Bye-bye Jaromir. Jak Jágr odcházel z Pittsburghu, opřel se do něj i Lemieux
Při přesilovce přišla přihrávka od Maria Lemieuxe, hned z první Jaromír Jágr napálil puk a ten skončil za zády Dominika Haška. Tak padl poslední gól české hvězdy v dresu Pittsburghu. V dalších sedmi zápasech play off 2001 vyšel Jágr naprázdno. Opravdové loučení pak nastalo 11. července, přesně před dvaceti roky, kdy ho klub vyměnil do Washingtonu. Po jedenácti pozoruhodných sezonách a týdnech spekulací, výčitek, dohadů.
Rok 2001 byl vrcholem českého hokeje. Nikdy na tom nebyl líp a zřejmě už ani nebude.
Reprezentační áčko i dvacítka slavily tituly mistrů světa.
V NHL působil první a zatím poslední český trenér.
Každý devátý hráč na draftu měl u místa narození napsáno Czech Republic.
Mezi osmi nejlepšími hráči v hlasování o Hart Trophy se umístili čtyři Češi.
Nejlepším brankářem NHL byl Dominik Hašek.
Nejproduktivnějším hráčem Jaromír Jágr.
Přesto si útočník Pittsburghu v květnu 2001 posteskl: „Byla to nejhorší sezona mojí kariéry.“
Tradiční Jágrův vtípek? Vůbec. Zbytečné velké nároky na sebe samého? Nikoli. Ze svého úhlu pohledu měla tehdy devětadvacetiletá hvězda pravdu.
Navzdory zisku Art Ross Trophy, čtvrtému místu v Hart Trophy a postupu do semifinále Stanley Cupu to pro Jágra byl frustrující rok. Musel toho skousnout hodně: zranění, neshody s koučem Ivanem Hlinkou, podzimních dvanáct zápasů s jedním vstřeleným gólem, kritiku médií, konec naladění na stejnou notu s někdejším idolem Mariem Lemieuxem.
Když se proto na tradičním posezonním pohovoru setkal s generálním manažerem Craigem Patrickem, zeptal se, co s ním bude dál.
„Ještě jsme další sezonu neřešili. Uvidíme, jak složíme tým a tak,“ odpověděl GM.
„To jsme se špatně pochopili. Neptal jsem se, co bude se mnou v Pittsburghu, ale kam mě vyměníte,“ řekl Jágr šéfovi, který ho o jedenáct let dříve draftoval z pátého místa a nasměroval ho na cestu mezi největší osobnosti NHL.
 |
Byla to v krátké době už třetí žádost o trejd. Média v Pittsburghu žádné hokejové téma neřešila na jaře 2001 tak usilovně jako možný odchod českého kapitána. Bude to úleva pro obě strany, shodovali se všichni. Skončí tím dlouhé dusno.
Na psychicky unaveného Jágra totiž padaly rány ze všech stran. Jako by už nudilo, že nikdo v NHL nesbírá body tak usilovně jako on. Víc se začalo probírat jeho soukromí, hlavně finanční záležitosti. Noviny byly plné historek o ztrátách na burze i cestách do kasin v Las Vegas a Atlantic City, kde prý utrácí víc než Tiger Woods.
Pak tady bylo chování české hvězdy. Poznámka pro později narozené: před třicítkou Jágr zdaleka nebyl mentorem mladých, který po nocích chodí na zimák a ověšený olověnou vestou si přidává tréninkové dávky. Býval náladový, málo komunikativní, běžel si svůj vlastní závod. A že by se hrnul do všech povinností, které obnášela funkce kapitána? Kdepak.
Tedy férově řečeno: nebylo to nic, na co by v Pittsburghu nebyli zvyklí. Lemieux se tak choval od počátku kariéry a Jágr tenhle volnomyšlenkářský přístup odkoukal. Ovšem teď, když se majitel Penguins vrátil z penze na led, trochu kvůli tomu, aby oživil vadnoucí investici jménem Jágr, a mnohem víc kvůli sobě, to začalo vadit.
A laviny výčitek končily u hokeje samotného. O „slumpu“ z podzimu 2000 už byla řeč, navrch Jágrovi nevyšlo ani play off. Trápilo ho zraněné levé rameno, do některých zápasů musel nastupovat pod injekcemi a pár jich byl nucen i vynechat. Za šestnáct utkání dal dva góly.
Málo na nejlíp placeného hráče klubu, jak mu veřejně připomněl i Lemieux.
„Doufám, že je šťastný. Je pořád mladý kluk, který má rozjetou skvělou kariéru. Ročně si vydělá deset milionů dolarů. Tohle je nejlepší doba jeho života, ale nejsem si jistý, jestli si to uvědomuje,“ nezvykle se do něj v průběhu play off opřel před novináři.
Už tohle byl signál, že se blíží Jágrův konec.
Samozřejmě, šlo i o byznys. V dalších dvou sezonách si měl vydělat 20,7 milionu dolarů a jeho gáže spolykala třetinu peněz, které klub dával na platy hráčů. Tolik si Penguins mohli dovolit jen s výhledem, že u nich časem zaklepe konkursní správce.
Obě strany byly s trejdem smířené, nebylo třeba se pouštět do argumentačních bitev. Ale s kým upéct dohodu?
Najednou se zjistilo, že v NHL zase tak velký zájem není. Ne snad kvůli Jágrově výkonnosti, navzdory slabšímu play off to pořád byl nejlepší útočník na světě, byť bylo jasné, že nejslavnější roky má spíše za sebou než před sebou. Ale jeho smlouva byla příliš velké závaží. I v době před zavedením platových stropů.
Jako první se ozvali New York Rangers. Jenže výměnou nabízeli pouze nadbytečné, přeplácené veterány, tím by si Pittsburgh finančně nepomohl. A hokejově už vůbec.
Nadějněji vypadala jednání s Islanders. K mání byl mladý Zdeno Chára a druhá pozice na draftu (čili Jason Spezza). Ale nevyzpytatelný GM Mike Milbury se nakonec dohodl s Ottawou a získal Alexeje Jašina.
Tím se zástup zájemců vyčerpal.
„A co ty? Nechtěl bys Jágra?“ zažertoval Patrick při setkání s washingtonským protějškem Georgem McPheem.
Překvapivé odpovědi se dočkal za pár dnů. „Ano, chtěl.“
Washington nabídl tři nadějné útočníky – tedy to, po čem spořivý Pittsburgh toužil. Jmenovali se Kris Beech, Michal Sivek a Ross Lupaschuk, bylo jim dvacet, draftováni v 1. a 2. kole, do NHL se teprve chystali nakouknout.
„Bye-bye Jaromir,“ oznámil uzavřený obchod list Pittsburgh Post-Gazette na titulní stránce.
Český útočník se stal hráčem Washingtonu, stejnou trasou putoval i málo využívaný bek František Kučera.
Hokejová senzace, kterou nikdo nečekal. Ani samotný Jágr. Když mu Lemieux telefonoval novinku do Čech, nebyl překvapený tím, že odchází, víc ho zaskočilo jméno nového zaměstnavatele. Hlavní město USA totiž nebylo hokejovou baštou a pro hráče ani vysněnou destinací k životu.
„Je to skvělá dohoda. Získali jsme talenty s velkým potenciálem, čas nám dá za pravdu,“ radoval se z transakce Patrick. I proto, že její součástí bylo téměř 5 milionů dolarů cash. Už však nebyl u toho, když čas získal na výměnu úplně jiný názor. Ve zkratce: zatímco v roce 2013 se Jágr chystal na finále Stanley Cupu (za Boston), Lupaschuk si hokejem vydělával v Rakousku, Beech se mihl v Pardubicích a dvojnásobný juniorský mistr světa Sivek, jehož kariéru zkrátila zranění, byl jen bývalým hráčem. Nikdo z nich v NHL neprorazil.
Datum: 11. července 2001 Do Washingtonu: Jaromír Jágr (29 let) Do Pittsburghu: Kris Beech (20 let), Michal Sivek (20 let), Ross Lupaschuk (20 let) a 4,9 milionu dolarů |
Jágr ve Washingtonu zápasy: 190 Capitals během jeho působení postoupili jednou do play off, kde vypadli v prvním kole. V lednu 2004 byl Jágr vyměněn do New York Rangers za Ansona Cartera a ještě další tři sezony Washington ze 45 procent přispíval na jeho plat. Celkem klub tenhle experiment stál zhruba 50 milionů dolarů. |
Beech v Pittsburghu zápasy: 95 Někdejší sedmička draftu se v Pittsburghu neprosadila. V roce 2005 ho Penguins vyměnili do Nashvillu za 116. pozici na draftu. Časem se Beech vrátil do Washingtonu a na skok také do Pittsburghu, NHL nadobro opustil ve 27 letech. Zahrál si i za Pardubice, s hokejem se rozloučil v Severním Irsku. |
Sivek v Pittsburghu zápasy: 38 Jeho jediná štace v NHL se stala minulostí v únoru 2003, chvíli to ještě zkoušel na farmě a pak se vrátil do Sparty. Kariéru ukončil ve 27 letech ze zdravotních důvodů. |
Lupaschuk v Pittsburghu zápasy: 3 Čtyři roky v organizaci Penguins, na ledě NHL strávil dohromady 49 minut… Později prošel půlku Evropy včetně rakouské nebo druhé švédské ligy. Profesionální kariéru ukončil v roce 2013. |
Ale zpátky do Pittsburghu na prahu tisíciletí. „Bude trvat desítky let, než tady zase uvidíme hokejistu, jako byl Jágr,“ smířeně konstatovaly místní noviny po oznámení trejdu.
Ani to nebyla pravda. Klub pokračoval ve výprodeji, časem odešli i Robert Lang, Alexej Kovaljov, Darius Kasparaitis, Martin Straka a spol. Výsledkem nastartování úsporného režimu byl pád ke dnu NHL – ale i vysoké pozice na draftu, ty nejvyšší. V letech 2003 až 2005 Pittsburgh získal z dvou prvních míst a jednoho druhého klenoty Marca-Andrého Fleuryho, Jevgenije Malkina a Sidneyho Crosbyho, kteří časem vrátili Penguins na výsluní.
Ano, na začátku jejich cesty za třemi Stanley Cupu byla svým způsobem výměna Jaromíra Jágra.
On už se titulu nedočkal. Ani další korunovace králem bodování NHL. Angažmá ve Washingtonu skončilo rozčarováním a nevrátilo mu tolik vyhlíženou radost z hokeje. Tři sezony v Rangers byly mnohem lepší, vlastně skvělé, vždyť zase sahal po Hart Trophy i Art Ross Trophy (2006), jenže v roce 2008 se trochu zbrkle rozhodl odejít do Omsku.
Z KHL se vrátil za tři roky, do sbírky přidával nové dresy a se čtyřicítkou na krku si dál upevňoval pozici legendy, ale už logicky nemohl být stejným hráčem jako o deset let dřív. Pro fanoušky to bylo jako navštívit turné Rolling Stones. Pořád zážitek, ovšem…
Ke zklamání svých někdejších příznivců nevyslyšel sentimentální nabídku Pittsburghu, která přišla už v roce 2011. Výhledově by se však kruh mohl uzavřít aspoň při ceremoniálu, kdy bude jeho dres s číslem 68 vyvěšen pod strop haly.
Určitě se pak dočká většího aplausu i vřelejších slov než při rozpačitém odchodu před dvaceti roky.
1990 Draftován jako pátý v pořadí. Za tři dny se poprvé ukázal ve městě, v létě podepsal smlouvu a 7. října si připsal první bod, ve svém druhém zápase v NHL. Penguins zvítězili 7:4 nad New Jersey. |
1991 V únoru se stal nejmladším hráčem historie klubu, který vstřelil hattrick, když nasypal tři góly Bostonu. Na konci května získal první Stanley Cup, jako nováček si v play off připsal třináct bodů. |
1992 Jágrův příspěvek k druhému Stanley Cupu byl ještě výraznější. Zaskvěl se zejména akcí v prvním zápase finále proti Chicagu, kterou Mario Lemieux označil za nejkrásnější gól, jaký kdy viděl. |
1995 První Art Ross Trophy. Ve zkrácené sezoně si připsal 70 bodů, stejně jako Eric Lindros, měl však víc gólů. Jeho soupeř k poslednímu zápasu nenastoupil kvůli zranění oka, na to se ale historie neptá. |
1996 I díky tomu, že nastupoval v lajně s Mariem Lemieuxem a Ronem Francisem, nasbíral 62 gólů a 87 asistencí. Počet přihrávek i celkových 149 bodů jsou stále rekordy NHL mezi pravými křídly. |
1998 V dubnu podruhé vyhrál bodování NHL, na Petera Forsberga měl náskok jedenácti bodů. V říjnu byl jmenován kapitánem Penguins, jako první a dosud jediný ne-Kanaďan. |
1999 Potřetí získal Art Ross Trophy (tentokrát o dvacet bodů před Teemu Selännem) a navrch Hart Trophy jako nejužitečnější hráč NHL. Na první místo ho dalo 51 z 56 hlasujících. |
2000 Počtvrté přebíral Art Ross Trophy. Náskok na druhého Pavla Bureho tentokrát činil jen dva body, ale Jágr odehrál o 21 zápasů míň. Hart Trophy mu unikla o jediný hlas, i to je historická anomálie. |
2001 Páté vítězství v bodování NHL, čtvrté v řadě. V historii se něco takového podařilo jen Gordiemu Howeovi, Philu Espositovi a Waynu Gretzkému. Poslední gól za Penguins vstřelil 5. května. |
| v Pittsburghu | éra po Pittsburghu | |
| 806 | zápasy | 927 |
| 1079 | body | 842 |
| 439 | góly | 327 |
| 640 | asistence | 515 |
| 8 | pořadí v TOP 10 bodování | 3 |
| 8 | sezony přes 80 bodů | 2 |
| 10 | sezony přes 30 gólů | 5 |
| 11 | účast v play off | 7 |
| 2 | Stanley Cup | 0 |
| 8 | individuální trofeje | 2 |
| 6 | All-Star tým NHL | 1 |
