Mladý Bonk válí za Kanadu. Mohl hrát za Česko, říká děda. I sestra má zápal
Když viděl vnuka v reprezentačním dresu první pětky Kanady na Hlinka Gretzky Cupu, dojetí se neubránil. „Jen jsem si řekl, mohl hrát za Česko,“ neskrývá Jaroslav Bonk, děda sedmnáctiletého obránce Olivera Jaroslava. „Na druhou stranu, dostat se do kanadského výběru je možná ještě složitější. Tam se všichni rodí s bruslemi na nohou a hokej tam hraje i vrátný.“
Oliver Jaroslav Bonk se narodil v Ottawě, když jeho táta Radek ještě válel za Senators. Má české i kanadské občanství, s hokejem začínal v Česku. Konkrétně v Kopřivnici, kde rodina bydlela během Bonkova angažmá v Třinci. Do českých výběrů pozvánku nikdy nedostal, automaticky se vydal kanadskou cestou, když se celá rodina zase vrátila do Kanady.
„Oliver by možná za Česko i hrát chtěl, kdyby ho oslovili,“ přemítá děda Jaroslav. „Sám nevím, jestli o něm vůbec kdo věděl. Teď už to bude složitější, když reprezentuje Kanadu.“
Ani táta Radek Bonk extra neřešil, jakou zemi by jeho syn mohl reprezentovat. Ještě před rokem to prý nebylo na pořadu dne. „Tak daleko nepřemýšlíme,“ přemítal Bonk. „Oliverovi se daří, kdyby vůbec mohl reprezentovat - jakoukoliv zem, bylo by to fantastické.“
Syna sleduje přímo v ochozech a přehled má na dálku i děda Jaroslav. „Radek mi vždycky ráno pošle záznamy zápasů,“ popisuje. „Navíc Kanaďané to dělají skvěle, natáčí i každého hráče zvlášť, takže vidíte každé jeho střídání, každou situaci. To je úplně úžasné! Máte dokonalý přehled. Tato videa se posílají speciálně klubům nebo skautům, těch je tam plno. Je znát, že to v Kanadě trochu víc žerou.“
Sedmnáctiletý Bonk hraje v první obraně. Proti Švýcarsku (14:0), Slovensku (9:1) a Švédsku (3:0) si body nepřipsal, ale podle dědy Jaroslava si vedl slušně. „Líbil se mi. Před časem jsem mu říkal, že by se neměl tolik zbavovat puků, že si s ním taky musí trochu pohrát. Vzal si to k srdci, hraje dobře a jsem na něho hrdý. Na druhou stranu, Radek byl v jeho věku hokejově ještě někde jinde.“
A pozor, i Radek Bonk začínal v obraně. „Asi do šesté třídy,“ přikývnul jeho táta, který ho stejně jako Václava Varaďu nebo Mariana Kacíře v Kopřivnici trénoval „Hráli jsme třeba s Vítkovicemi 11:1 a Radek jim dal z obrany deset gólů. Byl velký, vždycky si vzal puk, celé to proháčkoval a zavěsil. Teprve pak se posunul do útoku. Ale Oliverovi se v obraně líbí.“
Hokej hrají i další dvě Bonkovy děti. Patnáctiletá dcera Kennedy Grace začala v deseti, tátu tím překvapila. „Strašně ji to baví, je zapálená. Kdyby takový zápal měli jiní, tak super!“ usmíval se Bonk, který děti v Kanadě trénuje. Dvanáctiletý Cameron Radek prý takový zápal nemá. „Miluje hokej, není špatný, ale když přijde domů, úplně hokej vypne a dělá si svoje další věci. I za to jsem šťastný, není jednostranný,“ dodal Radek Bonk.
Očima českého týmu |
„Kolegové v mládežnických národních týmech samozřejmě vědí, že Oliver Bonk existuje. Každý hráč vlastnící dvě občanství prochází schvalovacím procesem IIHF a museli jsme se k němu jako ČSLH vyjádřit. Vzhledem k tomu, že za ČR hrát Oliver Bonk nemůže (proto nedostával mj. pozvánky), jsme dali souhlasné stanovisko. A teď to vysvětlení, proč Oliver Bonk za ČR hrát nemůže, i když má české občanství. Je narozen v Ottawě v Kanadě, má kanadské i české občanství. Proto by musel splnit podmínky IIHF (po desátých narozeninách odehrát dvě po sobě jdoucí sezony a 16 po sobě jdoucích měsíců pouze v zemi, kterou chce reprezentovat). Tento bod nesplňuje, protože do Kanady se z Kopřivnice vrátil v roce 2015. Je to podobný případ jako před časem Hejdukové, do budoucna i třeba mladý Lukas Fischer (ročník 2006).“ Jan Rachota, sportovní manažer ČSLH, pod kterého spadá agenda mezinárodních transferů |
