Byla to fotka, která se o víkendu bleskově šířila po internetu. Dominik Hašek si pořizoval selfie s Bobbym Orrem. Legendární brankář Sportu poskytl originál. „Je to moc hezká vzpomínka,“ řekl o setkání se slavným obráncem v rámci vyhlášení stovky nejlepších hokejistů NHL všech dob v Los Angeles. Slyšel spoustu pochvalných slov, která ho potěšila.
Cvak! Přesně v době, kdy proti sobě a Orrovi namířil mobil, ho zvěčnili fotografové z NHL. Fotku umístili na twitter a ihned se rojily lajky. Na snímku se sešly dvě osobnosti, které výrazně změnily chod NHL. „Byl to super zážitek,“ říká o víkendové akci Dominik Hašek, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu.
Proč jste si k selfie vybral zrovna Bobbyho Orra?
„Známe se už z dřívějška. Je pro každou srandu, je to velmi přátelský typ.“
Při jaké příležitosti fotka vznikla?
„Krátce poté, co všem, kteří se dostali mezi nejlepší stovku, předali slavnostní saka. Já si ho zrovna odložil a než jsem si vzal to svoje původní, udělal jsem si tohle selfíčko. Proto mám na sobě košili.“
Čím vás Orr nejvíce inspiroval?
„Vím, že mnozí experti považují právě jeho a Wayna Gretzkého za dvě největší osobnosti v historii NHL. Když se bavím se zástupci starší generace, všichni uznávají, že Wayne měl nejvíce bodů, ale jestli někdo nejvíc změnil hokej, byl to Bobby Orr. Jako obránce přišel s úplně novým pojetím, navíc to byl elegán. Vyhrál dvakrát Stanley Cup a záběr na to, jak střílí v prodloužení vítězný gól, je vůbec neprodávanější hokejovou fotkou všech dob. Takže Orr byl jenom jeden. Stejně jako Wayne.“
I podle vašeho názoru jsou to dvě největší osobnosti v historii?
„Jestli se ptáte na Orra, je to pro mě těžká otázka, protože jsem ho viděl hrát jenom v roce 1976 na Kanadském poháru. Jenže v tu dobu už měl za sebou asi pět operací kolen. Údajně vůbec nemohl chodit a vždycky ho jenom postavili na led. Alespoň co říkali spoluhráči... Jeho kariéra byla u konce, protože kvůli kolenům nemohl hrát.“
Jak se cítí teď?
„Dobře. Říkal mi, že kolena už jsou v pořádku, protože nejsou jeho. (usměje se) Takže může chodit. Tehdy se ještě kolena nedala operovat jako v dnešní době, proto musel brzo skončit. Z vyprávění vím, že když byl v nejlepších letech, tak si diktoval tempo hry. Když se rozhodl, že se bude hrát rychlý hokej, tak se hrál. Celá NHL se musela přizpůsobovat jemu.“
Také o vás se říká, že jste výrazně změnil styl chytání, podobná slova zazněla i v Los Angeles. Byl jste hodně potěšený?
„Určitě ano. Popravdě říkám, že když jsem hrál, nikdy jsem si to neuvědomoval. Až když člověk skončí a slyší, jak mu lidi říkají, že se rádi dívali, když jsem v devadesátých letech chytal v Buffalu, tak to potěší. Jsem poctěný, že jsem se dostal mezi takové hráče.“
Respektu se vám dostalo opravdu dost.
„Když prožíváte kariéru, vůbec nepřemýšlíte nad tím, kam vás jednou zařadí experti. To je vedlejší. Ale když teď vidím, že mě dokonce v nějakém žebříčku umístili i nad Jardu Jágra, moc si toho vážím.“
Ocenění hráči vhazovali při nápaditém ceremoniálu před Utkáním hvězd čestné buly. Uvědomujete si, koho z aktivních hráčů jste měl naproti?
„Nevím. Všechny ty kluky ani neznám, je to jiná generace. Vím, že jsem si tam podal ruce s asi pěti hráči, bylo to příjemný. Jednomu z nich jsem dal i puk, ale pořádně nevím, u koho skončil.“
Nechal jste se vyfotit s dalšími oceněnými brankáři, kteří jsou spolu s vámi členy Síně slávy. I tohle je krásná vzpomínka, že?
„Musím říct, že tuhle fotku jsem zorganizoval já. Protože tohle už se nebude nejspíš nikdy opakovat, abychom se takhle sešli.“
S kým jste si nejlépe popovídal?
„Asi s Tonym Espositem, je s ním velká sranda. Ale i s dalšími. Třeba jsem nevěděl, že jsme se s Billym Smithem minuli, končil kariéru těsně předtím, než já jsem v roce 1990 do NHL přišel.“
Jaký zážitek byl pro vás nejsilnější?
„Moc se to povedlo, opravdu to bylo výjimečné setkání. Proto se všichni rádi sjeli. Nedokážu si představit, že se ještě stane, aby se spolu objevilo tolik hvězd. Třeba až zase po sto letech. Vážím si, že jsem u toho mohl být. Navíc vyšlo počasí, bylo to super.“
A co jste říkal na samotné Utkání hvězd?
„Nový formát se mi líbil, mělo to náboj. Šlo o vítězství, hrálo se o poměrně tučnou prémii (milion dolarů), takže to bylo zajímavé. V hledišti jsem se hodně bavil.
