Alexandr Ovečkin vstřelil v utkání proti Calgary 766. branku v NHL. Tímto úchvatným počinem vyrovnal střelecký účet Jaromíra Jágra, vyšvihl se na třetí místo historické tabulky a zároveň se stal nejlepším evropským střelcem zámořské soutěže. Bohužel, místo aby svět obdivoval jedinečné sportovní umění, hodnotí spíše Ovečkinovo umění kličkovat před dotazy médií na ruské válečné tažení.
Válka na Ukrajině začala před dvěma týdny. Propukla ve chvíli, kdy Alexandr Ovečkin překonává střelecké mety. Avšak zatímco Vladimir Putin se svou agresí s ohledem na Čínu vyčkal, než doběhne pekingská olympiáda, na Ovečkinovy slavné chvíle zřetel nebral. Jedinečná schopnost dostat puk do sítě je tak zakalena děním na druhé straně světa. A také Ovečkinovým chováním.
Kapitán Washingtonu sice pronesl, že je proti válce, nicméně větu, že Putin je i nadále jeho prezident, zopakoval i nyní, ve dnech po invazi. „Neměl bych dostávat tyto otázky, protože jsem sportovec. O těchto věcech nerozhoduji,“ dodal.
A to je problém. Ovečkin už dávno není pouhým sportovcem. Z vlastní vůle se rozhodl pro roli politického agitátora. „Teď říká, že je jen sportovec. Ok, předtím zase tvrdil, že je pro Putina a ať se mladí vůbec nebojí to říkat taky. Když rozjel v roce 2014 podporu jeho invaze na Ukrajinu, nikdo jeho rodinu nedržel. Teď jen lže,“ napsal na Twitter novinář Slava Malamud, jenž pochází z Ruska a nyní žije v USA.
Na co naráží? Na počátku 90. let po rozpadu Sovětského svazu procházelo Rusko obtížným přechodem od komunismu ke kapitalismu. Jurij Lužkov, tehdejší moskevský starosta a jeden ze zakladatelů Putinovy politické strany Jednotné Rusko, výrazně investoval do ženského basketbalového klubu Dynamo, který trénovala Ovečkinova matka Taťána. V rozhovoru pro deník Sport Express v roce 2008 uvedla, že s Lužkovem konzultovala „všechny otázky týkající se Sašovy hokejové budoucnosti“. Toť první Ovečkinova politická linka.
Vztah s Putinem se začal rozvíjet v roce 2007, když se prvně střetli, ale přátelství navázali až před olympiádou v Soči o sedm let později. Hokejista byl tehdy jednou z tváří Her.
Následovaly oslavy triumfů na světových šampionátech, přání k Putinovým narozeninám a nakonec osobní dar ruského prezidenta k Ovečkinově svatbě v podobě ozdobné čajové soupravy a vzkazu, který se předčítal všem hostům.
Jen u zdvořilostí však nezůstalo.
Když Rusové provedli v roce 2014 invazi na ukrajinský poloostrov Krym, dostal vůdce podporu i ze strany ruského útočníka. Ten se nechal vyfotit s cedulkou: „Zachraňte děti od fašismu. Naši dědové a babičky viděli hrůzy fašismu, my to v naší době nedopustíme.“ A na sobě měl triko s nápisem „No war“. Jde o identickou rétoriku, kterou dnes pouští do éteru Kreml. „Denacifikujeme Ukrajinu, jsme mírotvorci, nechceme válku,“ ozývá se z tamní propagandy.
Pozor, tehdy nešlo jen o Ovečkina. V tričku s nápisem „Krym je náš“ se vyfotil i brankář Semjon Varlamov, dnes působící v New York Islanders, jenž pak hrdě snímek sdílel. Oslavné foto s Putinem má na Instagramu třeba Kirill Kaprizov, hvězda Minnesoty.
Prezident hokej miluje a bere ho jako další prostředek k získání vlivu mimo federaci. „Je to myšlenka, kterou třeba Ovečkin symbolizuje. Je to silný muž, sportovec, který vyhrává. Putin hraje hokej, Ovečkin hraje hokej. Je to přirozená idea,“ napsal Michail Zygar v knize Všichni muži Kremlu.
Vrcholem byla už hojně propíraná Ovečkinova politická kampaň z roku 2017 s názvem Putinův tým, kdy se snažil k podpoře prezidenta přesvědčit ostatní slavné sportovce a hlavně mladé lidi. Na jeho výzvu pozitivně reagovali další hokejisté Jevgenij Malkin, Pavel Bure nebo krasobruslař Jevgenij Pljuščenko.
Reakce však nebyly jen příznivé. „Všichni moji klienti v podstatě valí oči a říkají: Co to, kurva, je? Je to, jako by lobboval za svou další práci v politice,“ pronesl jeden z hokejových agentů ruských hráčů pro web Washington Post.
„Nešlo vůbec o zisk hlasů ve volbách, ty měl Putin stejně jisté. Ovečkinovi šlo o ukázání věrnosti. Celé je to naprosto zbytečné, pokud není výslovným cílem lézt do zadku a snažit se, aby to někdo vzal na vědomí. Zatímco demonstranti jsou na ulicích chytáni a biti, novináři pronásledování a zabíjeni a Navalnyj je uvězněn, je to Ovečkin, kdo přísahá lásku Putinovi, protože on je ten statečný,“ dodal k Ovečkinově politické podpoře Malamud.
Ruský forvard se nyní snaží vplout do role muže, který vlastně nemá na výběr, protože režim, jenž před pár lety tak horlivě podporoval, je nebezpečný (a on má rodinu v Rusku).
Přitom pozorovatelé Kremlu vysvětlují, že mnoho celebrit sice může čelit přímým i nepřímým tlakům, aby se účastnily politických kampaní, ale většina se shoduje, že Ovečkin ční nad takovými tlaky – je příliš bohatý a prominentní. Zjednodušeně řečeno, jeho podpora vychází z jeho vlastní vůle.
O rozdílných názorech mezi ruskými hokejisty nejlépe vypovídá i fakt, že při snaze vydat jednotné stanovisko k ukrajinské válce nebyli schopni se dohodnout, a tak nechali celou věc vyšumět.
