváte na sestavy všech soupeřů, tak jsou neskutečně našlapaný. My ale taky nemáme špatný tým.“
Podle The Hockey News je nejslabší českou stránkou obrana. To ani trochu neštve?
„Když se podíváme pár let dozadu, koho jsme měli v NHL, tak se s hráči jako Hamrlík, Kaberle nebo Šlégr srovnávat nemůžeme. A je potřeba být trochu soudný, s kanadskou nebo švédskou obranou se měřit, co do jmen, prostě nemůžeme. Jenže jenom o hvězdách to taky není. V Torontu to bude krátký turnaj, stát se může všechno, takže nemá cenu si dělat hlavu z toho, jestli o nás někdo píše, že máme vyhořet. Aby taky nevyhořeli favoriti.“
Takže Česko bez šance není?
„Nemáme vzadu nikoho, kdo by neuměl nahrát, nebo by neuměl s pukem. Když zahrajeme maximum, přijde momentální forma, může se stát cokoliv.“
