Po 29 letech zaznělo při draftu NHL jméno Bonk. Radek Bonk byl v roce 1994 trojkou draftu, jeho skalní fanoušci se dodnes baví tehdejším mulletem. Populárním účesem, který proslavil především Jaromír Jágr. Vpředu byznys, vzadu párty. Syn Oliver si na tátovu počest před draftem „vypěstoval“ podobný účes. V prvním kole si ho z 22. místa vybrala Philadelphia. „Hned jsem Olimu říkal, že jsem vždycky chtěl být letec a byl jsem jenom řidič,“ usmíval se děda Jaroslav Bonk. V rozhovoru pro iSport.cz také připomněl, že právě Erika Lindrose v dresu Flyers měl syn Radek vylepeného na plakátu v pokojíku.
Před 29 lety byl hokejový trenér Jaroslav Bonk se synem přímo na draftu. Tentokrát výběr talentů do NHL sledoval na dálku z domova. „Před draftem jsem Olimu říkal, že kdyby to náhodou neklaplo, tak v Lubině hokejové obránce potřebujeme,“ hlásí s širokým úsměvem.
Klaplo to, co říkáte na vnukovo první kolo draftu?
„S Olim jsem hned mluvil a říkal jsem mu, aby si nemyslel, že tímto všechno vyhrál. Naopak, pořádná práce začíná teprve teď. Patrik Štefan byl taky draftovaný vysoko, jenže pak bum, bum, křap a nic. Úplně nejdůležitější je zdraví. Radek se zraněním celkem vyhýbal, tak to samé přeju i Olimu.“
Co vám vnuk po draftu říkal?
„Byl nadšený. Byla tam atmosféra, kravál, plná hala. Hned jsem si vzpomněl, jak jsem byl s Radkem na draftu v Hartfordu. První vybírala Florida, pak Anaheim, třetí Ottawa. Já si říkal, hlavně ne Ottawa! A bum ho. Byli jsme z toho tehdy trochu přepadlí, ale nakonec zůstal v Ottawě hodně roků a byl spokojený.“
Proč se vám Ottawa nezdála?
„Radek hrál IHL v Las Vegas a tam bylo teploučko. (usmívá se) Ottawa pravý opak. Dodnes si vzpomínám, jak jsem mu v lednu převážel auto z Las Vegas do Ottawy. Radek mí říkal, hlavně se obleč. V Las Vegas jsem byl v tričku, ale vzal jsem si teda koženou bundu, rifle. A v Ottawě minus 45 stupňů! Hrůza. Nebo další věc - jasná obloha, čistě modrá. V rádiu hlásí, že přijde sníh, že ho napadne až metr. Koukám na oblohu a říkám si, že tady jsou asi takoví hlasatelé jak u nás... Po zápase vyjdeme z haly a auto jsme nenašli, jak bylo zasněžené. Hokej jsem trénoval dvacet pět roků a zimy jsem si užil dost.“
Co tedy říkáte na Philadelphii?
„Hned mi blesklo, jak měl Radek doma plakát přes celou stěnu - Erika Lindrose. (usmívá se) Jeho vzor. Tak se to pěkně sešlo. Uvidíme, čistě rváči už to dávno nejsou, šikovné hráče mají. Teď bude klíčové Oliho zdraví a vůle. Radek si to pohlídá, zkušenosti má.“
Je v hokejové výchově přísný jako vy?
„Není. Já byl cukr a bič. Radek je cukr a domluva, rada. Neviděl jsem, že by po Olim zařval. Vůbec. Já když trénoval Radka, tak to měl se mnou rozhodně těžší. Třeba měl každé ráno daný takový okruh na výběh. Čas jsem měl změřený. Když Radek přišel později, tak mu říkám, že se na to vykašlal, ať běží ještě jednou. ‚Musím do školy,‘ opáčil. Tak jsem mu řekl, ať teda běží tak rychle, aby školu stihnul. Že mě výmluvy nezajímají. Já byl na něj dost tvrdý.“
Překvapil vás progres a posun, jaký Oliver postupně udělal? Do prvního kola se s ním ještě před rokem nepočítalo.
„Vyhlídky jsou jedna věc, realita druhá. Radek už v Ottawě v mládežnických týmech říkal, že Oli jede dobře. Je hodný, poctivý. Jen podle mého ještě potřebuje kila. Vysoký je, ale kila potřebuje. Radek byl odmalička, ne tlustý, ale macek. I proto se v NHL chytil hned po draftu.“
Oliver může také?
„Nevím, to se uvidí. V pátek jedou do Philadelphie na mítink, tam se o případných plánech dozví víc.“
Flyers si vybrali Matveje Mičkova z Ruska, o kterém se hodně mluvilo. Jak to vnímáte?
„Já toho kluka neznám osobně, takže vůbec nevím. Jestli je takový nebo makový. Těžko říct. Uvidíme, co budoucnost přinese.“
Co říkáte na vnukův účes? Hodně tím připomněl Radka?
(usměje se) „Nevím, jestli si to tak nechal narůst schválně, ale pamatuju si, že Radek měl tohle háro podle Jágra. Tehdy to frčelo, móda.“
Jak jste vlastně draft prožíval? Byl jste dojatý?
„Dříve bych to asi prožíval víc. Jsem rád, že to Oliver takhle dotáhl, ale jak říkám, pořádná práce teprve začíná. Budu čekat, jak půjde dál. A držet mu palce.“
