Od samého začátku ankety to bylo jasné. Hašek, nebo Jágr? Nakonec o pouhé dva body triumfoval Dominik Hašek, podle řady světových expertů vůbec nejlepší gólman historie. 495 ku 493, tak těsný bodový rozdíl oddělil oba hokejové titány. „Těší mě to,“ netajil vládce žebříčku deníku Sport, který tento týden vyhlašoval 50 Čechů s nejvýraznější stopou na planetě NHL.
To období bylo z dnešního pohledu neuvěřitelné. Tandem Hašek - Jágr prakticky po každé sezoně NHL oblékal smokink a chodil si pro nejcennější individuální trofeje. Pro jednu, pro dvě, někdy pro tři. Pravěk. „Ale nezoufejme. Z mladých pušek tam máme Pastrňáka nebo Zachu ,“ nebrečí legendární brankář, kterého chtěl národ po olympiádě v Naganu za prezidenta.
Co říkáte čerstvému triumfu?
„Jarda ještě hraje, takže chápu, že jste ho nemohli vyhlásit vítězem...“ (usmívá se)
A dál?
„Je to hezké, děkuju za důvěru. Těší mě to. Na takové ankety se člověk dívá jinak po kariéře. Během ní řeší víc sport, později je rád za každé ocenění. O to víc, když skončí výš než Jarda... Je mi jasné, že srovnávat tolik hráčů na tolika pozicích je nesmírně obtížné. Útočníci a brankáři, to jsou speciální pozice. A s Jardou jsme se v NHL něco nahráli. V tomto případě jde o názor novinářů, kteří se v hokeji pohybují, rozumí mu. Jak říkám, je to hezké, ale nic se nevyrovná vybojovanému vítězství na ledě.“
Není to nový názor, ale i u nás měl velkou hodnotu. Jde o dopad na výkon týmu, který jste měl možná o fous větší či výraznější než Jágr. Co vy na to?
„K tomu se mi těžko vyjadřuje. Z mého pohledu měl Jarda trochu nevýhodu, že hrál v jednom týmu s Mariem Lemieuxem , jasným lídrem mužstva, kolem nějž se všechno točilo. Takže i když hlavně během cesty za druhým Stanley Cupem Jarda dával nesmírně důležité góly, byl pořád braný za mladého kluka. Všechna sláva, ale i tlak šly za Mariem. Na to možná Jarda trochu doplatil. Později, po odchodu z Pittsburghu, pokud se nepletu, už nebyl všude jasnou jedničkou týmu. Dál sbíral body ve velkém, ale roli Maria neměl.“
Máte nový život, podnikáte, dál sportujete, jak jen to jde, přesto: nezasteskne se vám někdy po těch velkých bitvách?
„Život se každému vrcholovému sportovci jednou změní, a tak je to třeba brát, přijmout věci, jak jsou. Nezbude vám, než se s tím smířit. Začne vám nový život, hledáte jiné uspokojení, ale něco se nemění: pořád tomu musíte dávat sto procent, veškeré nadšení. Já teď žiju byznysem a myslivostí. A naplňuje mě to. Jinak zrovna dnes (ve středu) jsme hráli hokej a vyhráli 4:3. Takže dobrý... (usmívá se) Nebylo to sice před osmnácti tisíci lidmi, ale i tahle malá výhra potěší.“
Koho byste ve své soukromé hitparádě nevynechal vy?
„Kdybych mohl vybírat ze všech našich hokejistů, ať už hráli nebo nehráli NHL, do útoku bych dal Jardu Jágra, ten tam musí být. Pak Milana Nového a Vláďu Martince. Ale chtěl bych tam mít i Vláďu Růžičku . To by mohl být náhradník za Balíka Novýho. Každopádně, Růža by musel bránit, asi poprvé v životě.“ (směje se)
Koho máte na beku?
„Ríšu Šmehlíka, hrávali jsme spolu, hrozně si ho vážím. Nenápadný obránce, který nikdy nebyl hodnocen v superlativech, avšak na ledě odváděl obrovské množství práce. A vedle něj asi Frantu Pospíšila, případně Oldu Machače.“
Sledujete současnou NHL? Asi to není moc horké, že?
„Není. Podívám se občas na nějaké góly, fauly, jednou týdně na tabulku, zajímá mě postavení Buffala a Detroitu. Mrknu na statistiky, kdo vede bodování. Rozhodně kvůli NHL ráno nevstávám.“
Máte oblíbeného hráče mezi současnou generací?
„Ani ne. Zajímají mě tři, čtyři hráči. Jarda, Crosby , McDavid a Kane. Toho ještě pamatuju z Bufala, když byl malý kluk. Každého zajímají hlavně hvězdy, já nejsem výjimkou.“
Connora McDavida monitorujete kvůli humbuku kolem něj, anebo je to podle vás pan Hráč?
„Mašinérie kolem něj běží naplno, ale on je hlavně opravdu dobrej. Super je, že Edmonton táhne do play off, není to jenom o jeho bodech. Klobouk dolů před ním. Určitě je dost dobrým lídrem a nejspíš nejlepším hráčem NHL. Doufám, že se do konce sezony dostane aspoň na devadesát bodů.“
Stovkařů rok od roku ubývá, čím vším to je?
„Jednoznačně proměnou NHL v lepší, kvalitnější ligu. Obrana je propracovanější a pak jsou i lepší brankáři. Jejich styl se vyvinul. Někdo tvrdí, že jsem s tím začal já, ale to fakt nevím, je to vedlejší. Když se podívám na mladé gólmany, jsou lepší, než jsme bývali my na přelomu osmdesátých a devadesátých letech. Bez debat. S tím, co jsme tenkrát uměli my, bychom dnes neměli šanci.“
Sto pro?
„Ano. Je to díky lepší výstroji. Díky ní mohou naplno trénovat, nemusí se obávat, že ho v tréninku trefí do ramene nebo do lokte. Z toho důvodu jsou ti kluci líp připraveni. Výzbroj šla neskutečně nahoru. Útočníci mají těžší práci, než dřív.“
Uměl byste McDavida porovnat s nějakou ikonou vaší éry?
„To nedokážu. Každopádně dnešních 100 bodů se dá srovnat se 150 body z období osmdesátých let nebo z počátku devadesátých.“
Co je smutné, česká stopa v NHL je čím dál méně viditelná. S Jágrem jste sbírali nejvzácnější trofeje, to je dnes zcela nereálné. Klesá počet zdejších zástupců v lize, málokterý hráč náleží do elitních formací. Co říkáte na český ústup z pozic?
„Je fakt, že krom Jardy jsme měli další skvělé hráče v popředí. Hejduka , Langa, Straku , Ručinského, Reichla . Generace, z nichž jsem vybral pár jmen, se nerodí každých pět let. Teď jde o to, aby se naše pozice dál nezhoršovala. Ale nezoufejme. Z mladých pušek tam máme Pastrňáka nebo Zachu.“
U Zachy, šestky draftu, zůstanu. Má na to stát se letitým členem první, druhé formace?
„A proč ne? Takový Joe Thornton nebyl do svých třiadvaceti moc vidět a pak se stal hráčem par excellence. Je samozřejmě škoda, že nemáme pravidelně hráče v top 10 bodování, pět, šest hráčů v padesátce a taky beka, co odehraje pětadvacet minut za zápas, jako bývali Roman Hamrlík , Ríša Šmehlík nebo Tomáš Kaberle . Obránce, na kterých by mužstvo stavělo hru, co nastupuje na přesilovku i oslabení. Posledním takovým byl snad Marek Židlický , pro mě pan Přesilovka.“
Když na vás vyhrknu, abyste mi z fl eku řekl svoje nejsilnější zážitky z NHL, co máte v hlavě?
„První Stanley Cup a moje léta v Buff alu. Tam jsem se stal prakticky z farmářského brankáře největší hvězdou. Ačkoli jsme se Sabres nevyhráli Stanley Cup, prožil jsem tam nádherné období. Devět let, osmkrát play off, z ničeho jsem se dostal až nahoru. Během té štace jsme vyhráli i Nagano, to k tomu krásně pasovalo.“
V mnoha očích jste do špičky vytáhl naprosto průměrný tým. To vám nevadilo? Anebo to bylo o to sladší?
„Takhle nějak to bylo, nikdo nám nikdy nedával velké šance. Ale víte, já se tím nikdy netrápil, ani jsem takhle nepřemýšlel. My se pořád zlepšovali, postupně jsme se dostali až do semifinále a finále Stanley Cupu, byli jsme bojovníci. A hlavně, v tak malém městě jsme dokázali vyprodávat halu, jeden zápas po druhém, způsobili jsme nadšení místních lidí. Nebyli jsme žádný New York nebo Detroit. S podporou veřejnosti vás hokej o něco víc baví, dáváte tomu nějaké procento navíc.“
Kdybyste dnes zavolal šéfovi Sabres, že potřebujete lóži pro sebe a kamarády, vyhoví vám?
„Nevím, jestli bych ji dostal celou, rozhodně by se klub o mě a moje kamarády náležitě postaral. Takhle, na víkendový zápas bych ji celou nejspíš nedostal, ve všední den ano.“ (usmívá se)
Vybaví se vám první a poslední zápas v NHL?
„První v Hartfordu 1:1 a poslední v Nashvillu, porážka o gól. Detaily už nevím.“
Nejeden fanoušek se trápí otázkou, proč Dominátor nevychovává své nástupce. Takže proč?
„Někdo trénuje, někdo dělá manažera, další se stal majitelem klubu, jiný našel zalíbení v politice... Já zase vytvářím novou značku. Nedávám hokej stranou, mám charitativní program v Buffalu, kdokoli mě osloví, snažím se vyhovět, ale kdybych měl přejít na trenérskou dráhu, musel bych se jí věnovat každý den. Tuhle touhu v sobě necítím. Lámat to něco přes koleno nemá cenu.“
Kdo se vám stará o vydělané peníze v NHL?
„To je spíš soukromá záležitost, nezlobte se. Ale napadá mě jedna vtipná příhoda, ilustrující, jak jsem se o peníze staral během kariéry. Pamatuju si, jak jsem kdysi asi tři neděle vozil v autě pohozený šek do banky, přitom byl na několik set tisíc dolarů, málem propadl. Když hrajete, o peníze se nestaráte. Koupíte si kvádro, jdete s klukama na večeři, víc neřešíte. Jasně, cítíte se dobře, že jste zajištěný, ale mnohem víc myslíte na sportovní věci. Až když skončíte, začnete počítat, co vám zbylo, co můžete pustit, v uvozovkách rozházet. Dojde vám, že už si na takové peníze nikdy nepřijdete. Nebo s velkou pravděpodobností ne.“
