Opevnil se v sestavě New York Rangers, svědomitě plní roli třetího centra za hvězdami Zibanejadem a Stromem. To však není nic, čím by se Filip Chytil uspokojil. Odmítá si zvykat, že je chlapíkem na černou práci v hloubce sestavy. „Vím, že s vášní, kterou v sobě mám, může být moje pozice za pár zápasů úplně jiná,“ myslí si mladý útočník slavného týmu, který se pohybuje těsně za hranou postupu do play off NHL.
Na Manhattanu válčí už čtvrtou sezonu. A to je mu pořád jen jednadvacet let. Na to by se nemělo zapomínat. Filip Chytil už jasně ukázal, že do nejlepší ligy světa patří. Farma? To slovo mu absolutně spánek nekazí. „Takto jsem nikdy nepřemýšlel. Ani když jsem tady byl v osmnácti,“ zdůrazňuje sebevědomě odchovanec Zlína.
S Rangers jste pár bodů od postupu do play off. Probíhá sezona podle očekávání?
„Tím, že se hraje pořád ve stejné divizi, rozhoduje každý zápas. Každý něco znamená. Je to jiné než dřív. Když hrajete s jedním soupeřem dvakrát po sobě a vyhrajete, ten druhý tým se na odvetu nachystá úplně jinak. Samozřejmě tam jsou už i nevyřízené účty mezi hráči. Někdy to připomíná play off…Měli jsme šňůru vítězných utkání. Dařilo se nám proti Philadelphii, se kterou jsme na tom bodově podobně. Do konce základní části máme ještě dvaadvacet zápasů, což je hodně. Všechno je to na nás. Když budeme pokračovat v těchto výkonech, věřím, že do play off postoupíme.“
Není na hlavu hrát pořád se stejnými týmy?
„Je to každopádně zajímavé. Všichni to mají stejně. I když hrajete proti Washingtonu čtyřikrát nebo osmkrát, pořád jsou to zápasy NHL. Teď máme před sebou poslední výjezdy dál, hrajeme dvakrát v Buffalu. Pak už jsme jen doma, anebo nás čekají Islanders a New Jersey. Takže všechno poblíž. Do New Jersey jsme jeli naposledy o den dřív autobusem.“
Nechybí vám nějaká příjemná destinace, soupeř nebo oblíbený stadion?
„Samozřejmě by bylo příjemné letět třeba do tepla. (úsměv) V zimě jsme zrovna mívali trip na Floridu. To počasí dodalo tělu novou energii.“
Pojďme k vám osobně. Jste spokojený s pozicí třetího centra?
„Samozřejmě chci být víc na ledě. Měl jsem dlouhou pauzu kvůli zranění. Byl jsem mimo skoro šest týdnů. Do toho jsem byl dva týdny zavřený v karanténě. To mi taky moc nepomohlo. Teď jsem během necelého měsíce odehrál už šestnáct utkání. Dostávám se do toho. Zpočátku to nebylo vůbec lehké. Snažím se hrát, jak nejlíp umím a pomáhat týmu. Nad každým zápasem přemýšlím.“
Je vůbec reálné se dostat přes elitní střední útočníky Miku Zibanejada a Ryana Stroma?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
