Ovečkin byl úplně někdo jiný, říká Palát. Příběh Vegas? Super pro ligu

Sen o tom, že do rodného Frýdku-Místku přiveze Stanley Cup, trvá. Ondřej Palát se domů vrátil bez fanfár, bez trofeje. Ale se zvednutou hlavou. Po těžkém zranění z ledna se stačil vrátit a v sedmnácti zápasech play off nasbíral 12 bodů (6+6). „Cítil jsem se dobře, chybělo jediné – vyhrát o jeden zápas víc,“ říká Palát. 

Za poslední čtyři roky jste se třikrát dostali do finále konference, ovšem počítám, že jste ambice měli větší. Že jste chtěli výš, je to tak?
„Ambice jsou vždycky, rádi bychom vyhráli Stanley Cup. Ale série s Washingtonem nám až tak nesedla. Washington hrál výborně, my jsme prohráli první dva zápasy, obrátili to na 3:2, ale bohužel – sedmý zápas jsme nedali góly. Šance jsme měli, škoda.“

Co vám nesedlo?
„Hráli výborně, většinu zápasů byli lepší. A my nehráli tak jako proti Bostonu, což byla škoda.“

Sérii s Washingtonem jste z 0:2 otočili na 3:2, ale šestý a sedmý zápas jste prohráli s nulou (0:3 a 0:4). Kde jste měli k postupu blíž?
„Určitě v šestém zápase u nich. Tam jsme mohli sérii ukončit, ale vletěli na nás, byli lepší. Sedmý byl hodně vyrovnaný, měli jsme víc šancí první dvě třetiny, ale Holtby chytal parádně a my mu nemohli dát gól.“

Byl pro vás právě Braden Holtby největší překážkou?
„Celou sérii chytal výborně, ale speciálně poslední dva nás vychytal.“

Co jste říkal na hru první lajny Washingtonu?
„Hrál jim celý tým, šlapaly čtyři pětky. Ale samozřejmě,  Ovečkin  s Kuzněcovem to vedli a hráli výborně.“

Byla na Ovečkinovi znát touha, že chce prorvat dosavadní neúspěchy ve Stanley Cupu?
„Určitě. Má trošku v NHL pověst, že se nevrací, nehraje pro tým, neblokuje střely... Ale teď to byl úplně někdo jiný. Bylo na něm vidět, že jej zajímá jen tým a chce mu jakkoliv pomoct. I když nedá gól, zablokuje střelu, vrátí se. A on navíc ty góly dával. Byl jejich nejlepším hráčem.“

V útoku s nimi hraje raubíř Wilson, který je hodně propíraný za ostré zákroky. Jakou jste s ním měl zkušenost?
„Má takovou roli, hituje a dělá pro ně špinavou práci. A dělá to výborně. O něm se moc nemluví, nebo jen o tom, když někoho trefí. Ale on s nimi i dobře hraje, sedí si výborně.“

Vás trefil?
„On hituje každého, určitě se mě taky snažil trefit, ale nic zásadního se mi nevybavuje.“

Po sérii s Bostonem (4:1) jste říkal, že formace Marchand-Bergeron- Pastrňák je nejlepší v NHL. Platí to i po Washingtonu?
„Ovečkinova lajna byla taky skvělá a porazili nás. Takže... Ale ne, porovnávat to nejde. Obě to jsou světové extratřídy a je těžké je bránit.“

V sérii s Bostonem se hodně řešilo, jak Marchand olizoval vašeho spoluhráče Callahana. Co jste na to říkal?
„Nechápu, proč to dělá. Bral bych rvačku, vztekání, hádku nebo něco takového. Ale tohle ne. Mám Marchanda jako hráče rád, obdivuju jej, je to jeden z nejlepších borců v NHL. Tohle nemá vůbec zapotřebí, jen tím škodí sám sobě.“

Chválil jste Pastrňáka, co čeští hráči Washingtonu?
„Kuba Vrána byl nebezpečný každý zápas, hrál fakt dobře. A Kempas (Michal Kempný) to držel vzadu. Hrál s Carlsonem, výborná dvojka. Play off se mu daří a je vidět, že mu Washington sedl.“

Vrána má konečně prostor a prosazuje se, překvapil vás?
„Ani ne, věděl jsem, že má kvality a je šikovný útočník. Co sleduju Washington, nebo když jsme proti němu hráli, tak byl výborný. Super útočník.“

Dotáhnou to až ke Stanley Cup?
„Nevím, přeju to oběma týmům. Ovečkinovi i Vegas, protože si to taky zaslouží. Celou sezonu ukazují, že nepotřebujete mít v týmu hvězdy, které berou deset milionů dolarů, abyste vyhrávali. Tým jim šlape, jsou to kluci, kteří se do Vegas dostali přes rozšiřovací draft a hrají skvěle.“

Pomáhá jejich příběh i NHL?
„Ano, je to super pro ligu, super pro hokej, že je tady další město, které tímto sportem žije. Amerika zase ví o hokeji víc. Navíc hrají opravdu líbivý hokej, na každém zápase je spousta celebrit, pomáhá to. V Americe je díky nim hokej znovu trochu populárnější.“

Jak jste se cítil po zranění?
„Dobře. Nechtěl jsem nic uspěchat, aby se to netáhlo delší dobu. Nechali jsme to úplně vyléčit, dal se tomu čas. Naštěstí jsem ještě sezonu stihnul a byl jsem rád, že jsem před play off dostal deset zápasů na rozehrání. I díky tomu jsem se v play off cítil dobře, nemůžu nic říct. Chybělo jediné – vyhrát o jeden zápas víc a posunout se až do finále.“

Zranil jste se po nešetrném zákroku Spurgeona, bylo to nešťastné zranění?
„Tak nešťastné... Zezadu mě píchnul do stehna, do třísel, tím mě vyhodil z rovnováhy. Zasekla se mi brusle v ledu a jak jsem spadl, přisedl jsem si kotník. Od něj to byla blbost s nešťastným koncem pro mě. Takových věcí, takových seker je v zápase deset, patnáct. A nic se nestane. Mně se bohužel stalo.“

Po minulé sezoně jste řešil novou smlouvu, tu jste od Tampy nakonec dostal na pět let. Bude to pro vás klidnější léto?
„Může být, plánuju dovolenou v půlce června a pak začnu hned trénovat. Musím se připravit na další sezonu, ve které budou očekávání zase velká.“

Model přípravy necháváte stejný?
„Jo, všechno bude stejné, jenom bych chtěl víc přidat kolo a nějaké výšlapy v horách.“

Potřebujete vylepšit dynamiku?
„Ani ne, spíš se rozdýchat. Budu vyrážet do Beskyd, tam se dají najít pěkné kopce.“

V letní přípravě se potkáváte i s Romanem Polákem, který čeká na novou smlouvu v NHL. Pokud by ji nedostal, uvažoval by prý o návratu do extraligy. Co na to říkáte?
„Poly minulý rok po zranění nevěděl, co bude, ale pak v Torontu zase zapadl skvěle. V play off byl skoro nejvytěžovanějším obráncem, hrál oslabení, všechno. Podle mého mu určitě bude smlouva v NHL nabídnuta. Byla by škoda, kdyby ne.“

A kdyby přece, který extraligový klub byste mu doporučil? Třinec, nebo Vítkovice?
(usměje se) „To nevím, ale hrál ve Vítkovicích, ne? Tak bych si tipnul Vítkovice. Ale klidně to může být i Třinec, to už by bylo na Romanovi.“