Není to tak dávno, co byly čtvrté formace v NHL zaplněné testosteronovými obry, kteří do hry vstupovali na pár minut a snažili se na ledě dělat pořádek. Nebo nepořádek... Doba se ale změnila, a mnozí zasvěcení říkají, že nenávratně. V ročníku 2018/19 došlo v celkových 1271 zápasech k pouhým 224 bitkám. Bývalí ostří hoši Matthew Barnaby, Stu Grimson či Daniel Carcillo řeší proč. A sdělili také, jestli se jim modernější hokej líbí více než ten drsný z dob jejich aktivních kariér.
„Šel jsem se podívat na rvačku a zničehonic se z toho vyklubal hokejový zápas.“ Tradiční fór, který se kdysi o nejslavnější lize světa vyprávěl. Dávno neplatí. A už vůbec se netýká ročníku 2018/19, který poprvé v moderní éře nabídl jen 200 zápasů s aspoň jednou rvačkou.
Bijci jsou pryč. I když liga stále nabízela jména jako Ryan Reaves, Chris Thorburn nebo Micheal Haley, během celé sezony se nenašel jediný výrazný ranařský tahoun. O čelo v počtu rvaček se podělilo 10 hráčů, kteří se v sezoně pobili šestkrát. Tuhle nízkou cifru už nikdo nepřekonal.
V každém z posledních deseti ročníků se počet bitek jen snižoval a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se trend měl měnit. „Myslím si, že takhle to teď bude. A hokej je bez bitek lepší,“ řekl pro ESPN bývalý ranař Daniel Carcillo, který po konci kariéry v roce 2015 bojuje za lepší zdravotní podmínky pro ostré hochy.
Jejich mizení z hokejových šaten je každým rokem vyšší. Celkový počet 224 bitek v sezoně 2018/19 se s tím z před deseti lety nedá ani srovnat. V ročníku 2008/09 došlo k 734 bitkám. Počet byl tehdy tedy více než trojnásobný.
Mezi lety 2000 - 2010 byl v sedmi sezonách průměr 0,5 rvačky na zápas. V posledním ročníku to bylo 0,18, nejméně v historii. Snižuje se také rivalita mezi kluby, v pouhých 24 zápasech uplynulé sezony došlo v jednom utkání na více než jednu bitku.
Změna hokejového myšlení je obrovská, a to ví také Matthew Barnaby, osmnáctý nejtrestanější hráč historie NHL. „Hokej je svázaný pravidly a k jeho současné kultuře už tenhle způsob prezentace prostě nepatří,“ říká bývalý forvard Buffala, Pittsburghu či Dallasu, který už má zkušenosti také z trénování v juniorské OHL.
Po výluce v roce 2005 začalo vedení soutěže klást důraz na ofenzivu. Diváky mělo vrátit do hlediště vysoké množství branek, a k tomu byli třeba ofenzivní hráči. Kdo neuměl hrát hokej, rázem neměl v sestavě místo.
A také tady hrají roli platové stropy. „Prostor pod nimi je vzácný, každý generální manažer ví, jak důležité je mít kvalitní třetí a čtvrtou formaci. I tam je třeba mít hráče, kteří mají přínos,“ řekl hokejový analytik Stu Grimson, který byl svého času jedním z nejobávanějších bitkařů a pro svou urostlou postavu, drsný pohled a tvrdou pěst si vysloužil přezdívku smrtka.
Ranaři mizí také proto, že přestávají být cíleně "vyráběni". Například juniorská OHL měla pravidlo, které po deseti bitkách v jedné sezoně hráče suspendovalo. Pro ročník 2016/17 ho ale dramaticky změnila a hokejista dostal stopku už po třech bitkách. Jejich množství rázem kleslo o 48%.
To všechno je důležité hlavně pro zdraví hráčů, které v posledních letech straší degenerativní mozkové onemocnění CTE. Jenže to primárně nepřichází hlavně po rvačkách, jak se dříve předpokládalo. Hokej je stále plný úderů a srážek a těžko tomu v tak rychlém sportu může být jinak. Je tedy možné, že se bitky někdy vrátí zpět? Třeba z nostalgie?
„Tuhle éru jsem zbožňoval, rivality mi v současném hokeji chybí,“ vzpomínal Barnaby. „Některým fanouškům staré časy budou chybět, ale já musím říct, že si vždycky místo bitek radši vyberu sledování šikovných hráčů,“ pokračoval.
Podobně to vidí také Carcillo, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu a v letech 2008 a 2009 nejtrestanější hokejista NHL. „Rivalita mezi týmy už není tak důležitá a NHL by neměla dál beztrestně prodávat nenávist a násilí,“ říká bývalý útočník, který se ve svých aktivních letech uměl na ledě chovat jako pořádný pošuk.
Zatímco on by klidně byl pro to, aby rukavice na rukou hráčů zůstávaly pevně usazené, Grimson má opačný názor, a to hlavně z hlediska taktiky a samozřejmě zábavy.
„Stále si myslím, že když to přijde ve vhodnou chvíli, je bitka jedním z nejzábavějších aspektů hry,“ řekl čtyřiapadesátiletý Grimson. „Navíc když můj tým bude prohrávat, nebo bude potřebovat energii, můžu dobrou rvačkou otočit vývoj utkání,“ popisuje Kanaďan návyky ze staré školy.
Jestli je jeho filozofie aspoň trochu správná ukáže hned další ročník.
