Akim Aliu. Jméno tohoto hokejisty tmavé pleti nebylo až do podzimu loňského roku příliš známé. To se však změnilo po jeho výpovědích o rasistickém chování trenéra Calgary Billa Peterse. Ten kvůli tomu přišel o práci a NHL vzala problém rasismu v hokejových základech více na vědomí. Aliu popsal několik momentů, kdy chování spoluhráčů a trenérů rozhodně nebylo v pořádku. „NHL a hokej musí být lepší. Tečka,“ řekl v nedávné otevřené výpovědi.
Začalo to koncem Mika Babcocka v Torontu. Jeho vyhazov spustil lavinu hráčských vzpomínek a obvinění na jeho osobu. Negativních, je třeba dodat. Nebyl však sám, kdo byl osočen z nevhodných praktik. Největší pozornost poutala po právu roztržka mezi Akimem Aliuem a Billem Petersem. Peters, který ještě na podzim vedl jako hlavní kouč Calgary, byl obviněn z rasistického chování.
„Několikrát mě přímo před mými spoluhráči označil slovem na N. A to jen proto, že se mu nelíbila hudba, kterou jsem poslouchal. Tím, jak to slovo používal, mě kompletně zbavil čehokoliv lidského. Nebyl jsem pro něj ničím,“ popsal Aliu v textu pro web Players Tribune moment, kdy ho Peters vedl v roce 2009 v AHL.
Přestože byl tehdy Aliu hokejově jedním z nejlepších hráčů v týmu, stejně byl převelen do nižší soutěže ECHL. „Tak to prostě chodí, pokud se něčím odlišujete. Kolik hráčů v hokeji otevřeně mluví o nějakých problémech? Skoro nikdo. Pokud jste hráč s charakterem, nebo zvláštní osobností, jako třeba Henrik Lundqvist, nebo David Pastrňák, ale nejste bílý, tak se na vás budou dívat skrz prsty a budete mít těžší startovní pozici,“ řekl k hokejovým zvyklostem hokejista, jehož posledním působištěm byl extraligový Litvínov.
A připomíná další incident, který se odehrál během současného sportovního sucha, kdy byli reportéři nuceni dělat rozhovory prostřednictvím online platforem. „Mluvím tu o nastavení celé společnosti. Když například K’Andre Miller (hráč NY Rangers) odpovídal na otázky přes aplikaci Zoom, tak se do rozhovoru někdo připojil a začal ho oslovovat pořád donekonečna slovem na N. Jen tak. Proboha, tomu klukovi je 20 let. Zlomilo mi to srdce,“ rozčílil se jednatřicetiletý obránce.
Je třeba říct, že aféry z minulého roku měly dohru. Aliu se totiž setkal i s Gary Bettmanem a Billem Dalym čili s dvěma hlavními muži NHL. „Byl jsem moc rád, že jsem se s nimi mohl setkat. Otevřeně jsem jim řekl své zkušenosti a musím přiznat, že jsem ze setkání odcházel s pozitivní náladou. Jsem si jistý, že se liga začne snažit změnit,“ popsal Aliu setkání s ligovými šéfy.
Čím by tedy měl hokej začít, aby se podle Aliua vyléčil? „Důležité je říct, že já nemluvím o problémech v NHL, ale v hokeji. NHL není hokej, ale hokejová liga. Ten problém jde od základů. Když už mládežničtí trenéři na lavičkách otevřeně používají slovo na N v ofenzivní rétorice proti jinému hráči a nikdo se nad tím nepozastaví, tak je to špatně. Pokud jste trenér, hráč, nebo fanda a jste rasista, tak byste v této hře neměli mít místo. Tečka. Každý by měl vstát a říct: Dobře, to už sakra stačilo,“ popisuje kanadský Nigérijec svůj recept.
Aliu však nemluví jen o problémech z mládežnických sfér. Za jeden z hlavních problémů vidí i přetvářku, kdy se všichni navenek tváří, že žádné problémy vlastně neexistují. „Když jsem začal hrál v juniorské OHL, tak jsem odmítl dělat hloupé vítání nováčků, kdy se nejmladší hráči nahnali do sprchy a teplota vody se otočila na vařící. Otevřeně jsem se proti tomu tehdy ohradil a dodnes si pamatuji reakci jednoho z hráčů NHL. Ten řekl, že nechápe, co je za problém, vždyť je to celé zábava. Dodnes tomu nemůžu uvěřit. Víte, co připadá „zábavné“ mně? Když má NHL heslo, že hokej je pro všechny. Hokej totiž není pro všechny. A musí se změnit, aby pro všechny byl,“ uzavřel Aliu výčet stěžejních problémů, které podle něj sužují hokej ze společenského hlediska.
Aliu kouká na sebe, nikoliv na mančaft
Celá věc má však i druhou stranu mince. Netřeba říkat, že rasistické chování je něco, co by se mělo nejenom z hokejové, ale i z celkové společnosti, vymýtit. V tom nelze nic než s Aliuem souhlasit. Problém je v samotné osobnosti tohoto hokejisty. Rozhodně to není žádný Martin Luther King, který by se mohl postavit do hnutí za hokejovou rovnoprávnost, protože zprávy, které o jeho charakteru jdou, jsou přinejmenším rozporuplné.
V posledních letech střídá kluby raketovou rychlostí. Za pět sezon oblékl barvy devíti klubů, přičemž v každém z nich odehrál průměrně necelých deset zápasů. Solidní kadence. V předminulém ročníku působil v dresu slovenské Banské Bystrice, v poslední sezoně se šestkrát objevil v dresu Litvínova. Pokud jste se na jeho počínání v kabině zeptali spoluhráčů, nebo týmových činovníků, respondenti raději otázku přeskočili a mimo záznam bylo z výpovědí jasné, že s týmovým pojetím hokeje má Aliu značný problém.
„Když jsem poznal Aliua, přestal jsem se divit, proč tak dlouho nikde nehrál. Je to složitá povaha, kouká na sebe, nekouká na mančaft. Když se mu ukazovaly prokazatelné chyby, pokaždé ukazoval, že za ni může někdo jiný. On vždycky udělal všechno správně,“ řekl na jeho adresu Vladimír Kýhos, který ho v Litvínově krátce vedl.
Na druhou stranu, i nechutná příhoda s mladým K’Andre Millerem ukazuje, čím si hráči tmavé pleti musí v hokejovém prostředí od mladých let projít. To zanechá stopu. Hokej dlouho podobné věci nemusel řešit, protože hráčů tmavé pleti není tolik. V zámoří je běžnější, že se Afroameričané věnují basketbalu, nebo americkému fotbalu. Má to důvod v tradici, ale i ve větší finanční dostupnosti.
Jedno se však snahám Aliua nedá upřít. Rasismus je věc, která nemá ve společnosti místo. A je jedno, zda se bavíme o kultuře sportu, nebo o společenském nastavení obecně. I kdyby byl Aliu sebevětší sobec v kabině, nelze mu upřít zásluhu na tom, že dokázal tento problém dostat do světla reflektorů. A to je podstatné. Aby se totiž problém vyřešil, tak se o něm musí vědět a musí se o něm mluvit. Až pak může dojít ke změně.
