Jedna věc je historické pořadí v individuálních kategoriích, mezi dobyvateli má Jágr navrch. Jenže tahle čísla nevypovídají celou pravdu o hráči. O tom, jaký přínos je schopný svým parťákům zajistit. A tam vlastní jasnou převahu Dominik Hašek.
Bývaly to jeho ohromující akrobatické výkony v brankovišti, jimiž dokázal vyhrávat nevyrovnaná utkání ve prospěch svého týmu. Dominátor ve své životní formě vytáhl nanicovaté Buff alo, napěchované průměrnými hráči, mezi absolutní špičku NHL, až téměř ke Stanley Cupu. Jako byste dnes válčili o pohár s Arizonou.
Ve svých nejlepších letech stlačil gólový průměr hluboko pod dvě branky na zápas. Sám se pak dočkal svatého grálu mezi mnohem šikovnější skvadrou v Detroitu, kde stále patřil mezi lídry.
POLEMIKA: Zanechal v NHL větší stopu? Jágr, mluví pro něj historická bilance
Hašek svým neortodoxním stylem a skvělou výkonností v NHL zcela změnil pohled na brankářské řemeslo, uvolnil „pravidla“ chytání.
Díky jeho neobvyklému přístupu gólmani začali více věřit své přirozenosti, trhali šablony, trenéři gólmanů změnili postupy učení. O ničem takovém v Jágrově případě není zmínka.
NHL oceňuje nejužitečnější hokejisty Hartovou cenou. Dominátor během kariéry obdržel dvě, Jágr jednu, to je další argument.
On bavil. On chránil.