PŘÍMO Z RAKOUSKA | Dřina. Opakující se prvky, které vedou v NHL ke gólům. Klíčové jsou pojmy jako rychlost, přesné provedení a automatismus. Hlava nepřemýšlí, koná. Takhle vypadaly dovednostní tréninky tria Tomáš Nosek, Filip Hronek a Michael Špaček na týdenním kempu v Rakousku. A že jste za půl hodiny v Bratislavě i ve Vídni? Žádné večerní mejdany. „Nepřipadá v úvahu, jsme v tréninku,“ hned vypálí Nosek. Unikátní je, že pracovali na kempu i s necelou padesátkou dětí.
Filip Hronek stojí za brankovou čárou, Michael Špaček hrabe nohama. Rychle. Zprava, doleva. Obránce Detroitu posílá na útočníka, který má smlouvu ve Winnipegu, nahrávky přesně do jízdy. Ten rychle zakončí. Hned. Z první. A už jedou nohy zase zpátky. Tomáš Nosek z Vegas v tuhle chvíli odpočívá, ale taky na něj přijde řada.
Když Špaček trefí horní roh branky, brankář nestačí po rychlé střele hrábnout, slyšíte docela silnou odezvu. Skoro 50 dětí stojí za mantinelem a pochvalně zapiští. Je odpoledne. Parta mladých hokejistů ví, že druhý den ráno půjde na led i se třemi profíky. A takhle pěkně celý týden.
V Rakousku, kousek od Vídně, se spojily dva projekty, na kterých pracují mladí trenéři kolem Jiřího Šejby mladšího. Založili skupinu Arrows, kde se během roku věnují dětem při tréninku individuálních dovedností. Plus přes léto připravují hráče se smlouvou v NHL na nový ročník. Teď se daly obě akce dohromady v malém městečku Bruck an der Leitha.
„Založili jsme Arrows proto, že v klubech jsou tréninky mládeže relativně na špatné úrovni. Kluci nedostávají, co by měli. Vymysleli jsme systém tréninků, které jsou jen z hokeje, neobjíždíme kužely, i my jako trenéři jsme tam hodně aktivní. Je to pro děti všestranný trénink zaměřený na konkrétní situace,“ vysvětluje svůj pohled Šejba.
Dovednostní kempy pro děti pod jeho vedením probíhají většinou v Pardubicích od dubna 2018. Mladí hokejisté se scházejí jednou týdně a hlavním cílem je, aby vyvíjeli individuální schopnosti, které pak prodají v zápasech. Nezáleží na klubu, kde hrají, tady je to jedno. „Ale někdy máme tréninků i víc, třeba v dubnu, když dětem skončila sezona, jsme naplánovali jeden trénink na každý den. Je to takový hokejový kroužek navíc,“ vysvětluje Michal Křečan, další mladý trenér ze Šejbova týmu.
Na VIP zapomeňte
A proč prázdninová destinace v Rakousku? „Protože nám tady vůbec nic nechybí, hotel je spojený s halou, je tady skvělé sportoviště, všechno dohromady. Byli jsme tady už před rokem, vyhovuje nám to,“ hned vysvětluje Křečan. Děti měly led, pak hry a další pohybové aktivity. V Rakousku jich bylo týden 47. „To je počet, kterému se můžeme opravdu věnovat,“ dodal Křečan.
Extra motivaci dorůstajícím hokejistům přineslo, že mezi sebe dostali tři profesionály, tři hráče, kterým se povedla věc, o níž sní sami. Mají smlouvu v NHL. Nosek s Hronkem do ligy výjimečných patří, Špaček se o ni rve. V Rakousku trávili celou dobu, ne v roli VIP hostů, spíš jako součást party. Pomáhali při práci s malými hokejisty, plus se věnovali vlastnímu tréninku.
„Hlavně jsme chtěli klukům ukázat, jak se chovají profíci, jak vystupují, co jedí, jaké mají rituály. Pro kluky je to něco, co jinde nezažijí. Na podobných kempech to často chodí tak, že nějaký top hráč přijede, udělá trénink a zase odjede. U nás ne, všichni tři byli na kempu celý týden a kluci v uvozovkách mohli vidět, jak si čistí zuby,“ popisuje Jiří Šejba.
Strach ze jmen? Brzy zmizel. „Možná na začátku kluci trochu koukali. Ale pak si na nás rychle zvykli. Brali nás tak, že k nim patříme, všechno v pohodě,“ vykládá Filip Hronek.
Bazén? Jasně, a dvacet!
Hráči z Ameriky byli v zápřahu. „Měli jsme besedu všichni tři najednou, kluci se nás ptali, co je napadlo. Bavili jsme se s nimi třeba o tom, jaké jsou začátky v Americe. Kdyby to někomu z nich taky vyšlo, určitě pomůže, že si pak řeknou, jak někdy dřív už pár informací slyšeli. Dali jsme jim pár rad,“ vypočítává Špaček. „Upravil bych to, pár dobrých rad,“ rozesměje se Nosek.
„Užili jsme si to,“ už s vážnější tváří spustí útočník Vegas. „Brzy ráno jsme šli trénovat s dětmi, po obědě byl samostatný led pro nás. Tam jsme dělali věci, které potřebujeme zlepšit do našeho hokeje, ať už bruslení, nebo střelbu. Večer jsme většinou měli posilovnu, pak si dali saunu, nebo šli s dětmi do bazénu,“ popisuje režim.
„Když už jsi zmínil ty bazény, dali jsme jich vždycky tak dvacet,“ s kamenným výrazem doplňuje Hronek. „Jasně, na to jsem zapomněl,“ zahlásí Nosek. Pak se oba rozesmějí. „Ne, to je sranda,“ vypálí útočník Vegas. Na pohled vypadá, že se parta tří profesionálů náramně bavila.
Z části ano. Ale hlavně na sobě dřeli. Jinak než v posilovně, jinak, než když se v létě zapojí do tréninků s extraligovými týmy. A že je vedou prakticky vrstevníci? Prý to k odmlouvání a diskutování nesvádí. „Ne, v tomhle vážně není problém. Jeli jsme sem hlavně proto, abychom něco udělali, odvedli práci. Kluci se o nás starali. Pro nás je to i docela dobré zpestření. Letní přípravu máme normálně každý sám. Tohle najednou bylo dobré oživení, když jsme mohli makat ve třech, užili si i v kabině srandu. Dělali jsme hlavně úplně jiné věci, než když trénujete s týmem. Pracovalo se hodně na power skatingu, na dovednostech, rychlém uvolnění, střelbě. Dělali jsme věci, které nejsou reálné, když je na ledě 20 lidí. Tam není možné, aby se vám trenér věnoval jednotlivě, při tomhle tréninku jde naopak o stěžejní věc,“ přibližuje Nosek, proč takovému tréninku věří.
Dril má smysl
Šejba, šéf tréninkové skupiny, už s útočníkem Vegas spolupracuje delší dobu. Jde vlastně o takovou pardubickou kliku, kde působí ještě bývalí hokejisté, kteří si prošli mládeží Dynama, jeho bratr Martin, Michal Křečan, někdejší spoluhráč Tomáše Noska a Radek Velinský. Všem je od 23 do 32 let. „Máme ke každému hráči individuální přístup. V Evropě se třeba pořád učí starý styl power skatingu, my postupujeme trochu jinak. Máme navíc speciální zápasová cvičení, díky tomu dostanete větší jistotu v zakončení, při držení kotouče, při všem. Inspiraci čerpáme hlavně v zahraničí, ale vytvořili jsme si vlastní systém tréninků,“ vykládá Jiří Šejba, syn mistra světa z roku 1985.
Na kempu v Rakousku si mohli malí špunti prohlédnout, proč má drilování dovedností smysl. Když v zápase přijde známá situace, hlava nepřemýšlí, neztratí půl sekundy přemýšlením. Jednáte intuitivně. „Udělali jsme pak jednou besedu, kde jsme rozebírali góly Tomáše Noska. Kluci viděli, že to byl přesně moment, který Nosy dělal na tréninku,“ vysvětluje Křečan.
Nově se ve skupině objevil i Filip Hronek. „Nosy mi napsal, jestli bych nechtěl jet do Rakouska taky, ten nápad se mi líbil.“ Rád vypadl ze stereotypu: „Tomáš má pravdu v tom, že najednou je hrozně fajn, když přijde něco nového, zpestření to pro nás všechny určitě je. Všechno bylo super, makáte na ledě a pak si taky s někým pokecáte. Nevidíme se třeba celý rok, tohle je pak najednou paráda.“
