Jaroslav Pouzar, Jiří Hrdina, Jaromír Jágr. A teď i Ondřej Palát a Jan Rutta. Pouze tito čeští hokejisté dokázali v NHL dvakrát za sebou vyhrát Stanley Cup. „To jsem ani nevěděl, je to čest, být v takové skupině,“ přiznal Palát. S parťáky a rodinou si užívá oslavy. Spekulace, které už ho vidí vedle McDavida v Edmontonu, neřeší. „Vůbec nevím, můžou mě vidět kdekoliv. Mám ještě rok smlouvu v Tampě, netuším,“ řekl třicetiletý útočník.
Oslavy v Tampě Bay jsou v plném proudu. Ondřej Palát se z nich v rozhovoru zprostředkovaném jeho zastupující agenturou Sport Invest na chvíli utrhnul. Usměvavý, se šrámem na kořenu nosu, žádné extempore ve stylu Nikity Kučerova bezprostředně po triumfu nad Montrealem. „Slavili jsme v kabině, ani jsem nevěděl, že na rozhovoru byl,“ usmíval se český reprezentant. „Až den poté jsme to viděli a jen se zasmáli. Klasický Kuč. Dal si dvě tři piva po zápase a začne povídat. Bylo to vtipné.“
Jaké jsou oslavy obhajoby Stanley Cupu?
„Super, pořád probíhají a pár dnů asi ještě budou.“
Představíte pohár i doma fanouškům, když to před rokem nešlo?
„Pevně věřím, že nám to NHL umožní. Jsou dva tři měsíce do začátku kempu, tak snad jo. Teď si užíváme oslavy, potom pojedeme s rodinou na dovolenou. Zatím nevím, kdy se do Čech vrátím. Kdyby byla možnost přijet se Stanley Cupem a letět s ním do Frýdku, bylo by to super.“
Dají se vítězné sezony porovnat? Dá se říct, která byla těžší, případně, kterou jste si víc vychutnal?
„Těžké otázky, oba Stanley Cupy bylo stejně náročné vyhrát. Tohle play off s fanoušky bylo lepší, užili jsme si to víc. I série byly náročnější. Hráli jsme doma, využívali naše fanoušky, venku zase stáli fanoušci proti nám. Bylo to znát víc, než když jsme loni hráli v bublině a bylo skoro jedno, jestli hrajete doma nebo venku. A nedá se ani říct, které finále bylo jednodušší. Obě těžká – s Dallasem i Montrealem.“
Ceníte si poháru víc, když jste hráli před lidmi?
„Já si ho vážím stejně jako prvního. Ale bylo to něco úplně jiného. Vyhrát doma před plnou halou a slavit potom s manželkou a rodinami... Bohužel, moje rodina doletět nemohla, hranice pořád nejsou otevřené. To mě hrozně mrzí. Vyhrát podruhé za sebou! To se naposledy povedlo Pittsburghu, opravdu si toho moc vážím a jsem rád, že jsme to dokázali.“
Váš kouč Jon Cooper říkal, že mu stačilo stát na střídačce, pozorovat a žvýkat žvýkačku. Opravdu jste cítil z týmu takovou vnitřní sílu?
„My si byli vědomi, jak jsme silní, ale neříkali jsme si, že na nás nikdo nemá. Samozřejmě jsme hráli dobře a Cop určitě taky jenom nestál a nežvýkal. Odvedl skvělou práci. V sezoně i v play off. Určitě na střídačce jenom nestál a nic neříkal.“
A ještě jeden jeho výrok: pokud by vás prý přesunul od Kučerova a Pointa, tak by k němu určitě naběhli do kanceláře a vyčinili. Co na to říkáte?
(usmívá se) „Zní to dobře. Vím, že si v lajně vyhovíme. Já rád hraju s Pointem a s Kučerovem, oni rádi hrají se mnou. Občas se lajny prostřídaly, když se pár zápasů nedařilo, ale byl jsem rád, že jsem s nimi nastupoval.“
Platového stropu jsme si vědomi
Kučerov po finále v euforii volal Larionovovi a několikrát mu opakoval, že je jeho idol. Vy jste někomu volal?
„Hned z ledu jsem volal rodičům, kteří byli ve Frýdku v posteli a dívali se. S manželkou jsme pak volali sestrám, jejím rodičům, obvolali jsme celou rodinu.“
Vzpomněl jste i na Miroslava Fryčera, který v dubnu zemřel a byl váš první agent?
„Vnímal jsem to, Frigo byl můj první agent, ve Vítkovicích mi pomohl. Byla to hrozně smutná zpráva.“
Vaše dcera už triumf vnímá?
„Jo, vnímala hokeje. Když jsme hráli dříve než v osm, poctivě chodila a moc se jí to líbilo. Už z toho měla trošku víc. Ale včera jsme se fotili u Stanley Cupu a to brečela. Nevím, u Stanley Cupu se fotit nechce.“
Měli jste v play off vůbec nějakou krizovou chvíli?
„Asi ne. Nejhorší okamžik byl s Islanders, když v šestém zápase vyhráli prodloužení. Sedmý zápas... Těšíte se, jasně. Ale taky víte, že jeden zápas může být trošku o štěstí. Můžou dát prvního góla, nemusí se zrovna dařit. Jsem rád, že jsme sedmý zápas vyhráli.“
Ve finále proti vám stál v bráně Carey Price. Jak těžké ho bylo překonat?
„Já říkal na začátku play off, že když jim zachytá Price, dojdou daleko. Přesně to se stalo. Od začátku mé kariéry, když ještě nebyl Vasy (Vasilevskij), ho vnímám jako nejlepšího na světě. Teď je asi druhý za Vasym. Price chytal výborně. Musíte před ním stát, nebo se puk musí odrazit, abyste mu dal gól. Vynikající gólman, skvělý pozičně, vždycky připravený.“
Mluví se o tom, že tento tým Tampy vejde do historie jako jeden z nejsilnějších. Jak to vnímáte?
„Je to úžasné. Říká se, že Stanley Cup je nejtěžší trofej ve sportu. Můžu potvrdit. Fakt to není jednoduché. Projít celým play off, vezme to hodně sil. Na konci jen makáte, už ani nevnímáte nějaké strategie, jen to chcete urvat. Tento tým byl výjimečný.“
Nebojíte se, že se do příští sezony rozpadne kvůli platovému stropu?
„Jsme si toho vědomi. Že platový strop máme, jaký máme. Julien Brisebois (generální manažer) bude muset něco udělat, aby se vlezl do příští sezony. Pár hráčů bude trejdovaných, někdo půjde do Seattlu, tým stejný rozhodně nebude.“
Už se objevila spekulace, podle které vás vidí v Edmontonu vedle McDavida. Co na to říkáte?
„Vůbec nevím. Nečtu nic, můžou mě vidět kdekoliv. Nevím, mám rok smlouvu v Tampě ještě, netuším.“
Jak moc vás play off zdravotně obouchalo? Killorn prý hrál se zlomeninou...
„Play off je hrozné. Zranění k němu patří. Killorm měl zlomenou nohu, jeden den byl na operaci, dali mu šroub a druhý den šlapal na kole. A dva dny po operaci bruslil na ledě, chtěl se do toho dostat. Nevím, jak je to možné. Měl šroub v noze a týden po operaci chtěl nastoupit do pátého zápasu. Kuč (Kučerov) měl nakřáplé žebro, taky pod injekcemi. Všichni se potýkali se zraněním. Nejenom my, každý tým.“
Jak jste na tom byl se zraněními vy?
„Já byl naštěstí v pohodě. Měl jsem něco s oběma kotníky, menší výrony, ale to bylo v pohodě. Nic většího neměl, jen nos, ale to je maličkost. Cítil jsem se dobře celé play off.“
