Největší ikona Buffala Hašek: Je tam můj druhý domov, má podíl na Naganu
Když se tým Sabres v roce 1999 prodral do finále Stanley Cupu, byl to on, kdo pevně držel celý tým bez ofenzivních hvězd a s chabou palebnou silou. A nejen tehdy. Právě v Buffalu se zrodila legenda o Dominátorovi. Magazín The Hockey News nedávno zveřejnil padesátku nejlepších hráčů všech týmů NHL v celé jejich historii a Dominik Hašek se stal jedničkou Sabres. Je zároveň jediným Čechem, jedním ze sedmi Evropanů a taky pouhých tří brankářů, které vyhodnotili nejvýš.
Koho vybrat a v jakém pořadí, to musel být kolikrát hlavolam. Zvlášť u nejstarších klubů jako Montreal nebo Toronto. Wayne Gretzky se stal jedničkou Edmontonu i Los Angeles. Jaromír Jágr skončil třetí v Pittsburghu, stejně jako Patrik Eliáš v New Jersey a David Výborný v Columbusu. Nejvýš stanul z Čechů Dominik Hašek. „Gilbert Perreault by si zasloužil být vedle mě,“ reagoval dnes 52letý brankář na své prvenství v Buffalu. Šestkrát si tam vychytal Vezina Trophy, dvakrát Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče NHL. Jen vyhrát Stanley Cup mu tam nebylo přáno.
CELÝ ŽEBŘÍČEK SI PROJDĚTE ZDE>>>
V Buffalu jste zanechal hlubokou stopu. Co říkáte prvenství mezi klubovými legendami?
„Těším mě to, ale zároveň musím říct, že by mi vůbec nevadilo, kdyby vedle mě postavili na první místo Gilberta Perreaulta. Pro mě byl taky legenda, i když si ho pamatuju minimálně. Viděl jsem ho hrát na Kanadském poháru 1976, potom ještě na nějakých záběrech a hodně jsem o něm v Buffalu slyšel. Za Sabres navíc odehrál víc let. Je hezké být první, těší mě to. Ale myslím, že on by si zasloužil být minimálně se mnou na prvním místě.“
Za váš odchod do Buffala může vlastně Ed Belfour, přes kterého vás předtím v Chicagu moc nepustili. Sabres se zranil Grant Fuhr, do klubu jste přišel v podstatě za nic. A zbytek je historie. Bylo štěstí, že jste se v té době dostal právě do Buffala?
„Místo jsem si tam musel taky vybojovat. Ale já vím, proč mě vytrejdovali! Jednou mi to vyprávěl John Muckler (kouč a generální manažer klubu). Díval se na finále Stanley Cupu proti Pittsburghu, na zápas, v němž jsem nastoupil. I když jsme prohráli, asi dvakrát jsem vychytal Maria Lemieuxe, možná Jardu Jágra, už nevím. Prostě jsem se mu líbil a rozhodl se po mně sáhnout. Takže v mém příchodu sehrál roli zápas, o kterém by mě to ani nenapadlo.“
Ale štěstí na tým jste měl v tom, že jste přišel v době, kdy vám mohli dát příležitost. Souhlasíte?
„To v tomhle směru štěstí musíte mít. I tam byla konkurence, ale žádný z brankářů vedle mě nebyl v tu dobu tak vynikající jako Eddie Belfour. Předtím v Chicagu jsem šanci nedostával, v Buffalu ano. A využil jsem ji.“
Belfour vám později vstoupil do cesty ještě jednou, když už chytal za Dallas a střetli jste se ve finále Stanley Cupu 1999. Rozhodl neregulérní gól Bretta Hulla, ovšem NHL to dál neřešila a narychlo dokonce změnila pravidla o postavení hráče v brankovišti.
„Oni vyhráli zaslouženě. S Buffalem mi prostě nebylo přáno, abych vyhrál Stanley Cup. Vždycky mě to mrzelo, Sabres jsem dal všechno. Jediné, co jsem tam nedokázal, bylo právě získat Pohár. Tohle někdy bolí, když v týmu dostanete šanci a chytáte za něj tolik let. Jenže to se někdy stává a o to šťastnější jsem byl později v Detroitu, i když tam jsem prožil kratší dobu. Ale moc jsem si toho vážil.“
Bylo v roce 2001 vaše rozhodnutí odejít z Buffala motivováno i tím, že Sabres neměli mužstvo dost silné na to, aby Stanley Cup vyhráli, že pro mužstvo bez velkých hvězd snad kromě vás a Michaela Pecy byl obrovským úspěchem už sám postup do finále?
„V roce 1999 jsme dosáhli vrcholu. Potom tam začaly určité problémy. Tehdejší majitelé nechtěli některé hráče udržet. Ti se snažili odejít nebo stávkovali. Bylo jasné, že mužstvo je na ústupu, což se v dalších letech potvrdilo. Po mém odchodu se Sabres tři roky nedostali do play off a nebylo to jen mojí vinou. Situace se změnila a já to cítil.“
Litoval jste někdy svého odchodu?
„Ne. Udělal jsem rozhodnutí, které se ukázalo jako správné. Nebral jsem to tak, že se rozcházím ve zlém, i když někteří to považovali částečně za moji zradu. Ale každé zásadní rozhodnutí vyvolává různé reakce. Do Buffala pravidelně létám, vždycky se tam těším, znám tam pořád nějaké lidi. Zanechal jsem po sobě charitativní program, to je taky důvod, proč se vracím. I když v Detroitu jsem vyhrál Stanley Cup, Buffalo je vlastně takový můj druhý domov.“
Za devět sezon v Sabres jste šestkrát získal Vezina Trophy, po pětatřiceti letech se stal prvním brankářem, jenž dostal Hart Trophy, a to nakonec ještě dvakrát po sobě. Po osobní stránce jste tam prožil nejlepší léta.
„Určitě. A nezapomeňte, že když jsme vyhráli v Naganu zlatou olympijskou medaili, byl jsem v Buffalu. Takže na tom má taky svůj podíl. I přivítání, jaké tenkrát mně a Ríšovi Šmehlíkovi přichystali, to si nikdo nedovede představit. Poslali letadlo pro Waldemara Matušku, aby při zápase zazpíval českou hymnu. To se nikdy v NHL nikomu nepoštěstilo. Nám ano. Buffalo nás bralo za své, přestože jsme hráli v Americe a na olympiádě porazili USA a pak ještě Kanadu. Ano, byly to naše... anglicky se tomu říká heydays. Krásný časy. Člověk se bavil a byl na vrcholu.“
Žádný puk pro vás nebyl ztracený, chytal jste na svou dobu neortodoxním způsobem. Čísla mluvila jasně, ale cítil jste taky, jak se postoj k vašemu stylu i k vám měnil?
„Stoprocentně. Když mě kritizovali, tak jsem měl štěstí, že jsem tomu ještě pořádně nerozuměl. (směje se) Něco jsem cítil, ale moje čísla byla, jaká byla. I moje výkony. A jak šlo Buffalo nahoru, lidi to začali brát, jiní brankáři se začali přizpůsobovat. Najednou ti stojáci během devadesátých let úplně vymizeli, ten styl se ujal. V současné době už je propracovanější, ten můj byl ještě takový živelný, co se týče rozkleků a mého skákání a padání. Dnešní kluci už to mají neskutečně zmáknuté. Jak oni dneska slajdují, to jsem tenkrát takhle ještě ani nedělal, už je to dál.“
Vy sám jste ale převrátil představy o tom, jak se má chytat.
„Označovali mě za toho, co to změnil. Ale myslím, že Patrick Roy nebo Eddie Belfour chytali podobně, dělali ty věci jako já, jen já víc akrobaticky. Byl jsem flexibilnější a dosáhl v některých pozicích dál, takže ty zákroky vypadaly zajímavěji.“
Dva Stanley Cupy jste získal s Detroitem, ale kdybyste se v roce 2006 nezranil na olympiádě v Turíně, mohl jste vyhrát ještě s Ottawou. Aspoň se dodnes traduje, že Pohár nezískala právě kvůli vašemu výpadku. Souhlasíte s tím?
„V Ottawě to byla taková epizoda. Zranění mě hodně mrzelo, ale nakonec mě vrátilo do Detroitu. Původně jsem myslel, že půjde o lehčí záležitost, která se za čtrnáct dní spraví. Nakonec jsem se celou druhou půlku sezony nebyl schopen vrátit do branky. Ale zase: nikdo mi nevěřil a Detroit byl jediný, kdo mi dal smlouvu. Chytal jsem v podstatě s kontraktem, s jakým jsem v NHL začínal. Nebo o malinko vyšším. Byl skoro nejnižší v týmu, ale zkusili to se mnou a já tam odehrál dvě vynikající sezony. Jednou semifi nále play off , podruhé jsme vyhráli Stanley Cup, i když tam jsem si už tolik nezachytal.“
| Haškovy úspěchy v Buffalu 2x Hart Trophy (1997-98) 2x Lester B. Pearson Award (1997-98) 6x Vezina Trophy (1994-95, 1997-99, 2001) 3x Williams Jennings Trophy (1994, 2001, 2008) 6x první All-Star Team (1994-95, 1997-99, 2001) 5x All-Star Game (1996-99, 2001) |
| Úspěchy v NHL s jinými týmy 2x Stanley Cup (Detroit - 2002, 2008) 1x All-Rookie Team (Chicago - 1992) 6x All -Star Game (Detroit - 2002) |
Nebál jste se, aby vaše tělo ještě vydrželo?
„To ano, ale tím spíš jsem si dával pozor, před tréninkem se pořádně rozcvičoval. A cítil jsem se výborně. Mohl jsem chytat potom ještě dál, v Pardubicích a Rusku. I když jsem se trošku bál, dokázal jsem se ještě připravit a odehrát celé ty sezony.“
Na prvním místě v anketě jste jediným Čechem. Proč myslíte, že se tak vysoko neumístili další?
„Jarda Jágr cestoval po víc klubech, všude měli nějakou hvězdu, která tam působila déle, jako Ovečkina ve Washingtonu. V Pittsburgu zase byl Mario Lemieux, později Crosby. Kdyby Jarda hrál v jiném mužstvu, než kde nastupoval Wayne Gretzky nebo Mario, asi byl výš. Ty by těžko přeskočil kdokoli na světě.“
V Rangers je ovšem osmatřicátý, jedno místo před Gretzkým.
„To je asi v pořádku, Gretzky tam byl jen tři roky, Jarda Jágr tři a půl. Kdyby za Rangers hrál osm, devět let jako já v Buffalu, možná by byl taky první. Za necelé čtyři sezony to nejde stihnout. Možná v nějakém novějším klubu. Jinak asi není šance.“
Řekl jste, že se do Buffala vracíte. Jak jeho tým vnímáte dneska? Je na vzestupu?
„Já tomu věřím, ačkoli tahle sezona zase nevypadá moc dobře. Vyměnili úplně celé vedení, někdy cesta nahoru trvá léta, ale je to už moc dlouho. Za posledních deset roků byli v play off dvakrát, vypadli pokaždé v prvním kole, posledních šest let zase nic. Vím, jak jsou z toho majitelé špatní. Žijí tím, peníze v Buffalu jsou, snaha taky. Ale Edmonton minulou sezonu po dlouhé době postoupil, Buffalo je teď možná tým, kterému se to nepovedlo nejdelší dobu. Půst trvá dlouho, ovšem lidi na hokej chodí, mají zájem, takže je vidět, že mužstvu věří. A to je dobře.“
