Zpočátku tomu nechtěl věřit. Ne, že to přišlo, ale že to přišlo tak brzy. „Byl jsem lehce v šoku,“ přiznává gólman Ondřej Pavelec, který se z Winnipegu stěhuje do víru velkoměsta. S New York Rangers podepsal roční smlouvu za 1,3 milionu dolarů (asi 27 milionů korun). Zatím to vypadá, že by jako dvojka měl jistit švédskou superhvězdu Henrika Lundqvista.
Už ho zatracovali, kdo prý by ho v NHL chtěl. „Dal jsem si termín do 15. července. Kdyby se nikdo neozval, byla varianta, že skončím úplně,“ připouští v rozhovoru pro Sport devětadvacetiletý Ondřej Pavelec, jenž část minulé sezony strávil na farmě. Kdekomu potom vytřel zrak. Po otevření trhu s volnými agenty podepsal mistr světa z roku 2010 jako první z Čechů. Zrovna odpočíval u Máchova jezera, když mu přišla smlouva a on ji měl přes mobilní aplikaci potvrdit. Jenže neměl signál. O pomoc požádal náhodného kolemjdoucího, který byl zrovna připojený. Vlastně mu zachránil kariéru.
Už máte připravenou novou masku a betony?
„Viděl jsem, co si připravil Henrik Lundqvist (betony s motivem Manhattanu a Sochy svobody). Pěkný. Já jsem to zatím objednal a řeším, jestli si to nechám poslat do Česka, nebo všechno nechám v New Yorku a tady budu používat starou výstroj.“
Dohody s volnými hráči se smějí oznamovat od 1. července, kdy se oficiálně otevírá trh. Je ale pravda, že se k vám donesly tamtamy o zájmu Rangers už v předstihu?
„Tam je vyhrazené týdenní okno, kdy už můžou hráči mluvit s manažery. Šlo o klasický rozhovor, jaký představitel klubu vede třeba s dalšími osmi gólmany. Z toho se moc vyčíst nedalo. Každopádně to přišlo hned ze začátku, což nikdo nečekal. Ani já ne.“
Byl jste příjemně překvapený?
„Byl jsem lehce v šoku, že to přišlo tak brzy. Čekal jsem, že budu jednat o kontraktu později. Stanovil jsem si termín 15. července, do kterého jsem chtěl vědět, kde budu hrát, abych se podle toho mohl zařídit dál. Že to přišlo hned první den, z toho jsem byl překvapený, přestože jsem věřil, že bych s někým mohl podepsat.“
Podepsal jste jako první z českých hráčů. Někomu jste asi vytřel zrak.
„Věřil jsem, že by to mohlo dopadnout. Měl jsem nějaké podmínky, za jakých bych tam nešel, ale jsem rád, jak to nakonec dopadlo. Domluvené, podepsané to bylo hned. Dva telefonáty a bylo hotovo. Žádné velké diskuse neprobíhaly. Smlouva k podpisu mi přišla, když jsem byl zrovna u Máchova jezera na dovolené. Dneska už se to nedělá tak, že se posílají faxy, ale do aplikace vám přijde dokument, potvrdíte ho ověřeným podpisem a pošlete zpátky. Jenže jsem tam neměl spojení. Nakonec jsem nějakého turistu požádal, aby mi půjčil svůj hotspot. A bylo to.“
Takže vám svým způsobem zachránil další kariéru. Co by se stalo, kdybyste do 15. července neměl podepsáno?
„Kdyby se nikdo neozval, byla varianta, že skončím úplně.“
Opravdu?
„Úplně vážně jsem o tom přemýšlel. Nebylo to rozhodnutí ze dne na den, vlastně celou sezonu jsem uvažoval, co může nastat. Další možnost byla podepsat v Evropě, ale to by se vidělo podle podmínek, to bych začal řešit až po tom patnáctém. Nejvíc jsem se však přikláněl k tomu, že bych skončil. Už v květnu jsem měl nabídku z Ruska, kdy se tvořily týmy. Ale já čekal, co se stane prvního července, takže jsem to okamžitě zamítnul.“
Jste rád, že to jsou zrovna Rangers?
„Jsem hlavně rád, že to je vůbec nějaký tým. Líp to asi dopadnout nemohlo. Byl jsem šest let ve Winnipegu, v Kanadě, bude to obrovská změna. Když to mám říct slušně: na žití to byla hrozná díra, ve městě toho moc nebylo, navíc strašný mrazy. Někdy z toho člověk měl až depku. Kdežto New York mám rád, super město, jezdím tam i mimo sezonu. Už z toho pohledu si nemůžu stěžovat. A co jsem slyšel od kluků, Rangers jsou top organizace, kde je o všechno postaráno, tým má tradici.“
Lundqvist je jasná jednička, vy máte pouze roční smlouvu. Ale vnímáte to i tak, že tohle angažmá může být nějaký nový začátek?
„Může to být odraz nahoru, ale taky dolů. Může se stát úplně cokoli. Situaci v Rangers znám, vím, že přes Lundqvista cesta nevede. Ale ani dvojky za ním tak málo zápasů neodchytaly. NHL je hodně náročná a nemyslím, že jeden gólman může nastoupit do sedmdesáti, pětasedmdesáti utkání. To se musí někde projevit. Když jich odchytám deset, budu rád, když dvacet, budu ještě raději. S tím tam jdu, i když jsem moc neřešil, kolik prostoru dostanu, jakmile ta nabídka přišla.“
Lundqvist je hvězda
Ale nějakou představu máte?
„Ne. Vůbec. Nikdo taky neříká, že budu dvojka. V naší organizaci je víc brankářů, mladí kluci, zase rozhodne kemp. Uvidíme, co se stane.“
Fin Antti Raanta se z Rangers vystřelil nahoru, totéž se může podařit vám.
„Myslím, že ještě víc se vykopnul před ním Talbot. Stal se jedničkou v Edmontonu, dokázal, že NHL může chytat. Raanta jí zatím není, nikdo neví, jak to bude, v Arizoně to bude mít těžké. V Rangers je výborný trenér gólmanů, aspoň co jsem slyšel. Klukům, kteří tam byli jako dvojky, hodně pomohl.“
Co víte o Lundqvistovi?
„Osobně jsem se s ním nepotkal, několikrát jsme proti sobě hráli. Nikdy jsem neměl problémy s ostatními gólmany. Henrik je hvězda. Takovou, jako je on, budu mít v NHL vedle sebe poprvé.“
V New Yorku působilo i dost českých hráčů. S kým z nich jste mluvil o Rangers?
„Bavil jsem se s Méďou (Petr Nedvěd), Růčou (Martin Ručinský), Průchičem (Petr Průcha). Bylo jich dost. Nic konkrétního nezaznělo, ale všichni si organizaci chválili, je to špička, nejvyšší úroveň.“
Berete Lundqvista jako nejlepšího gólmana NHL, nebo ho ještě někdo předčí?
„Výborných brankářů se tam najde hrozná spousta. Lundqvista bych zařadil mezi top 3. Vysokou úroveň si udržel hrozně dlouho, každou sezonu udělal třicet výher, což taky není sranda. Je to jeden z nejlepších gólmanů.“
Kdo je podle vás nejlepší?
„Price, Lundqvist, Tuukka Rask, Fleury. Tahle jména. Taky rozhoduje, v jakých hrají týmech.“
Není naopak záhadné, že tým s takovým brankářem, jako je Lundqvist, nevyhrál Stanley Cup? V kritikách mu občas dávají sežrat, že sbírá individuální pocty, ale Pohár nevychytal...
„Hráli finále, tam bohužel narazili na tým Los Angeles, kterému sedlo úplně všechno. V té době měli Kings vynikající mužstvo, vyhráli zaslouženě, nebylo to na náhodu. Abyste vyhráli Stanley Cup, potřebujete, aby vám v play off zahráli útočníci, obránci, vyhnula se vám zranění. K tomu potřebujete gólmana. Finále pro Rangers byl úspěch, i když vyhrát chce každý. Hodnotit brankáře podle Stanley Cupu je v téhle době sporné. Price ho taky nemá. Vyhrát je hrozně těžké. Naopak Matt Murray přišel vlastně jako zobák, bez zkušeností v NHL a má teď už dva Stanley Cupy. Někdo to štěstí má, někdo ne. Ale Lundqvist i bez Stanley Cupu bude legenda.“
Myslíte, že od něj máte i ve svém věku pořád ještě co okoukat?
„Těžko budu měnit svůj styl. To až tak úplně nejde, ale škola to bude. Jak se třeba připravuje na zápasy, jak trénuje, co dělá jinak. Taky budu v jiné organizaci, která je na vysoké úrovni. Těším se, že poznám něco jiného.“
Berete to jako nový impuls pro svoji kariéru?
„Nevím. Impuls to pro mě je z toho důvodu, že mají zájem, abych tam hrál, že mi dali smlouvu. Na druhou stranu netuším, jak to bude vypadat.“
Už víte, kde budete bydlet?
„Tyhle záležitosti budu řešit teď v srpnu. Koho jsem se ptal, říkal mi, abych žil na Manhattanu. Já si to budu chtít užít, po šesti letech ve Winnipegu chci být v centru. Tak jako jsem tady v Praze. Asi se budu trochu prát s tím, abych se všude dostal včas. Ale na to si zvyknu. Kluci jezdili metrem, já budu taky. To je nejpohodlnější cesta.“
Taky cestování za soupeři nebude tak náročné, že?
„Další obrovský rozdíl. Do Philly vlakem, New Jersey hned vedle, objedeme si to a v půl jedné ráno do postele. Je rozdíl strávit v letadle tři čtvrtě hodiny, nebo tři a půl jako ve Winnipegu a přijet domů ve čtyři ráno. To je jedna z těch pozitivních věcí.“
Hokej nechci hrát až do čtyřiceti
Connor Hellebuyck, který na vás tlačil ve Winnipegu, nakonec nejspíš nebude jednička Jets, přišel Steve Mason z Philadelphie, který někdejší potenciál zatím moc nenaplnil. Necítíte přece jen křivdu, jak tam s vámi zacházeli?
„O tomhle si nemyslím vůbec nic. Ani mě to nepřekvapí. Věděl jsem, že k Hellebuyckovi budou muset někoho přivést, teď šlo o to, koho si vyberou. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mi bylo jedno, jak se předchozí sezona vyvíjela, že mi to nevadilo. Vůbec ne. Na druhou stranu je to byznys, a ať za tím bylo cokoli, měli právo to udělat. Od toho jsou placení. Žádnou zášť necítím. Jsem rád, že jsem mohl šest let chytat NHL ve Winnipegu, předtím čtyři v Atlantě. V jiném týmu bych se třeba do ligy neprosadil. Z toho pohledu je mi to teď jedno.“
Přece jen spousta lidí ale tvrdila, že máte po kariéře. Cítíte potřebu ukázat, že na NHL pořád ještě máte? Sobě nebo druhým?
„To ne. Ale že to pořád můžu chytat, jsem sám sobě tak nějak dokázal, když jsem se v lednu nebo únoru vrátil z farmy. Bylo to hodně zvláštní, pak jsem se bohužel zranil. Teď nevím, jakým směrem se to bude vyvíjet. Nedokážu říct, jestli v NHL vůbec budu jako dvojka. Mají tam mladé kluky a po minulé sezoně mě už nepřekvapí vůbec nic. Opravdu bych byl opatrný, jestli budu chytat, nebo ne. Měl bych být dvojka za Lundqvistem, co jsem se s nimi bavil, tak se mnou počítají. Ale stát se může cokoli. Je těžké se o tom v srpnu bavit.“
Nicméně potěšilo vás, právě už kvůli té skepsi kolem, že jste smlouvu podepsal hned 1. července?
„V tu dobu jsem neřešil, jestli jsem někomu něco dokázal, spíš mě zajímaly věci spojené s kontraktem. Potom jsem byl samozřejmě rád, ovšem za sebe. Už nejsem nejmladší. Jinak bych tyhle věci prožíval, kdyby mi bylo jednadvacet.“
Ještě se vraťme k tomu uvažovanému konci. Vy jste opravdu vážně pomýšlel na to, že s hokejem praštíte? Vždyť vám za chvíli bude teprve třicet.
„Asi už jsem měl přehokejováno. Vím, že je trochu divný se o tom bavit ve třiceti letech, ale je to tak. Prostě přehokejováno. V NHL jsem byl deset let, něco jiného by vám mohl říct Jarda Jágr, ale on je úplně jiný případ, to nejde srovnávat. Odmala vím, že hokej nechci hrát do čtyřiceti.“
O tom jste byl vždycky přesvědčený?
„Ano. Nechci trávit celý život hokejem. To vím od té doby, co jsem začal. Věděl jsem, že chci hrát, dokud mě to bude bavit, budu zdravý a budu vědět, že mi to něco dává. Opravdu bych neměl problém říct: Bylo to super, ale bohužel mě nikdo nechce, NHL se vyvíjí jiným směrem, takže končím a budu se věnovat něčemu jinému. Když to shrnu: hokeje bylo hrozně moc. NHL, mistrovství světa, olympiáda, Světový pohár. Určitě to ale není tak, že hokej nesnáším, kašlu na něj a nemám ho rád. To v žádném případě.“
Neměl jste v posledních letech problémy s motivací?
„To ne. Když hraju, dávám tomu všechno. Ale začalo se to ve mně trošku odehrávat před dvěma lety. Měl jsem náročnou sezonu, potom play off s Jets, i když krátké, pak ještě domácí mistrovství v Praze. Nějak se to nakupilo, bylo to hodně náročné.“
Takže už tehdy vám hlavou letěly myšlenky o konci?
„To úplně ne. Byly to jen náznaky. Měl jsem před sebou ve Winnipegu ještě dvouletou smlouvu. A byl bych blázen, kdybych tam ty peníze jen tak nechal. Navíc když někde podepíšu kontrakt, měl bych ho dodržet. Takže to nepřicházelo v úvahu. Ale už v tu dobu jsem pomalu začal přemýšlet, jaké by to bylo bez hokeje. Co bych mohl dělat… Protože jsem toho opravdu měl psychicky dost. Sezona byla hrozně náročná, na mistrovství jsem měl být dvojka, ale nakonec jsem ho odchytal skoro celý. Loni jsem jel na Světový pohár, byl bych hrozně rád, kdybych mohl chytat, a byl jsem trojka. Jenže musím říct, že jsem si to hrozně užil i z té druhé stránky. Nebyl na mě tlak, byli tam rodiče, užil jsem si všechno kolem. Atmosféru, celý ten cirkus, koukal jsem na hokej z tribuny. Takže jsem si to v Torontu užíval, i když jsem nechytal. Což je divný.“
To tedy ano.
„Ale i to, že jsem dokázal být bez chytání, mi znovu ukázalo, že nechci hrát až tak dlouho. Protože zdraví je jenom jedno. Hokej není všechno. Hrozně se totiž bojím toho, že bych byl ve fázi, kdy bych kvůli zdraví nemohl sportovat, dělat normální věci naplno. Jo, bylo by hrozně těžké skončit s hokejem, ale jsou i jiné věci. Podívejte na Martina Havláta, který by hrozně moc chtěl hrát hokej, ale kvůli zranění a bolestem nemůže…“
Longtime clients and life long best friends Ondrej Pavelec and Michael Frolik heading to the dressing room in Brno. pic.twitter.com/lTxaSdPjEp
— Allan Walsh (@walsha) August 9, 2017
Co byste dělal?
„Když koukám na sportovce, kteří ve čtyřiceti říkají, že je hrozné se loučit s kariérou, tak nevím, nevím. Mně to tak nepřijde. Všichni mi to vyvracejí, tvrdí, že je to opravdu těžké, ale já to tak nevidím. Pro mě by to bylo v klidu. Aspoň si to teď myslím. Jo, je možné, že bych za rok přišel a říkal: Hele, jsem debil, byla to největší chyba v životě, že jsem skončil. Ale třeba taky ne. Kdyby mě nikdo nechtěl a opravdu bych s tím praštil, jsem přesvědčený, že bych našel jinou náplň v životě. Abych byl šťastný a spokojený. Na hokej bych se občas mrknul, stejně jako teď, kdy se třeba těším, že se podívám na Hlinkův memoriál. Není to tedy tak, že bych kvůli blbému půlroku zanevřel na hokej, ale dokážu si představit život bez něj.“
Lákala by vás trenéřina?
„V létě mám svou hokejovou školu, už asi pátým rokem. Práce s mladými je super, moc mě baví. Jenže jsem týden s dětmi na ledě a jsem unavený, je to hodně náročné. Takže si nejsem jistý, že bych měl někde naskočit v klubu jako trenér gólmanů. Z toho bych se asi zbláznil. Možná bych si dal nějaké volno. A jistě bych si něco našel. Zbláznil jsem se do golfu, hraju ho každý den. Užíval bych si věci, na které nebyl čas. Vždyť já jsem byl asi jen dvakrát na horách...“
Může vám angažmá v Rangers zase vrátit pořádnou chuť do hokeje?
„Není to tak, že bych tam jel s tímhle očekáváním. Chuť mám i teď. Jinak bych nemohl trénovat a připravovat se. Kdybych věděl, že to v sobě nemám, absolutně bych do toho nešel. Vím, že to bude i obrovská zodpovědnost. Rangers jsou sledovaný klub, takže do kempu musím přijet připravený.“
V NHL se může stát cokoliv, Lundqvist (35) už není nejmladší, třeba chytnete formu jako hrom a najednou ho z branky vystrnadíte a zajistíte si kontrakt na další roky. Je to váš sen?
„Sen? Nemyslím, že je to správné slovo. Pochopitelně chci chytat co nejvíc, jako každý brankář. Ale zase vím, jaká je situace. Byl bych blázen, kdybych do New Yorku odjel s tím, že budu chytat šedesát zápasů. Stát se může cokoliv, ale teď se mi o tom těžko mluví. Když nebudu v kempu dobře nachystaný, nebudu hrát vůbec. Tak to je. Poslední sezona mi otevřela oči. Může se stát cokoliv. Je to obrovský byznys, vedení má právo se rozhodnout. Je to obchod s bílým masem.“
Kdyby to nevyšlo a putoval jste na farmu, jak byste to řešil?
„Nevím. Na to teď nechci myslet. Udělám maximum, abych se prosadil. Nepřemýšlím o tom, i když malinko v hlavě to mám. Hlavně z toho důvodu, co se stalo minulou sezonu. Přijel jsem ze Světového poháru, odchytal jsem jeden přípravný zápas, vyhráli jsme 4:0 a druhý den jsem šel na farmu. Takže z tohoto pohledu čekám cokoliv.“
