Pastrňák exkluzivně o Baníku, pivu, ZOH i Krejčím: Bude mi moc chybět
Na konci minulého týdne se připomněl jako vášnivý fanoušek Baníku, když vysvlečený do půl těla vylezl na zábradlí stadionu v pražském Edenu a spustil tradiční pokřik. Pak se kanonýr David Pastrňák vrátil k profesi hokejového krále. Za tu byl popáté v řadě odměněný Zlatou hokejkou, kterou si osobně převzal až ve čtvrtek po tréninku v Letňanech. Pak se posadil v restauraci, objednal si játra a v exkluzivním rozhovoru pro iSport Premium promluvil o rekordu, Davidu Krejčím v Olomouci, olympiádě i řádění v kotli. „Vrátil jsem se do mladých let,“ popisoval.
Až s odstupem si znovu po roce připomněl, jak je těžká Zlatá hokejka. Pro něj pátá v řadě. Rekord, kterým trumfnul i Jaromíra Jágra. „Spíš si říkám, že je divný, že on to pětkrát po sobě nevyhrál,“ reagoval David Pastrňák, jenž rozhovory zrovna nevyhledává. Zvlášť v poslední době, kdy hokej u něj přehlušil osobní žal. Pro Sport ale udělal výjimku a bylo se o čem bavit. Když domluvil, pousmál se: „Trochu to uprav do češtiny…“ S dlouholetou švédskou přítelkyní Rebekou totiž používá výhradně angličtinu.
Pátá Zlatá hokejka v řadě, to se ještě nikomu nepodařilo. Je vám pětadvacet a už jste legenda. Vnímáte to?
„Nó, takhle se určitě neberu.“
Ani Jágrovi se takový kousek nepovedl.
„On hrál v jiné době, ale je pravda, že z toho jsem byl sám překvapený, že to nevyhrál pětkrát za sebou. Ale s ním se vůbec nechci srovnávat, on je jiná liga, podívejte na jeho kariéru… Každopádně je pro mě čest, že jsem vyhrál. Ale že jsem legenda? To vůbec ne.“
Máte v hlavě, že byste mohl trumfnout i jeho rekord v počtu dvanácti ocenění?
„Nevím, jestli budu hrát tak dlouho, abych to stihnul.“
Jestli půjdete tímto tempem, stačí přidat už jenom osm let.
„Takhle nad tím nepřemýšlím. Nikdy nejdu do sezony s tím, že vyhraju individuální cenu. Hokej je týmový sport. Hlavně mám v hlavě, aby vydrželo zdraví a byl jsem schopný odehrát celou sezonu. Když jsem zdravotně v pořádku, tak vím, čeho jsem schopný. Přes léto tedy makám na maximum, aby moje tělo bylo nachystané.“
Je to čím dál tím náročnější?
„To je! Sice se bavíme, že je mi jenom pětadvacet, ale já bych to obrátil, že už pětadvacet! (směje se) Každý rok je znát.“
V čem nejvíc?
„Třeba loni jsem úplně v pohodě mohl jít do posilovny, pak na dvě hodiny na led do Letňan, potom na tenis, pak jsem ještě stihl devět jamek v golfu nebo fotbal. Letos už po dvou trénincích stihnu jenom jeden sport. Buď golf, tenis, nebo fotbal. Oba ne. A co si budeme povídat, rána jsou taky náročnější. Nejhorší na tom je, že je mi teprve pětadvacet. Takže jsem zvědavej, jak to půjde dál. Musel jsem změnit už i stravu. Víc se hlídám, i když si pořád dávám, co chci. Ale dřív padlo třeba i jedno pivo. Jenže po něm se nejvíc přibírá, alespoň v mém případě, protože na sladké moc nejsem. Takže jsem to v týdnu výrazně omezil. Od pondělí do pátku jsem úplně bez piva.“
Držíte tedy půst?
„Ano. Jenom trénink a co nejlepší strava. Takhle jsem to měl v kariéře předtím už jednou a vybavuju si, že jsem se cítil výborně. Takže si to zopakuju.“
O víkendu už nějaké pivo padne?
