Pohádka kouče Coopera: jak právník ke Stanley Cupům s Tampou přišel
Hokej nikdy nehrál. Ještě před dvaceti lety se živil jako právník. Trénovat začal na katolické škole v městě Lansing v Michiganu. Střih. Teď je Jon Cooper nejúspěšnějším a nejuznávanějším koučem současného hokejového světa. Tohle je pohádková story trenéra, který z Tampy udělal mašinu na vítězství.
Když nastoupil k chlapcům na katolické střední škole v Lansingu, kluci začali horlivě googlovat jeho jméno. Jon Cooper. Právník. Spojitost s hokejem? Žádná. Jen v neděli večer si občas chodíval zahrát městskou pivní ligu. Působil v týmu Legal Eagles, kteří tvořili místní advokáti a soudci.
Když v létě roku 1999 neměl Lansing Cougars kdo trénovat, nabídku zkusit si něco nového dostal právě Cooper. V té době mu bylo 32 let. Když si poprvé stoupl před hráče, byl nervózní. Nesmělým úsměvem maskoval úzkost. „Byl stejně nervózní jako my,“ vzpomíná pro web The Athletic tehdejší obránce týmu Chris Monroe.
Spolu s kamarády se Monroe obával, že škola v následující sezoně vůbec tým nepostaví. Nejtalentovanější hráči se rozutekli do okolních týmů, minulý ročník musel v nouzi trénovat jeden z otců. Tým šel od porážky k porážce. Mnoho ze 400 studentů ani nevědělo, že škola hokejový tým má.
Coopera oslovil soudce Thomas Brennan, táta náhradního brankáře a spoluhráč z Legal Eagles. Veřejného obhájce 55. okresního soudu se mu nakonec povedlo zverbovat. Gáže za celou sezonu? 1500 dolarů. „Byl opravdu dobrý právník, od soudu málokdy odcházel jako poražený. Ale myslím, že jeho srdce to nikdy nebavilo,“ říká tehdejší Cooperova asistentka Jill Kopecová.
Cooper hokej miloval. V té době měl maltézského psíka jménem Gretzky, v zimě chodil mlátit do puku na zamrzlé jezero Orr. Jeho první svěřenci z Lansingu vzpomínají, že si hráče do týmu nevybíral pouze podle dovedností, ale zejména podle charakteru. „Viděl nás jako jednotlivé kousky skládačky. Byl lidský, přímý. Skvělý chlap, milovali jsme ho,“ vzpomíná útočník Jeff Swan.
S Cougars nakonec prožil Cooper povedený ročník. S podceňovaným týmem vyhrál 14 z 24 utkání, byl vyhlášen nejlepším školním sportovním koučem. Dostal nabídku od Capital Center Pride, juniorského klubu druhé úrovně. Pak se přesunul k mladíkům do Detroitu. Přes mládežnické celky Texarkany, St. Louis a Green Bay se dostal až do Norfolku v AHL.
Právě tam mimochodem v týmu přivítal jistého Radka Gudase či Ondřeje Paláta. Tým se pak z Norfolku přestěhoval do města Syracuse. Bylo 23. března 2013, když byl Cooper v místním baru. Zazvonil mu mobil. Na drátě byl Steve Yzerman, tehdejší generální manažer Tampy.
„Jsi někde mezi lidmi? Slyším hluk. Můžeš jít někam do klidu? Zavolám ti za chvíli,“ říkal vyjukanému Cooperovi. Ten mazal na parkoviště do svého pick-upu. „Nevolal zpátky asi hodinu,“ směje se s odstupem více než devíti let Cooper. „Zřejmě to bylo jen deset minut, mně to ale připadalo jako věčnost,“ dodává.
Yzerman mu nabídl místo hlavního kouče Lightning. Vyhození trenéra Guye Bouchera prý oznámí další den ráno. „Nevím, jestli bych to zpětně popsal jako vyloženě šťastný pocit. Spíše to byl šok,“ usmívá se Cooper. „Je to devět let, mně to ale připadá, jako by se to stalo před devíti dny. Pamatuju si to úplně živě.“
No a zbytek už znáte. Dnes je Cooper nejdéle sloužící trenér v celé NHL. Je mu 54 let, na rukou má dva prsteny za Stanley Cup a teď touží po třetím v řadě. „Až jednou skončí, bude se o něm mluvit jako o jednom z nejlepších trenérů všech dob,“ vysekl kolegovi poklonu velezkušený kouč Bruce Boudreau.
„Na nejvyšší úroveň vás nedostane jen to, že jste někdy hráli NHL. Trenérské řemeslo se v lize za poslední roky hodně změnilo. Musíte být mimořádně komunikativní, musíte se stále rozvíjet. V týmu máte 23 chlapů a každý je trochu jiný. Řekl bych, že k trénování v jakémkoli sportu vám předchozí hráčská zkušenost pomůže. Hlavně tedy na začátku kariéry, pak se to ale smazává. Taková je moje osobní zkušenost,“ přidává Cooper.
