Božský střelec i zpovykaná hvězda. Kovalčuk chce v NHL končit vítězně
Nechce se loučit, právě naopak. Po ročníku, kdy první volba draftu z roku 2001 Ilja Kovalčuk nosil tři různé barvy dresů, mnoho expertů automaticky počítalo s návratem do KHL. Takový plán ale ruský veterán nemá. Má ještě v plánu nabít svou houfnici na levé straně hřiště a pokusit se na závěr kariéry dosáhnout na velký úspěch. „Čekáme na to pravé načasovaní a na to pravé místo,“ řekl k hledání nového angažmá.
Jedna z posledních vyloženě kontroverzních osobností, v jinak uhlazeném a bezchybném světě NHL. Ilja Kovalčuk dělí fandy na dva klasické tábory. Na ty, kteří ho nemůžou ani vystát a pak na ty, jenž by si bez váhání zarámovali jeho fotku v obývacím pokoji. A rodák z ruského Tveru přiživuje svůj obraz v podstatě po celou dobu aktivní kariéry.
Když si ho Atlanta v roce 2001 vybrala, udělala z něj první jedničku draftu z největší země světa. Měl nadání zlomit mnoho rekordů, jenže se mu nikdy tak úplně nechtělo pracovat pro tým. Častokrát byl označen za solitéra, pro kterého jsou čísla v kolonce nastřílených branek daleko podstatnější než počet týmových bodů. Nechtělo se mu do obrany, jen jedinkrát v kariéře zakončil ročník v plusových cifrách. Na druhou stranu je však třeba říct, že první dekáda nového tisíciletí neměla lepšího střelce. Ani Iginla, ani Hossa, ani Heatley. To Kovalčuk byl střeleckým králem. Po příchodu Alexandera Ovečkina a Jevgenije Malkina se očekávala dominance ruských superhvězd nejen v zámoří, ale i na mezinárodní scéně. Nikdy k tomu nedošlo.
Jedním z důvodů byla i výměna z února roku 2010. „Cítíme, že Ilja je přesně tím typem hráče, který přijde a vyplní u nás pozici explozivního střelce, kterého potřebujeme“ pochvaloval si tehdejší generální manažer New Jersey Lou Lamoriello po příchodu Kovalčuka z Atlanty pro web nhl.com. Všechno bylo tehdy zalité sluncem. O to víc, když s novou posilou vedení podepsalo kontrakt, který zbořil veškeré zábrany. Délka? 15 let. Celkový výdělek? 100 milionů dolarů. Podle plánu mělo křídlo v dresu Devils zakončit kariéru v roce 2025, kdy by mu bylo 42 let.
Jenže plány při podpisu kontraktu vzaly za své už za tři roky. „O tomhle rozhodnutí jsem přemýšlel od chvíle, kdy probíhala výluka a já tak strávil čas v Rusku. Přestože jsem se na následující sezonu vrátil, generální manažer věděl o mé touze vrátit se domů,“ šokoval v roce 2013 Kovalčuk celý hokejový svět. Výstižnější slovo, než šok opravdu není. Zničehonic se majitel nejdelší smlouvy v lize rozhodl pro skončení zámořské etapy a odchodu do Petrohradu. Právě tahle epizoda nejvíce pomohla, kromě herního stylu a nepřístupné osobnosti, stvořit image sebestředného člověka pro kterého hokej není týmový sport.
Krátké angažmá v Montrealu je silnou kartou
Zdaleka se však nejednalo o poslední překvapení spojené s NHL. Po pěti letech strávených v rodné zemi se Kovalčukovi zastesklo po nejlepším hokeji na světě. I když, zastesklo. Spíše v tom byla touha zapsat se do dějin. V roce 2018 totiž dovedl spoluhráče k vítězství na olympiádě v Pchjongčchangu a protože ve sbírce už měl dva tituly z mistrovství světa z let 2008 a 2009, chyběl poslední korálek na náhrdelník jménem Triple Gold Club. Ruský střelec se chtěl dostat na seznam hráčů mající prvenství z MS, olympiády a Stanley Cupu. A právě posledně jmenovaný titul mu chyběl.
„Los Angeles vědí, jak vyhrát. A to je můj cíl, vyhrát pohár. Chci pomoci týmu ke zlepšení a k dosažení tohoto cíle,“ prohlašoval směle v létě 2018. Na jednu stranu měl pravdu. Kings věděli, jak vyhrát. Prvenství v play off z let 2012 a 2014 to jen dokládaly. Jenže v hokeji není nic staršího než včerejší vítězství. Generace Anžeho Kopitara, Dustina Browna a Jonathana Quicka už měla vrchol za sebou. Když se k tomu přidal pětatřicetiletý Kovalčuk, byla z toho blamáž. Tým se propadl do ligového suterénu, ze kterého se bude ještě nějakou dobu vyškrábávat.
Vedení Kings reagovalo v polovině poslední sezony. Kovalčukovi ukončilo kontrakt a ten tak mohl podepsat v Montrealu za nejnižší možnou gáži 700 tisíc dolarů. Jaký skok oproti stomilionovému dealu. Kanadské město ale držiteli trofeje pro nejlepšího střelce za rok 2004 sedlo náramně. „Všichni ho tu milovali. Přinesl ohromnou porci energie. Je to tím, že miluje hokej. Pro něj to není práce, pro něj je to láska,“ popisoval přínos posily šéf Canadiens Marc Bergevin.
13 bodů ve dvaadvaceti duelech a obrozený herní projev přihrály Kovalčukovi do cesty šanci na jakou čekal od svého návratu do Severní Ameriky. Při uzávěrce přestupů si ho pořídil Washington. Tamní vedení sázelo na souhru ruské kliky mezi Ovečkinem, Kovalčukem a Jevgenijem Kuzněcovem. Tenhle náboj se ale ukázal jako slepý. „Nelze se na nic vymlouvat. Nedělali jsme správné věci, můžeme se zlobit pouze na sebe,“ nehledal výmluvy po rychlém konci v play off po prohře v prvním kole s NY Islanders Kovalčuk.
Vše nasvědčovalo tomu, že tohle bude derniéra. Smutná derniéra. Sedmatřicetileté křídlo má ale jiný pohled. „Udržuji se v kondici a pořád jsem v kontaktu s agentem Patem Brissonem,“ shrnul současný stav věcí. Právě krátké angažmá v Montrealu dalo jeho vyjednávacímu týmu do rukou silnou kartu. „U Canadiens bylo vidět, že jeho bruslení zařadilo jinou rychlost. Myslím, že pokud bude chtít podepsat kontrakt na ligové minimum, tak ho někdo rozhodně podepíše. V tom není žádný risk,“ odkryl zákulisí jeden z generálních manažerů pro web The Athletic.
A Kovalčuk to ví. Navíc, finance pro něj v současné chvíli nejsou zdaleka to hlavní. Ví, že možností hrát NHL už mít mnoho nebude a z touhy stát se členem Tripe Gold Clubu neustoupil. Rozhodovat bude síla klubu. Podobné spálení jako u Los Angeles už si nelze dovolit.
