Plekanec popsal, jak si zvyká na Toronto: Hned mi psali, ať se oholím
Pečlivě oholený, bez bradky. S číslem 19 na zádech namísto obvyklé čtrnáctky, v modrobílém dresu s javorovým listem. Je tohle vůbec ještě Tomáš Plekanec? Ale ano, je. Z patnáctileté jistoty v barvách Montrealu, kde se vytáhl mezi legendy, vstřebává přesun k rivalům do Toronta. „Musím si zvyknout na spoustu nových věcí, učím se za pochodu,“ říká pro deník Sport 35letý mazák.
Jeho transfer k Maple Leafs patřil k hlavním zprávám o závěrečných transakcích tradiční přestupové uzávěrky v NHL. V Torontu se zatím Tomáš Plekanec jen mihl, aniž by stihl jediný společný trénink, vyrazil na Floridu na rozkoukávací duely proti Tampě a Panthers. „Šel jsem na to rovnou od videa,“ popisuje situaci, která je pro někoho normální. Ne pro hráče, který po 981 startech mění adresu.
Najednou nosíte modrobílou, neznamená to postupný návrat ke kladenskému koloru?
„Že by to bylo znamení? (usmívá se) Hned po přestupu mi psal Ota Vejvoda a poslal i fotku v modrobílém dresu s paní Poldi na hrudi. Podobnost s dresy Toronta tam je docela velká. Ale zatím mám odtud k domovu daleko.“
Jak se to ve vás pere, přijít o patnáctiletou rutinu a najednou se učit novým věcem?
„Je to úplně jiné, to bez debat. Montreal mě draftoval v roce 2001, od té doby jsem mu patřil. A pak ze dne na den přiletět někam jinam, to s prominutím není prdel… (vydechne) Ale jo, dobrý.“
S klukama z týmu jsem se ani nestihl rozloučit
Nepřepadla vás tíseň při loučení s lidmi z Canadiens? Zapsal jste se tam do historie.
„Jo, bylo to zvláštní, emotivní. Hlavně s kustody jsem tam byl po celou dobu. S klukama z týmu jsem se ani nestihl rozloučit, ale spousta z nich mi napsala zprávu.“
Třeba se na podzim zase potkáte, šušká se, že vám Montreal znovu nabídne smlouvu.
„Uvidíme, jak to dopadne. Teď mám dost jiných starostí než přemýšlet, co bude v létě. Snažím se dát co nejvíc dohromady, abych přivyknul novým věcem, zvykl si na všechny odlišnosti, dostal do sebe co nejrychleji rutinu a mohl se soustředit pouze na hru.“
To je na celém tom transferu asi nejotravnější, nebo ne? V pětatřiceti poznávat nové pořádky, lidi, zatímco v Montrealu byste z domu dojel do haly i poslepu.
„Není to vyloženě otravný, ale rozhodně je to velká zkušenost. Neříkám, že nepříjemná, ale rozdíly tu jsou. Snažíš se do zdejší rutiny vložit, aniž bys ji narušil, abys neporušoval daná pravidla a zároveň si co nejdřív našel svoji pohodu. To všechno zabere trochu času.“
NHL navenek působí jako stejnokroj s tím, že rozdíly jsou jen v detailech. Ale asi ne…
„Obrovské rozdíly nepanují, ale každý klub má trochu jiné uspořádání mítinků, všude funguje jinak kabina, kustodi mají svoje návyky. Jiné to je na hotelu, co se jídla týká, odjezdy autobusů mívají specifika. Jsou to maličkosti, které jsem měl v Montrealu pod kůží, ale tady je musím zjišťovat.“
Vším si procházím jako před kupou let v Montrealu
Jeden příklad za všechny?
„Musím se třeba ptát, v kolik jede autobus. Když do něj vlezu, nechci nikomu zabrat místo, takže se znovu ptám. Vším si procházím znova jako před kupou let v Montrealu. A do toho samozřejmě to nejdůležitější. Hokej. Tohle všechno vstřebat je záhul.“
Co všechno je jinak, než bylo ještě před pár dny?
„Nový systém, nové tréninky, nové je úplně všechno. Ale s tím jsem počítal.“
Dříve či později bylo jasné, že shodíte tradiční bradku, generální manažer Lou Lamoriello to vyžaduje. Došlo vám to záhy, anebo vás někdo poučil?
„Během pár minut a hodin po přestupu jsem dostal na telefon desítky zpráv, doteď jsem nestihl na všechny odepsat. A jedna z nich byla od Briana Gionty, mého bývalého parťáka, který hrával v Devils, kde Lamoriello působil. Psal mi, ať se jdu ze všeho nejdřív oholit. (usmívá se) Jakmile jsem přijel na skok do Toronta na zdravotní prohlídku, byl u ní i Lou. Hned jsme si sedli, aby mi popsal situaci a zvyky v klubu, včetně nutnosti být oholený.“
Chápete zrovna tento příkaz?
„Můj názor na to není důležitý, manažer má svoje pravidla, která je třeba respektovat a dodržovat. Nemám s tím nejmenší problém.“
Těšíte se na práci kouče Mika Babcocka? Ne každý přichází náročnému stratégovi na chuť.
„Určitě se těším. Babcock je vítězný trenér, vyhrál dvě olympiády, má Stanley Cup, zlatou z mistrovství světa. Pro mě osobně je to obrovská příležitost vidět, jak takový kouč pracuje a jak se chová. Trochu nekomfortní je, že jsem naskočil do dvou zápasů, aniž bych absolvoval jediný trénink. Naskočit do hry z videa není sranda, navíc jsem dva dny stál. Sám cítím, že potřebuju pár společných tréninků, abych se do toho pořádně dostal. Vím, že to bude lepší a lepší.“
Do médií o vás hezky mluvil, prý jednoznačně Toronto pozvednete. Co vám řekl osobně?
„Bavili jsme se jen krátce. Řekl mi jen základní pokyny s tím, ať hraju, na co jsem zvyklý, a nic dalšího neřeším. Což se snadno řekne, ale hůř provádí. (usmívá se) Vím, že mi nechtěl zatěžovat hlavu, abych o zápasu a mé roli v něm zbytečně moc nepřemýšlel.“
Říkává se, že české hokejisty extra nemusí. Může na tom něco být?
„To je mýtus. Nemyslím si, že by tu někteří trenéři rozdělovali hráče podle národnosti. Tohle už v NHL dávno neexistuje.“
V týmu jste našel krajana Romana Poláka. Pomáhá vám na začátku s tím, kde, co a jak?
„Určitě. Jsem moc rád, že tady Poly je. Vždycky je pro vás jednodušší, když máte na nové štaci po ruce krajana. Právě že mě informuje o všech detailech, které je třeba znát, abyste do týmu co nejrychleji zapadl. Ale musím říci, že všichni kluci jsou tu super. Hned po trejdu mi napsali, že se těší. Je tu enormně mladý, talentovaný tým, a bude zajímavé sledovat, jak ti kluci fungují.“
Babcock vám věnoval nejprve přes 11 a pak přes 13 minut. Půjde váš ice time nahoru?
„To je otázka. Tři centry tu mají dané, k tomu připočítejte Matthewse, který je zraněný. Nemám přehnaná očekávání.“
Když jsme u toho, dává vám přesun do Toronta logiku?
„Věděl jsem, jaká je situace v Montrealu, a odchod mě nepřekvapil. Říkal jsem, že bych to rád dohrál u Canadiens, ale chápal jsem kroky Marca Bergevina (GM), který potřebuje volby do draftu, aby postupně omlazoval kádr. Na farmě totiž nemá moc možností. Takže Marc potřeboval někoho vyměnit. Volal mi párkrát předem, celé mi to vyložil. Zachoval se vůči mně naprosto skvěle. Nemůžu na jeho adresu říci jediné špatné slovo. Při balení věcí v našem tréninkovém centru jsem se potkal a bavil se všemi lidmi z vedení, loučili jsme se jako přátelé.“
Padlo u toho slovo návrat?
„Padlo. Ale víte, jak to je, NHL je byznys a v létě může být řada věcí jinak. Vedení si po sezoně znovu sedne, uvidí možnosti na trhu volných hráčů, začne si to skládat podle aktuálních potřeb. Jestli do toho budu znovu zapadat? Těžko teď říci.“
Moc hráčů asi nemůže říci, že prožili kariéru ve dvou věhlasných klubech
Když už odchod z Montrealu, těší vás, že od jednoho giganta přecházíte ke druhému?
„Souhlasím, tahle organizace je skvělá. Moc hráčů asi nemůže říci, že kariéru prožila ve dvou tak věhlasných klubech. Já si toho vážím a snažím se na tom přesunu vidět jen to nejlepší.“
Doma vaši kluci pochopili, proč táta odjíždí pryč?
„Budou muset, co jim zbývá. (usmívá se) Na druhou stranu je super, že jsem blízko. Sednou na letadlo a za hodinu jsou tady. Na pár dnů asi dorazí, ale zase je nechci vytrhávat z jejich prostředí.“
V půli března nastoupíte proti Montrealu, bude to pro vás hodně specifické?
„Byť to tu beru den ode dne, asi to bude hodně divný. Doufám, že budu nahrávat těm pravým.“
Posledním zápasem v sezoně naberete metu 999. Což je smůla, ale asi by bylo zvláštní, kdyby vám za tu porci aplaudovala torontské aréna, že?
„To asi jo. A to si vemte, že kdyby mě nestáhli v sobotu ze sestavy Montrealu (kvůli chystané výměně), tak tisícím utkáním by byl závěrečný duel sezony, proti Montrealu v Torontu.“
